31 C 140/2023-29 — Městský soud v Brně

1. Zástavní věřitel se domáhal nařízení soudního prodeje zástavy popsané v prvním výroku tohoto usnesení podle pohledávky tam uvedené.2. Zástavní dlužnice se k návrhu nevyjádřila.3. Soud ve věci provedl důkazy, ze kterých zjistil následující skutkový stav:4. Ze smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 13. 8. 2013 soud zjistil, že byla uzavřena mezi 3 stranami: zástavní dlužnicí jako zástavcem, zástavním věřitelem a , jméno FO, jako dlužníkem. Dle článku I. této smlouvy je zástavce vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsaném na LV č. , hodnota, , který je veden u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, . Dle článku II. bodu 1. této smlouvy má zástavní věřitel vůči dlužníkovi pohledávku v celkové výši 1 534 300 Kč, právním důvodem pohledávky je neuhrazená kupní cena pohonných hmot, které dlužník odebral od právního předchůdce zástavního věřitele na základě smlouvy ze dne 30. 4. 2010. Dlužník výše popsanou pohledávku v článku II. bodu 2. smlouvy uznal v plném rozsahu a v článku II. bodu 3. smlouvy se ji zavázal zástavnímu věřiteli uhradit do 30. 6. 2016 v souladu s uzavřenou dohodou o uznání dluhu ze dne 30. 7. 2013. K zajištění úhrady pohledávky zástavního věřitele vymezené v článku II. smlouvy a všech dalších pohledávek, které mohou v budoucnu do 30. 6. 2019 vzniknout v souvislosti s vymáháním označené pohledávky za dlužníkem do celkové výše 1 800 000 Kč v článku III. bodu 1 zástavce (zástavní dlužnice) zřídil zástavní právo k nemovitosti vymezené v článku I. této smlouvy, zástavní věřitel nemovitost do zástavy přijal.5. Městský soud v Brně vydal dne 26. 6. 2017 platební rozkaz č. j. 213 C 23/2017-27, kterým uložil dlužníkovi , jméno FO, , aby zástavnímu věřiteli uhradil 1 169 974 Kč s příslušenstvím z titulu dohody o uznání závazku a dále dlužníkovi uložil povinnost, aby zástavnímu věřiteli uhradil náhradu nákladů řízení ve výši 98 852,50 Kč.6. Podle § 358 odst. 1 věta první z. ř. s. platí, že „soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem.“.7. Zástavní věřitel má za dlužníkem, , jméno FO, , pohledávku z titulu neuhrazené ceny pohonných hmot ve výši 1 169 974 Kč s úroky z prodlení v zákonné výši od 1. 7. 2014. Tato pohledávka je zajištěna zástavním právem smluvním k nemovitostem ve vlastnictví zástavní dlužnice, jak bylo prokázáno smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne 13. 8. 2013. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že zástavní věřitel splnil podmínky pro nařízení prodeje zástavy podle § 358 odst. 1 věta první z. ř. s. Zástavní věřitel doložil existenci zajištěné pohledávky, existenci zástavního práva k zástavě a dále doložil, kdo je zástavní dlužnicí.8. V řízení o soudním prodeji zástavy se soud z hlediska skutkového stavu zabývá jen tím, zda zástavní věřitel má pohledávku zajištěnou zástavním právem k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné (další) skutečnosti mohou být důvodně uplatněny nebo jejich osvědčení může být zpochybněno až ve druhé fázi tohoto řízení, tj. v rámci řízení o výkonu rozhodnutí prodejem zástavy (bude-li takový návrh podán), a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle § 267 odst. 1 o.s.ř. Uvedené rozhodné skutečnosti nemusí být v řízení o soudním prodeji zástavy prokázány (postaveny najisto); pro nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné (viz shodně např. usnesení sp. zn. 21 Cdo 384/2016). S ohledem na výše uvedené soud tedy návrhu na nařízení prodeje zástavy v plném rozsahu vyhověl.9. Zástavní věřitel vyčíslil své náklady na částku 14 800,72 Kč následovně: „a) náklady právního zastoupení dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby á 3 100 Kč (i) převzetí a příprava zastoupení (porada s klientem), (ii) sepis žaloby, (iii) účast u jednání soudu dne 18. 3. 2024 = 9 300 Kč bez DPH, b) náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. tj. 3x 300 Kč = 900 Kč bez DPH, c) náhrady za ztrátu času při cestě , adresa, a zpět dne 18. 3. 2024, a to v trvání 1 hodiny jedním směrem, tj. 4x 100 Kč, celkem 400 Kč bez DPH, d) cestovní náhrady za cestu , adresa, a zpět dne 18. 3. 2024, vozidlem Kia Ceed, reg. zn. , SPZ, ve výši 1 632 Kč bez DPH, e) náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2 568,72 Kč.“. O náhradě nákladů řízení však soud nerozhodovat neměl, neboť o nákladech řízení se rozhoduje až v rámci vykonávacího řízení (viz nález Ústavního soudu např. sp. zn. II. ÚS 114/06, I. ÚS 28/14). Ústavní soud opakovaně dospěl k závěru, že je porušením práva na spravedlivý proces a principu rovnosti účastníků, pokud je v řízení o soudním prodeji zástavy současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy rozhodnuto i o nákladech řízení. V souladu s požadavkem spravedlnosti naopak je, aby o nákladech řízení bylo v takovém případě rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu. Viz též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 68/16: „Postup obecných soudů, které v řízení o soudním prodeji zástavy … současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy rozhodly i o nákladech řízení, je porušením práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, protože nerespektuje právní názor Ústavního soudu vyjádřený v jeho vykonatelném rozhodnutí (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky).“. Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, srov. např. obdobně usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 310/2019. Soud ve II. výroku tohoto usnesení proto uložil zástavní dlužnici povinnost uhradit 0 Kč na náhradě nákladů řízení zástavnímu věřiteli, nicméně správně měl být II. výrok tohoto usnesení vynechán zcela.