31 C 182/2024-25 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 19. 3. 2024 domáhal zaplacení 19 868,87 Kč s úroky z prodlení. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 23. 6. 2022 uzavřena elektronicky smlouva o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s úroky z úvěru ve výši 23 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 865 Kč, dluh nehradil řádně. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne , datum, uzavřena dohoda o uznání dluhu, na základě které se žalovaný zavázal dluh uhradit v pravidelných měsíčních splátkách, přesto žalobci nic neuhradil. Žalobce se podanou žalobou domáhá pouze části neuhrazené jistiny ve výši 19 868,87 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Dne , datum, byla mezi účastníky prostřednictvím služeb komunikace na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Částka 16 000 Kč byla vyplacena bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, , částka 4 000 Kč byla započtena na náklady žalobce vynaložené na poskytnutí úvěru (náklady na lustrum v registrech 400 Kč, náklady na expresní vyplacení úvěru 100 Kč, ostatní administrativní náklady žalobce ve výši 1 900 Kč, odměna zprostředkovateli/ obchodnímu zástupci za jeho činnost ve výši 1 200 Kč, náklady na ověření úvěrového případu 400 Kč). Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem 23 % ročně v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 865 Kč.5. Dle potvrzení o platbě zaslal dne , datum, žalovaný žalobci ze svého účtu č. , č. účtu, verifikační platbu ve výši 1 Kč, dne , datum, byla žalovanému částka ve výši 16 000 Kč žalobcem poskytnuta na jeho účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, .6. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o úvěru žalovaný předložil žalobci oboustrannou kopii občanského průkazu, tři výplatní pásky, jak je uvedeno ve smlouvě v jejím článku 2.10. Dále žalobci sdělil, že jeho měsíční náklady na bydlení činí 3 000 Kč. Žalobce proto následně pracoval při posuzování úvěruschopnosti žalovaného s úvahou, že žalovaný má měsíční příjem , částka, , náklady na jeho bydlení činí 3 000 Kč, a proto má finanční zůstatek , částka, , který umožňuje poskytnutí úvěru.7. Žalovaný byl žalobcem upomínán o úhradu dlužných splátek dopisem ze dne 20. 8. 2022 a ze dne 5. 9. 2022, dopisem ze dne 21. 9. 2022 žalobce dluh zesplatnil a vyzval žalovaného k jeho úhradě, obsahem dopisu je i podrobný rozklad dluhu, ze kterého soud zjistil, že žalovaný před zesplatněním uhradil žalobci jedinou splátku ve výši 865 Kč a že zbývající dlužná jistina činí 19 868,87 Kč.8. Dne , datum, byla mezi účastníky uzavřena v písemné formě dohoda o uznání dluhu, kterou žalovaný co do důvodu a výše uznal dluh vůči žalobci na mimo jiné nesplacené jistině ve výši 19 868,87 Kč ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, .9. Předžalobní upomínkou ze dne 10. 1. 2024 žalobce upozornil žalovaného na výši dluhu a vyzval jej k úhradě; upomínka byla odeslána dne 13. 4. 2023.10. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem14. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.15. Podle § 547 občanského zákoníku, musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.16. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Podle § 2053 občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.18. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.19. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností smlouvy o úvěru. Smluvní ujednání mezi žalobcem a žalovaným bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.20. V rámci posouzení úvěruschopnosti ověřoval žalobce pouze informace týkající se příjmu žalovaného předložením výplatních pásek a vzal v úvahu náklady žalovaného bydlení ve výši 3 000 Kč! měsíčně. Ohledně pravidelných výdajů žalovaného žalobce nezjišťoval ničeho. Schopnost splácet úvěr, tzv. úvěruschopnost, přitom není dána pouze výší příjmů, ale také výší reálných výdajů. Žalobce nezjišťoval a už vůbec neověřoval, jaké jsou pravidelné výdaje žalovaného (nájem, inkaso, energie, splátky jiných dluhů, spoření, pojištění, osobní potřeby, léky a léčebné pomůcky apod.), žalobce rovněž nezjišťoval, zda žalovaný žije v domácnosti sám, zda má děti nebo zda má povinnost přispívat na výchovu a výživu jiným osobám. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet.21. Žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem nezjišťoval a neověřoval výdaje žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).22. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopno