31 C 162/2024-26 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 6. 6. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částky ve výši 12 008 Kč s příslušenstvím. Žalobce podanou žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky řízení byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit v pravidelných 24měsíčních splátkách v souladu se splátkovým kalendářem, který je součástí smlouvy o úvěru. Žalovaná své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru nesplnila, žalobci vrátila celkem 4 168 Kč, a proto žalobce úvěr zesplatnil ke dni 15. 3. 2024. Žalobce požaduje zaplacení částky v celkové výši 12 008 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 6 656 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 196 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 792 Kč, úroků z úvěru ve výši 1 568 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 900 kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč. Dlužné částky žalovaná nezaplatila ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 12. 4. 2024.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu. Z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalované převodem na její účet č. , č. účtu, částku 8 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet ve 24měsíčních splátkách v souladu se splátkovým kalendářem, který je přílohou této smlouvy. Účastníci dále ve smlouvě sjednali doplňkovou službu Bezpečná splátka ve výši 99 Kč měsíčně a doplňkovou službu SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně. V případě prodlení s úhradou se žalovaná zavázala uhradit účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 300 Kč za jeden měsíc vymáhání a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou splátky či jiné platby.5. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta a posouzení úvěruschopnosti klienta – metodika bylo zjištěno, že příjem žalované ze starobního? důchodu činil , částka, (nedoloženo), příjmy ostatních členů domácnosti činí , částka, (nedoloženo), měsíční výdaje žádné neuvedeny a splátky jiným společnostem činí , částka, měsíčně, v externích registrech ISIR, NRKI, SOLUS byly záznamy negativní, žalovaná neměla záznam v systému CRIBIS, kdy neměla exekuce.6. Z opisu výpisu proplacení smlouvy vyplývá, že žalobce dne , datum, převedl na účet žalované pod VS , var. symbol, částku 8 000 Kč.7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaná postupně žalobci splatila 4 168 Kč.8. V důsledku porušení povinností ze strany žalované žalobce poskytnutý úvěr přípisem ze dne 15. 3. 2024 zesplatnil, s tím, že dlužná částka činila 12 138 Kč (uvedené bylo zjištěno z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 15. 3. 2024 vč. dokladu o odeslání). Následně žalovaná nereagovala ani na předžalobní výzvu k plnění ze dne 12. 4. 2024 podanou k poštovní předpravě dne 15. 4. 2024.9. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.10. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem14. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.15. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.16. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.18. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností smlouvy o úvěru. Smluvní ujednání mezi žalobcem a žalovanou bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.19. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval žalobce pouze informace týkající se příjmu žalované, které nijak neověřoval. Ohledně pravidelných výdajů žalované žalobce nezjišťoval ničeho, vyjma údaje, že žalovaná již splácí měsíčně , částka, splátky jiným společnostem. Schopnost splácet úvěr, tzv. úvěruschopnost, přitom není dána pouze výší příjmů, ale také výší reálných výdajů. Předložený výpis z účtu žalovaného obsahuje toliko příchozí platby. Žalobce nezjišťoval a už vůbec neověřoval, jaké jsou pravidelné výdaje žalované (nájem, inkaso, energie, splátky jiných dluhů, spoření, pojištění, osobní potřeby, léky a léčebné pomůcky apod.). Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce, resp. jeho právní předchůdce, povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet.20. Žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem nezjišťoval a neověřoval výdaje žalované. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).21. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti práv