42 C 262/2023-38 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 28. 3. 2023 domáhal zaplacení částky ve výši 17.030,56 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal částku ve výši 23.627 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve lhůtě splatnosti do 9. 10. 2022. Žalovaný však své povinnosti včas a řádně neplnil. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobce. Ačkoli byla žalovanému ze strany žalobce zaslána předžalobní výzva, ten do dnešního dne svůj dluh neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:Ze smlouvy o úvěru a standardních informací o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, se podává, že zde označený právní předchůdce žalobce a žalovaný měli uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se předchůdce žalobce zavázal, že poskytne žalovanému peněžní prostředky s úvěrovým limitem ve výši 10.000 Kč. Dle obsahu smlouvy minimální částka, která musela být zaplacena za čerpání úvěru do termínu platnosti, dosahovala výše 13,00 % z celkové splatné částky, min. však 1.000 Kč. Výpůjční úroková sazba, tj. nominální fixní úrok z otevřeného zůstatku úvěru, činil 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru, RPSN 299,98 %. Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím kopie OP. Z přehledu čerpání a potvrzení o platbách je zřejmé, že žalovaný čerpal celkově prostřednictvím 5 dílčích výběrů částku úvěru ve výši 23.627 Kč. Rovněž z přehledu vyplývá, že žalovaný na úvěr prostřednictvím 6 dílčích plateb uhradil celkovou částku 20.572,81 Kč, která byla věřitelem započtena zčásti na jistinu a dále na úroky.5. Ve věci posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce k výzvě soudu uvedl, že původní věřitel za daným účelem toto ověřil nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, konkrétně do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, SOLUS, NRKI a BRKI.6. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas. Poskytovatel úvěru dle přehledu plateb žalovanému naúčtoval náhradu účelně vynaložených nákladů v částce 750 Kč (3 x po 250 Kč). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost , Jméno žalobce, ., coby žalobce. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 12. 2022 bylo žalovanému zasláno téhož dne, jak vyplývá z daného oznámení a podacího lístku. Předžalobní výzvou ze dne 22. 12. 2022, odeslanou na adresu žalovaného téhož dne, byl žalovaný vyzván k uhrazení dluhu před podáním žaloby v dodatečně stanovené lhůtě 3 dnů.7. Věc byla s ohledem na ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, a současně dle zákona č. 257/2016 SB., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).8. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 586 o. z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Dle dikce § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Z ustanovení § 5 o. z. vyplývá, že jedná-li bez odborné péče ten, kdo k tomu má povinnost, jde takové jednání k jeho tíži.14. Ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. uvádí, že ten kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda předchůdce žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného – dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 o. z.). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZSÚ). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).16. Žalobce k výzvě soudu uvedl, že pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo nahlíženo do veřejně přístupných rejstříků (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, SOLUS, NRKI a BRKI), dále doplnil, že odesláním žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a je schopen splácet úvěr. K žádné z uvedených skutečností však nebyly soudu doloženy listinné důkazy. Současně poskytovatel úvěru doplnil, že ověřil doklad totožnosti žalovaného, což rovněž doložil. Z uvedeného je však zřejmé, že ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti nebyla příjmová ani výdajová stránka žalovaného reálně nikterak ověřována. Dokumenty v podobě výpisů z účtu, pracovní smlouva, nájemní smlouva, hrazené inkaso či listiny prokazující příjem osoby spolužijící v domácnosti tak zcela absentují. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především to, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či zda je dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Žalobce je navíc vázán péčí odbornou ve smyslu § 75 ZSÚ. Právní předchůdce žalobce však stav ohledně výdajů a příjmů žalovaného přesto žádným konkrétnějším způsobem neprověřil a poskytl žalovanému úvěr (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, ). To celé za situace, kdy se žalovaný zavázal vrátit poskytnuté prostředky při úroku z otevřeného zůstatku úvěru ve výši 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru a při RPSN 299,98 %, což se jeví jako nepřiměřené ujednání smluvních podmínek ve vztahu k spot