62 C 101/2023-39 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24. 7. 2023 domáhala zaplacení 100.619,93 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 26. 10. 2021 uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , RČ, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr formou čerpání úvěrového rámce až do výše limitu 100.000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr spolu s úrokem pravidelnými měsíčními splátkami splatnými 20. dne daného kalendářního měsíce, a to ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Současně se žalovaný zavázal hradit poplatky a případné sankce dle úvěrových podmínek žalobkyně. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni 20. 4. 2023 zesplatnila. Za dobu trvání úvěrového vztahu žalovaný čerpal peněžní prostředky v celkové výši 101.000 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil 33.186 Kč. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení nesplacené jistiny ve výši 95.617,89 Kč, poplatků ve výši 1.302,04 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 1.200 Kč, smluvních pokut ve výši 2.500 Kč a příslušenství.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Dne 26. 10. 2021 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , RČ, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr formou úvěrového rámce do výše 100.000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 % z aktuální dlužné částky vždy k 20. dni v kalendářním měsíci. Roční úroková sazba činila 26,28 % ročně.5. V souvislosti s uzavřením smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru žalovaný uvedl, že je svobodný, žije ve státním bytě a má vyživovací povinnost vůči jednomu dítěti. V době žádosti o poskytnutí úvěru byl žalovaný zaměstnaný, jeho příjem činil 18.700 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činil 10.000 Kč. Měsíční výdaje domácnosti žalovaného činily 8.000 Kč. Žalovaný byl lustrován v registrech NRKI, CEE a ISIR.6. Žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 101.000 Kč, na dluh uhradil 33.186 Kč; poslední úhrada ze strany žalovaného byla provedena dne 20. 1. 2023 (jak také plyne z výpisu čerpání, úhrad a splátek).7. Výzvou ze dne 20. 4. 2023 byl žalovaný upozorněn na dluh ze smlouvy o revolvingovém úvěru v celkové výši 108.317,84 Kč a byl vyzván k jeho úhradě do 14 dnů od sepsání výzvy; výzva byla odeslána 21. 4. 2023.8. Předžalobní upomínkou ze dne 15. 5. 2023 žalobkyně žalovaného opětovně vyzvala k úhradě dluhu; upomínka byla odeslána dne 16. 5. 2023.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem12. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.13. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.14. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.16. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.17. V posuzované věci žalovaný předložil žalobkyni pouze částečný přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích. Z žádosti o úvěr nevyplývá, že by ze strany žalobkyně byla dostatečně zjišťována příjmová a výdajová stránka žalovaného, a také že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany žalobkyně dostatečně ověřovány a hodnoceny. Žalobkyně žádným způsobem neověřovala skutečnou výši tvrzených příjmů žalovaného, nevyžádala na žalovaném jakékoliv dokumenty (pracovní smlouvu, výplatní pásky, výpisy z účtů či jiné dokumenty), které by osvědčovaly, že žalovaný skutečně dosahuje tvrzených příjmů. Žalobkyně počítala s příjmem dalších členů domácnosti, aniž by zjišťovala, o příjem z jakých zdrojů se má jednat, a zejména zda se „další členové domácnosti“ zavázali podílet na úhradě dluhů žalovaného.18. Ohledně výdajové stránky žalovaného lze žalobkyni přisvědčit, že v rámci posuzování výdajové stránky není nutné vždy vycházet z údajů tvrzených dlužníkem. Povinnost žalobkyně ověřovat s řádnou péčí výdajovou stránku žalovaného však nelze automaticky nahrazovat obecným statistickým modelem, neboť tento není schopen určit skutečné měsíční výdaje dané osoby (žalovaného). K užití statistického modelu nebo výpočtu s pomocí modelu žalobce, tzv. MLS, lze důvodně přistoupit až tehdy, pokud žalobce ani přes vynaloženou snahu nebude moci výdaje žalovaného dostatečně zjistit a ověřit. V daném případě je z předložených dokumentů zjevné, že žalobkyně při poskytování úvěru neprojevila žádnou aktivní činnost směřující ke zjištění reálné výše výdajů žalovaného a bez dalšího přistoupila k užití MLS modelu s využitím statistických dat.19. Žalobkyně tedy postupovala formálně a do žádosti o úvěr uvedla údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně ověřila jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyšš