37 C 62/2023-72 — Městský soud v Brně

Žalobou soudu doručenou dne 15. 7. 2022 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 159 307,06 Kč s příslušenstvím představující dlužné nájemné za pronájem bytu č. , hodnota, v domě na adrese , adresa, v měsících srpen 2020 až květen 2021. Žalovaná tento svůj dluh dne 25. 5. 2021 uznala co do důvodu i výše.Žalovaná nárok žalobkyně uznala vyjma částky 60 000 Kč, která dle jejího názoru měla představovat úhradu za elektřinu, kterou nespotřebovala.Po provedeném dokazování soud zjistil, že žalobkyně žalované na základě nájemní smlouvy ze dne 30. 11. 2015 pronajala předmětný byt za nájemné ve výši 15 000 Kč měsíčně bez DPH, jak se podává z nájemní smlouvy ve znění jejích dodatků a evidenčního listu účinného od 1. 1. 2020. Za tento nájem vznikl žalované dluh ve výši 159 222,06 Kč, který žalovaná uznala co do důvodu i výše dne 25. 5. 2021, jak se z tohoto uznání podává. Jedná se o nájemné ve výši 18 150 Kč měsíčně za měsíce srpen až prosinec 2020, za období leden až duben 2021 ve výši 60 000 Kč a za květen 2021 ve výši 15 000 Kč, jak se podává z jednotlivých faktur. Na nájemné za srpen 2020 žalobkyně započetla pohledávku žalované ve výši 6 442,94 Kč představující přeplatek žalované na zálohách na služby za rok 2020, jak se podává z oznámení o zápočtu a přiložené faktury. Dluh žalované za měsíc srpen 2020 tedy činí částku 11 707,06 Kč. Ani přes předžalobní výzvu žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila.Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ”). Dle § 2201 OZ nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Žalobkyně žalované předmět nájmu pronajala, tato jí ale v předmětném období nájemné nehradila. Pokud žalovaná tvrdila, že částka 60 000 Kč představuje úhradu za dodanou elektřinu, bylo prokázáno zejména z předmětné faktury č. , tel. číslo, i z uznání dluhu, že se jedná o nájemné za období leden až duben 2021. S ohledem na uvedené soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalované vedle dlužné částky zaplatit i příslušenství - úrok z prodlení v zákonné výši stanovené § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud ve smyslu § 160 odst. 1 OSŘ stanovil třídenní.Procesně plně úspěšné žalobkyni soud přiznal dle § 142 odst. 1 OSŘ právo na náhradu nákladů řízení, která je tvořena odměnou ve výši 37 500 Kč za pět úkonů právní služby po 7 500 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby vč. doplnění ze dne 3. 10. 2022, vyjádření ze dne 17. 5. 2023, předžalobní výzva a účast při jednání soudu) stanovenou podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „advokátní tarif“), paušální náhradou nákladů za pět úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu v celkové výši 1 500 Kč a náhradou soudního poplatku ve výši 6 373 Kč. Jelikož byl úkon spočívající v účasti na jednání soudu proveden mimo sídlo zástupce žalobkyně, soud odměnu za právní pomoc navýšil o náhradu za ztrátu času za 10 půlhodin po 100 Kč tedy 1 000 Kč dle § 14 advokátního tarifu, a cestovné spočívající v použití osobního motorového vozidla Škoda Octavia za cestu Praha – Brno a zpět ve vzdálenosti 2 x 200 km. Průměrná spotřeba nafty činí dle TP 3,8 litrů na 100 km, cena pohonných hmot dle vyhl. č. 398/2023 Sb. činí 38,70 Kč za 1 litr nafty, a paušální náhrada za 1 km jízdy dle stejného předpisu činí 5,60 Kč. Cestovné včetně náhrad za ztrátu času činí celkem 3 828 Kč. Částka za odměnu advokáta, režijní paušály, cestovné a náhradu za ztrátu času pak byla v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 OSŘ navýšena o 21 % DPH, tedy o částku 8 994 Kč. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 58 195 Kč. Je tak povinna učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ, dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám zástupkyně žalobkyně.