31 C 156/2024-20 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 23 360 Kč s kapitalizovanými úroky ve výši 4 474 Kč, kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 1 380,82 Kč, zákonnými úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 360 Kč. Svůj nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, uzavřela dne , datum, s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Předmětem této smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, a to převodem na účet, který uvedla žalovaná. Žalovaná se zavázala úvěr zaplatit ve lhůtě do 18. 6. 2023, Anonymizováno, spolu s úroky z úvěru ve výši 4 374 Kč. Žalovaná neplnila své povinnosti řádně a včas, poskytnutou částku neuhradila. Právnímu předchůdci žalobce vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a pomocí dílčích smluv o postoupení pohledávek postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou na žalobce. Pohledávka byla postoupena ke dni 5. 12. 2023. Podanou žalobou se žalobce domáhá zaplacení částky 27 854 Kč, která sestává z nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 3 360 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 374 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 380,82 Kč, náhrady na upomínání ve výši 100 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení ode dne postoupení, tj. od 7. 12. 2023. Přes předžalobní upomínku ze dne 26. 3. 2023 žalovaná dosud žalobci ničeho neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.“); žalobce s tímto postupem soudu výslovně souhlasil, žalovaný souhlasil za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:5. Z výpisu z obchodního rejstříku , Anonymizováno, soud zjistil, že žalobce je společnost s ručením omezeným zapsaná dne , datum, , mezi jejíž předmět podnikání patří mimo jiné zprostředkovatelská činnost v pojišťovnictví, činnost účetních poradců, vedení účetnictví a vedení daňové evidence.6. Dne , datum, byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným elektronicky na webových stránkách , Anonymizováno, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které předchůdce žalobce dne , datum, poskytl žalované částku 10 000 Kč převodem na její účet č. , č. účtu, , jak také plyne z potvrzení o platbě. Dne , datum, byl elektronicky na webových stránkách , Anonymizováno, uzavřen dodatek ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, , na základě kterého předchůdce žalobce dne , datum, poskytl žalované částku 1 500 Kč a dne , datum, částku 8 500 Kč převodem na její účet č. , č. účtu, , jak také plyne z potvrzení o platbě. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou jistinu ve výši 20 000 Kč spolu s úrokem ve výši 4 374 Kč do 18. 6. 2023. Pro případ prodlení žalované s úhradou dluhu byla mezi smluvními stranami ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.7. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, právní předchůdce žalobce jako postupitel a žalobce jako postupník ujednali, že na základě dílčích smluv o postoupení pohledávek budou postupovány jednotlivé pohledávky právního předchůdce žalobce jako věřitele za dlužníky na žalobce. Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla s účinností ke dni5. 12. 2023 pohledávka za žalovanou postoupena z právního předchůdce žalobce na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 11. 12. 2023.8. Předžalobní upomínkou ze dne 26. 3. 2024 žalobce upozornil žalovanou na výši dluhu a vyzval ji k úhradě; upomínka byla odeslána dne 28. 3. 2024.9. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.10. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem14. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.15. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.16. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.18. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností smlouvy o úvěru. Smluvní ujednání mezi společností , právnická osoba, a žalovanou bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.19. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalované ověřoval právní předchůdce žalobce informace týkající se žalované nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, bankovního registru klientských informací, nebankovního registru klientských informací. Ohledně příjmů nadto pravidelných výdajů žalované předchůdce žalobce nezjišťoval ničeho. Schopnost splácet úvěr, tzv. úvěruschopnost, přitom není dána pouze výší příjmů žalované (kterou právní předchůdce žalobce neznal), ale také výší reálných výdajů. Předchůdce žalobce nezjišťoval a už vůbec neověřoval, jaké jsou příjmy ani pravidelné výdaje žalované (nájem, inkaso, energie, splátky jiných dluhů, spoření, pojištění, osobní potřeby, léky a léčebné pomůcky apod.), předchůdce žalobce rovněž nezjišťoval, zda žalovaná žije v domácnosti sama, zda má děti nebo zda má povinnost přispívat na výchovu a výživu jiným osobám. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce, resp. jeho právní předchůdce, povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je reálná schopn