49 C 210/2024-57 — Městský soud v Brně

Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 18.000 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částky a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že v období 8. 12. 2021 – 11. 4. 2022 společnost , právnická osoba, žalovanému opakovaně poskytovala finanční prostředky, celkem v částce 18.000 Kč. Tyto částky žalovaný nevrátil, a to ani částečně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně.K výzvě soudu žalobce doplnil, že smlouvou ze dne 14. 4. 2023 byla pohledávka postoupena společnosti , právnická osoba, a teprve následně byla touto společností smlouvou ze dne , datum, postoupena žalobci.Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ač k tomu byl soudem vyzván.Ve věci bylo nařízeno jednání na 26. 11. 2024. Tohoto jednání se neúčastnil žalobce (který svou neúčast omluvil) ani žalovaný, ač předvolán řádně a včas. Soud tedy za podmínek uvedených v ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Žádal-li žalobce „v souladu s principem předvídatelnosti postupu a rozhodnutí soudu“ „v případě, že by nadepsaný soud na jednání (…) nemohl žalobě v plném rozsahu vyhovět (…), aby byl před konáním jednání vyzván zejména pro doplnění tvrzení a důkazních návrhů, resp. aby mu byla k tomuto na jednání poskytnuta přiměřená lhůta“, takové žádosti nelze vyhovět již proto, že takový postup nemá oporu v o. s. ř. a byl by v příkrém rozporu se zásadou rovnosti účastníků, nehledě na to, že se jedná o právní úkon podmíněný, k němuž se nepřihlíží (srov. ustanovení § 41a odst. 2 o. s. ř.), pomine-li soud okolnost, že i sama žádost je vnitřně rozporná (žalobce žádá, aby jej soud vyzval k doplnění před konáním jednání, pokud by žalovaný při jednání tvrdil a prokázal, atd.).Po provedeném dokazování soud především nemá za prokázané tvrzení žalobce, že dne , datum, byla postoupena jakákoli pohledávka za žalovaným společnosti , právnická osoba, (tím spíše pak některá z pohledávek, o které v řízení jde; zde soud poukazuje na to, že žalovanému byly postupně poskytnuty tyto částky: částka 2.500 Kč dne , datum, , částka 8.000 Kč dne , datum, , částka 4.000 Kč dne , datum, , částka 2.000 Kč dne , datum, a částka 1.500 Kč dne , datum, , jak o tom svědčí výpisy z účtu žalovaného) a dne , datum, následně žalobci.Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek č. , hodnota, soud zjistil, že ji dne , datum, uzavřeli , právnická osoba, a , právnická osoba, , že touto smlouvou byly , právnická osoba, postoupeny pohledávky uvedené „v datovém souboru, která tvoří přílohu této Dílčí smlouvy“. Takovou přílohu ovšem žalobce soudu nepředložil (resp. z žádné listiny, kterou předložil, nelze učinit závěr, že by se mělo jednat právě o tuto přílohu) , tedy z této listiny nelze učinit závěr, zda touto smlouvou byla postoupena též jakákoli pohledávka za žalovaným.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že ji dne , datum, uzavřeli , právnická osoba, a žalobce, že touto smlouvou byly žalobci postoupeny pohledávky uvedené v příloze č. , hodnota, Smlouvy (srov. ujednání v preambuli – čl. I. smlouvy). Takovou přílohu ovšem žalobce soudu nepředložil, tedy opět z této listiny nelze učinit závěr, zda touto smlouvou byla postoupena též jakákoli pohledávka za žalovaným.Předložil-li žalobce soudu tabulkový přehled, na němž je mj. uveden pod referenčním číslem , hodnota, žalovaný, je u něj uvedeno jeho rodné číslo, částka 18.000 Kč a jedno jediné číslo jako variabilní symbol, z ničeho nelze dovodit, že by se mělo jednat právě o přílohu č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , či přílohu dílčí smlouvy o postoupení pohledávek č. 9 ze dne , datum, . Tato listina není nijak nadepsaná, není datovaná a není nikým autorizovaná. Jde o prostý tabulkový přehled bez zřejmého vztahu k čemukoli. Rovněž uvedení jediného variabilního symbolu u částky 18.000 Kč budí pochybnost, zda - i v případě, že by tento přehled byl skutečně přílohou smlouvy o postoupení ze dne , datum, či ze dne , datum, – měly být postoupeny právě ty pohledávky za žalovaným, které jsou předmětem řízení v projednávané věci (s ohledem na množství částek, které byly poskytovány nelze ani vyloučit, že mezi žalovaným a , právnická osoba, byly poskytnuty i jiné, další částky, které nejsou předmětem tohoto řízení, atd.).Předložil-li žalobce oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , podepsané , jméno FO, za , právnická osoba, , tímto přípisem měl být žalovaný informován o postoupení pohledávky dne , datum, společnosti , právnická osoba, a následně dne , datum, žalobci. Nahlédnutím do obchodního rejstříku soud zjistil, že , jméno FO, zanikla funkce jednatele společnosti , právnická osoba, dne 29. 6. 2023, tedy před datem vyhotovení přípisu, tedy není zřejmé, na základě čeho by tato osoba měla za , právnická osoba, jednat po tomto datu a soud z ničeho nemohl vzít za prokázané, že tato osoba byla oprávněna za , právnická osoba, jednat dne 18. 8. 2023 (datum uvedené na přípise). Vyjma toho není zřejmý žádný vztah mezi , jméno FO, a společností , právnická osoba, , která snad mohla žalovaného informovat o druhém postoupení (smlouva ze dne , datum, ). Z listiny není zřejmé, že by , jméno FO, jednal též za , právnická osoba, a že by k tomu byl oprávněn. Ani z této listiny tak nelze vzít za prokázané první ani druhé postoupení pohledávky (pohledávek). Ze žádné jiné listiny, kterou žalobce označil k důkazu a soudu předložil, pak nelze vzít za prokázané postoupení kterékoli z pohledávek ani společnosti , právnická osoba, , ani následně žalobci.Za této situace soudu nezbylo než žalobu zamítnout. Není-li prokázáno postoupení pohledávky (pohledávek) společnosti , právnická osoba, a následně žalobci, nelze učinit závěr o tom, zda žalobce je vlastníkem pohledávek, o které ve věci jde. Je potom též nadbytečné zabývat se otázkou, zda vůbec , právnická osoba, měla za žalovaným pohledávku (pohledávky), které mohla následně postupovat. Touto otázkou se soud – veden zásadou hospodárnosti řízení – pro nadbytečnost již nezabýval a ze shora uvedených důvodů (neprokázání postoupení pohledávek žalobci) žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobci, který byl ve věci zcela neúspěšný, náhrada nákladů nepřísluší, a žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný, v řízení žádné náklady nevznikly.