31 C 211/2024-22 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 31. 5. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 36 082 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, ) a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti částku 46 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou jistinu spolu s poplatkem ve výši 55 426 Kč a smluvním úrokem ve výši 86 % ročně ve 21měsíčních splátkách po 4 959 Kč. Smlouvou sjednané povinnosti však žalovaný neplnil řádně a včas; na svůj dluh uhradil 9 918 Kč. S účinností ke dni , datum, právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. K úvěruschopnosti žalovaného uvedl, že před poskytnutím úvěru posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.“); žalobce s tímto postupem soudu výslovně souhlasil, žalovaný souhlasil za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř.4. Z listin předložených žalobcem soud zjistil následující skutkový stav:5. Dne , datum, byla mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 46 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou jistinu spolu s úrokem ve výši 86 % ročně a poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 55 426 Kč ve 21měsíčních splátkách po 4 959 Kč. Dle tabulky umoření žalovaný právnímu předchůdci uhradil celkem 9 918 Kč.6. Před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru žalovaný vyplnil listinu označenou „Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr“. V listině je uvedeno, že žalovaný předložil právnímu předchůdci žalobce občanský průkaz a požádal o úvěr ve výši 18 000 Kč. Dále do listiny uvedl, že bydlí v nájemním bydlení, dosáhl učňovského vzdělání, je rozvedený, nemá žádnou vyživovací povinnost a pracuje na plný úvazek jako , Anonymizováno, . Má čistý měsíční příjem , částka, , příjem celé domácnosti činí , částka, , jeho měsíční výdaje činí , částka, . Právnímu předchůdci žalobce předložil pracovní smlouvu a potvrzení o příjmu za květen 2021.7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, právní předchůdce žalobce jako postupitel a žalobce jako postupník uzavřeli smlouvu, na základě které byla pohledávka za žalovaným postoupena z právního předchůdce žalobce na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023.8. Předžalobní upomínkou ze dne 15. 2. 2024 žalobce upozornil žalovaného na výši dluhu a vyzval jej k úhradě; upomínka byla odeslána téhož dne.9. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem13. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.15. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.17. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností smlouvy o úvěru. Smluvní ujednání mezi společností , právnická osoba, a žalovaným bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.18. V rámci posouzení úvěruschopnosti ověřoval právní předchůdce žalobce pouze informace týkající se příjmu žalovaného předložením potvrzení o příjmu za květen 2021. Ohledně pravidelných výdajů žalovaného předchůdce žalobce nezjišťoval ničeho, pouze vycházel z nereálně nízkých údajů o měsíčních výdajích, které mu sdělil žalovaný. Schopnost splácet úvěr, tzv. úvěruschopnost, přitom není dána pouze výší příjmů, ale také výší reálných výdajů. Žalobce nezjišťoval a už vůbec neověřoval, jaké jsou pravidelné výdaje žalovaného (nájem, inkaso, energie, spoření, pojištění, osobní potřeby, léky a léčebné pomůcky apod.), předchůdce žalobce rovněž nezjišťoval, zda žalovaný žije v domácnosti sám. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce, resp. jeho právní předchůdce, povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet.19. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem nezjišťoval a neověřoval výdaje žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).20. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti