54 C 123/2024-32 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 4. 2024, doplněnou podáním ze dne 4. 6. 2024, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 18.922,53 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdce“) a žalovaným byla dne 3. 10. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím ve výši 12.888 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1.992 Kč nejpozději do 3. 12. 2020. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky; na dluh uhradil 6.129,74 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobci také nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení v celkové výši 7.000 Kč. S účinností ke dni 6. 12. 2023 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce.2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).4. Dne 3. 10. 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce téhož dne poskytl žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu se sjednaným poplatkem ve výši 12.888 Kč (úrok 1.444 Kč, poplatek za poskytnutí 7.350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 1.394 Kč, poplatek za inkaso plateb v hotovosti 2.700 Kč), a to ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1.992 Kč nejpozději do 3. 12. 2020. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.5. Z žádosti o úvěr se podává, že žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu a nemá vyživovací povinnost vůči žádným osobám. Dále žalovaný uvedl, že je zaměstnaný na dobu neurčitou od 17. 1. 2017, jeho příjem činí 29.228 Kč; skutečnosti byly ověřeny z výplatních pásek, pracovní smlouvy a výpisu z bankovního účtu. Měsíční výdaje žalovaného činily 12.902 Kč (bydlení 3.000 Kč, doprava, jídlo a osobní náklady 3.410 Kč, splátky jiných dluhů 6.492 Kč). Totožnost žalovaného byla ověřena předložením občanského průkazu.6. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným s účinností ke dni 6. 12. 2023 postoupena na žalobce. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem ze dne 2. 1. 2024, kterým byl současně vyzván k zaplacení dluhu v celkové výši 40.588,55 Kč nejpozději do 10 dnů od obdržení dopisu. Dopis byl odeslán dne 3. 1. 2024.7. Předžalobní upomínkou ze dne 4. 3. 2024 žalobce žalovaného opětovně vyzval k úhradě dluhu do 22. 3. 2024 a upozornil je na možnost uplatnění nároku soudní cestou.8. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.9. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.15. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.17. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.18. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.19. V posuzované věci byly informace o příjmech žalovaného zjištěny dostatečně, žalobce měl vědomost o tom, že žalovaný je v produktivním věku, je zaměstnaný a nemá děti. Příjem žalovaného byl rovněž zjišťován a ověřen z výplatních pásek a pracovní smlouvy. Výdaje žalovaného však žalobce vůbec neověřoval, nevyžádal na žalovaném byť jediný doklad k prokázání pravidelných výdajů a spokojil se s tvrzením žalovaného, že jeho výdaje jsou představovány pouze deklarovanými částkami. Předchůdce žalobce vůbec neověřil, jaké jsou reálné výdaje žalovaného, kolik žalovaný vynakládá na bydlení, energie, pojištění, splátky dluhů (zda tedy vůbec má další dluhy či nikoliv), na osobní potřeby, volnočasové aktivity apod. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Pokud např. žalovaný uvedl, že žije v nájmu, ale jeho náklady na bydlení činí 3.000 Kč, měla tato skutečnost v žalobci vyvolat reakci v té podobě, že tvrzené náklady budou ověřeny např. předložením nájemní smlouvy, neboť při pouhé obecné známosti o výši nájemného se částka tvrzená žalovaným jeví jako zcela nevěrohodná. Nutno dále upozornit na to, že žalovanému byl úvěr poskytnut i přes zjištění žalobce, resp. jeho předchůdce, že žalovaný je již zatížen dalšími dluhy.20. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsl