36 C 198/2010-508 — Městský soud v Brně

1. Rozsudkem zdejšího soudu č.j.36 c 198/2010 -132 ze dne 16.9.2015 bylo rozhodnuto, že , Jméno advokáta B, a , Jméno advokáta C, nejsou vlastníky každý id. ½ části pozemku podle pozemkové knihy p.č. (PK) , hodnota, role o výměře 1.698 m2 v k.ú. , adresa, , kterou nyní podle katastru nemovitostí tvoří pozemek p.č. , hodnota, ostatní plocha, jiná plocha o výměře 312 m2 a p.č. , hodnota, ostatní plocha, manipulační plocha, o výměře 1386 m2 v k.ú. , adresa, (výrok I.), že nárok , jméno FO, a , jméno FO, byl ohledně těchto pozemků prokázán a na základě jejich výzvy jim , právnická osoba, ČR převede ve smyslu příslušných ustanovení zákona o půdě bezúplatně do vlastnictví za pozemky nevydatelné jiné pozemky z vlastnictví státu, popřípadě jim bude poskytnuta finanční náhrada (výrok II.), že se tímto rozsudkem mění rozhodnutí Ministerstva zemědělství-Pozemkového úřadu , adresa, čj. , Anonymizováno, ze dne 20.10.2010 (výrok III.) a že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Soud vycházel ze závěru, že i když jsou , Jméno advokáta B, a , Jméno advokáta C, oprávněnými osobami podle zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických práv k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), sporné části původního pozemku p.č. (PK) , hodnota, v k.ú. , adresa, jim nelze vydat pro překážku podle § 11 odstavec 1 písm. c/ zákona o půdě, když v řízení před soudem bylo zjištěno, že se na nich nachází základy stavby , název, stanice vybudované po přechodu vlastnictví pozemku na stát, která souvisela s provozním , místo, žalobce a byla nezbytně nutná k provozu , místo, . Pozemky se nacházejí v , místo, jako uceleném souboru nemovitostí, jehož účelnost je patrná mimo jiné i z toho, že celý , místo, je oplocen a celek je nepřerušen.2. Proti tomuto rozsudku podali , Jméno advokáta B, a , Jméno advokáta C, odvolání s odůvodněním, že soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně posoudil po právní stránce. Již pozemkový úřad musel mít za prokázané, že v době jeho rozhodování v roce 2010 se na pozemku p.č. , hodnota, žádná stavba nenacházela. O odstranění stavby , název, stanice rozhodl ÚMČ , adresa, , stavební úřad dne 14.6.2001 s tím, že demolice měla být provedena do 31.8.2001. Není tak zřejmé, proč soud na daný případ neaplikoval ustanovení § 11 odstavec 6 zákona o půdě. Pokud sám při šetření na místě samém zjistil, že pod úrovní zeminy se nachází základy nějaké stavby s tím, že se pravděpodobně jednalo o stavbu , název, stanice, nemůže být takové zjištění důvodem pro nevydání pozemku, neboť torzo stavebních konstrukcí nesplňuje náležitosti věci ve smyslu občanskoprávním a nebrání vydání pozemku. Odvolatelé nesouhlasí ani s tím, že pozemky jsou součástí uceleného , místo, . Soud nijak nevysvětlil, o jaký , místo, se jedná, komu patří, nezjistil jeho funkci a neuvedl, v čem má spočívat funkční propojení sporných pozemků s ostatními pozemky. K závěru o uceleném souboru v žádném případě nestačí existence oplocení. Navrhli, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobu zamítl.3. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl mimo jiné, že odvolatelé nemají vůbec v úmyslu předmětné pozemky užívat k zemědělským účelům, jak předpokládají restituční předpisy. Čestným prohlášením také nemohli prokázat, že nikdy nebyla poskytnuta náhrada za vyvlastnění pozemku PK , číslo, v k.ú. , adresa, . Užití čestného prohlášení porušuje rovnost mezi účastníky v jeho neprospěch.4. Podle § 250c odst. 2 o.s.ř. soud žalobu zaslal k vyjádření správnímu orgánu, který o věci rozhodl, umožnil mu, aby se k věci vyjádřil, což tento učinil písemným podáním ze dne 22.12.2014, ve kterém uvedl, že při rozhodnutí vycházel z dokladů vyhotovených KÚ , adresa, , žádný z těchto dokladů nebyl během řízení zpochybněn účastníky řízení, nebylo navrženo a doplněno dokazování, oprávněné osoby za pozemky neobdržely v rámci ukončeného scelení konkrétní pozemky a setrval na svém stanovisku prezentovaným ve správním rozhodnutí5. Krajský soud v Brně o podaném odvolání rozhodoval již rozsudkem ze dne 13.10.2016 č.j. , spisová značka, , kterým změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a III. tak, že žalobu na znovuprojednání věci, rozhodnuté , Anonymizováno, , adresa, ze dne 20.10.2010 čj. , Anonymizováno, zamítl. Změnil také výrok IV. tak, že zavázal žalobce zaplatit zúčastněným osobám 1/ a 2/ oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 38.188 K č k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalobce zavázal zaplatit zúčastněným osobám na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 12.729 Kč k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, a ve vztahu mezi žalobcem a zúčastněnou osobou 3/rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že žalobce v řízení nenabídl žádný důkaz, který by svědčil o tom, že náhrada za vyvlastnění právním předchůdcům zúčastněných osob nebyla vyplacena. Pokud součástí spisu pozemkového úřadu bylo sdělení archivní správy , právnická osoba, ze dne 4.2.2002 a sdělení likvidátorky , adresa, ze dne 25.2.2002 o tom, že doklady o poskytnutých náhradách , jméno FO, a , jméno FO, se v , Anonymizováno, . , adresa, nenacházejí a v rámci delimitace byly předány společnosti , jméno FO, a.s., pak nebylo žádného důvodu, aby soud posoudil restituční nárok potomků původních vlastníků předmětných částí původního pozemku jinak než správní orgán. Ve vztahu k pozemku p.č. , hodnota, v k.ú. , adresa, uvedl, že základy stavby, které na tomto pozemku soud prvního stupně shledal při místním šetření, nejsou stavbou v občanskoprávním smyslu. I když původní stavba , název, stanice byla vybudována po přechodu vlastnictví k pozemkům na stát, ale následně byla na základě rozhodnutí příslušného orgánu odstraněna, pak správní orgán správně ve svém rozhodnutí aplikoval ustanovení § 11 odstavec 6 zákona o půdě. Pokud soud prvního stupně shledal jako důvod k nevydání pozemku také to, že se nachází v , místo, jako uceleném souboru nemovitostí, pak odvolací soud vycházel z toho, že tvrzení o tom, že se předmětné pozemky nachází uprostřed oploceného , místo, , uvedl žalobce až po koncentraci řízení ve svém závěrečném návrhu, a to bez jakékoliv bližší specifikace „, místo, “ a navržení důkazů.6. Žalobce podal proti tomuto rozsudku dovolání a v něm zdůrazňoval, že předmětné pozemky jsou součástí , místo, a z provedeného dokazování i obsahu spisu je zřejmé, že velikost požadovaného pozemku je ve vztahu k celému , místo, velmi malá a s přihlédnutím k tomu, nemůže plnit požadovanou funkci. Nesouhlasil rovněž se závěrem odvolacího soudu v otázce vyplacení náhrady za vyvlastněnou nemovitost. Použití čestného prohlášení porušuje rovnost mezi účastníky v jeho neprospěch.7. Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 27.8.2018 čj. , spisová značka, zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. K otázce zastavěnosti uvedl, že soud prvního stupně přehlédl, že ve smyslu ustanovení § 11 odstavec 6 zákona o půdě, se zákonná výluka naturální restituce neuplatní, pomine-li překážka, pro kterou nelze nemovitost vydat, ke dni rozhodnutí pozemkového úřadu. V době vydání rozhodnutí , Anonymizováno, , adresa, ze dne 20.10.2010 čj. , Anonymizováno, na předmětném pozemku označená stavba v pojetí občanskoprávním již neexistovala. Z hlediska nepoužitelnosti předmětných pozemků k zemědělskému využití se nevyjádřil, neboť odvolací soud z tohoto pohledu věc neposuzoval. Neřípustnost dovolání shledal v otázce posouzení, zda čestné prohlášení je způsobilé prokázat právně významnou skutečnost. Při posouzení otázky vydatelnosti pozemků je však nutné zabývat se tím, zda zde existuje funkční spojení pozemků se stavbami, a jsou tak svázány s přilehlou stavbou či provozem a také přiměřený poměr či nepoměr výměry pozemků, jež mají být vydány, vůči ostatním pozemkům v , místo, . Pokud se tímto odvolací soud nezabýval s poukazem na koncentraci řízení, pochybil, neboť není vyloučeno, aby v řízení podléhajícím zákonné koncentraci soud provedl jiné než účastníky navržené důkazy, jestliže potřeba jejich provedení vyšla v řízení najevo. Navíc správní orgán se již v rozhodnutí uvedenou otázkou zabýval. Z tohoto důvodu byl rozsudek krajského soudu8. Odvolací soud se poté znovu zabýval přezkumem rozsudku soudu prvního stupně v rámci usnesení č.j. , spisová značka, ze dne 17.1.2019 a dospěl k závěru, že poté co byla nařízena demolice stavby, zůstaly na pozemku betonové základy budovy – , název, stanice, která brání využití pozemku hospodářským způsobem, oba pozemky se nachází uprostřed , místo, , který tvoří nepřerušený oplocený celek a patří jeho právnímu nástupci. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdci zúčastněných osob nedostali náhradu za vyvlastněné pozemky, což bylo zjištěno jednak z jejich čestného prohlášení, ale zejména ze sdělení , právnická osoba, , archivní správa - , Anonymizováno, ze dne