62 C 108/2024-37 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19. 10. 2023 domáhala zaplacení 21.802,16 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 17. 1. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr s limitem ve výši 15.700 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal vrátit čerpanou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4.090 Kč do 16. 2. 2023. Mezi účastníky byla dále sjednána povinnost žalovaného hradit poplatek „Presto“ ve výši 165 Kč, poplatek „Informační SMS servis“ ve výši 29 Kč a smluvní pokutu pro případ prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalovaný na dluh neuhradil ničeho, žalobkyně se proto domáhá zaplacení dlužné částky podanou žalobou.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Dne 17. 1. 2023 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr formou úvěrového limitu ve výši 15.700 Kč. Žalobkyně poskytla převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, dne 17. 1. 2023 částku 15.700 Kč pod variabilním symbolem č. , var. symbol, . Mezi účastníky byl ujednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4.090 Kč, poplatek „Presto“ za expresní vyplacení každého jednotlivého úvěru ve výši 165 Kč, poplatek „Informační SMS servis“ za upozornění na blížící se splátku úvěru ve výši 29 Kč a smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné jistiny pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu.5. V souvislosti s uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný uvedl, že v domácnosti žije sám a má jeden zdroj příjmu. Žalovaný dále uvedl, že má příjem ve výši 30.000 Kč a výdaje ve výši 1.500 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena předložením fotokopie občanského průkazu. Příjmy byly ověřeny výpisem z bankovního účtu, který obsahoval příjmové transakce; ověřen byl čistý měsíční příjem 13.400 Kč.6. Dopisem ze dne 11. 9. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 23.212,20 Kč do tří dnů; současně byl žalovaný upozorněn na možnost uplatnění nároku u soudu. Dopis byl odeslán téhož dne.7. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).8. Žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.9. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.10. V rámci posouzení úvěruschopnosti ověřovala žalobkyně pouze informace týkající se příjmu. Na základě výpisu z bankovního účtu byl ověřen příjem žalovaného 13.400 Kč. Ohledně pravidelných výdajů žalovaného postupovala žalobkyně zcela neuváženě. Výdaje žalovaného nebyly ověřovány vůbec, žalobkyně nevyžádala jediný doklad, který by ověřil tvrzení žalovaného stran výdajů. Údaj o celkových měsíčních výdajích ve výši 1.500 Kč mohl a měl v žalobkyni vzbudit pochybnosti o jeho správnosti, neboť deklarovaná výše výdajů se při obecné známosti o ceně nákladů na bydlení, stravu nebo osobní potřeby musela nutně jevit jako podezřele nízká. Jistě bylo v možnostech žalobkyně ověřit si alespoň dílčí část výdajů žalovaného, a to např. předložením dokladu o úhradě nákladů na energie (plyn, voda, elektřina, vodné a stočné apod.), žalobkyně však žádné aktivní kroky k řádnému ověření výdajů žalovaného nepodnikla.11. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, smlouva o úvěru je proto od počátku absolutně neplatná. Účelem § 87 z.s.ú. je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 z.s.ú. projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny proto nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).12. Ve světle uvedeného proto žalobkyni vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 15.700 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 15.700 Kč. V části nároku žalobkyně na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4.090 Kč, poplatku Presto ve výši 165 Kč, poplatku Informační SMS servis ve výši 29 Kč a smluvní pokuty ve výši 1.818,16 Kč soud žalobu zamítl, neboť ujednání o poplatcích a smluvní pokutě vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.13. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k plnění považovat předžalobní upomínku ze dne 11. 9. 2023, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ze smlouvy úvěru ve lhůtě 3 dnů. Výzva byla žalovanému zaslána dne 11. 9. 2023, doručena mu mohla být nejdříve 3. dne po odeslání, tj. 14. 9. 2023. Dne 15. 9. 2023 žalovanému počala běžet třídenní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne 18. 9. 2023.14. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalovaného, který se ve věci nevyjádřil, neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdil, že doba plnění požadovaná žalobkyní není přiměřená jeho možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobkyně k plnění dluhu bránil námitkou, že není v jeho možnostech dluh splnit, resp. neuvedl, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopen svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě žalobkyně a žalovaný je od 19. 9. 2023 v prodlení.15. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně počínaje dnem 19. 9. 2023 právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb.16. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.17. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.18. O nákladech řízení soud rozhodlo podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení 21.802,16 Kč. Žalobkyně má podle poměru svého úspěchu právo na náhradu 44,02 % nákladů řízení (úspěch 72,01 % ponížený o neúspěch 27,99 %).19. Náklady řízení sestávají z těchto částek:- 873 Kč za zaplacený soudní poplatek,- 900 Kč odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) ve výši 300 Kč za úkon určené podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu,- 300 Kč za hotové výdaje advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu za 3 režijní paušály po 100 Kč (převzetí zastoupení, podání