62 C 26/2019-158 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 8. 2. 2019 se původní žalobce , jméno FO, domáhal určení, že jeho právní předchůdkyně, , jméno FO, , narozená , rodné přijmení, 16. 9. 1910, zemřelá dne , datum, , (dále jen „zůstavitelka“) byla ke dni své smrti výlučným vlastníkem pozemků p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , obci , adresa, (dále jen „pozemky nebo předmětné pozemky“). Původní žalobce v průběhu řízení zemřel, žalobci jsou jeho právními nástupci.2. Původní žalobce byl závětním dědicem zůstavitelky. Zůstavitelka ještě za svého života zahájila soudní řízení, jehož předmětem bylo určení vlastnického práva k předmětným pozemkům. Řízení bylo vedeno u Městského soudu v , jméno FO, pod sp. zn. , spisová značka, . Zůstavitelka v průběhu tohoto soudního řízení zemřela, soud poté jednal s , jméno FO, , Anonymizováno, , narozeným dne 20. 6. 1944, zemřelým dne 23. 2. 2011, jako jejím dědicem. Žaloba byla zamítnuta; rozsudek Městského soudu v , jméno FO, , potvrzený rozsudkem Krajského soudu v , jméno FO, , nabyl právní moci dne 25. 2. 2009. Pravomocný rozsudek není pro žalobce závazný, když původní žalobce nebyl účastníkem řízení vedeného pod sp. zn. , spisová značka, . Naléhavý právní zájem na požadovaném určení žalobci spatřují v rozporu mezi zapsaným a skutečným stavem.3. Žalovaný je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník předmětných pozemků na základě zápisu záznamem podle § 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí (dále jen „zákon č. 172/1991 Sb.“). Na žalovaného však vlastnictví k předmětným pozemkům ve smyslu zákona č. 172/1991 Sb. přejít nemohlo, neboť tyto pozemky nikdy nebyly ve vlastnictví České republiky, tedy státu (srov. § 1 zákona č. 172/1991 Sb.). Kupní smlouva ze dne 20. 4. 1961, kterou měla zůstavitelka prodat československému státu předmětné pozemky (dále jen „kupní smlouva“ nebo „předmětná kupní smlouva“) je nepravá a neplatná. Podle žalobců zůstavitelka tuto smlouvu nepodepsala. Soud v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, postavil svůj závěr o pravosti předmětné kupní smlouvy na znaleckém posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , znalce v oboru písmoznalectví. Tento znalecký posudek však vykazuje celou řadu nedostatků, jak vyplývá jednak z odborného vyjádření k přezkoumatelnosti znaleckého posudku zpracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , soudním znalcem, a dále ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , znalce z oboru písmoznalectví, podle kterého podpis na předmětné kupní smlouvě není s velkou pravděpodobností pravým podpisem zůstavitelky. Odborné vyjádření i posudek znalce , jméno FO, vycházely z kopie předmětné kupní smlouvy, když originál kupní smlouvy žalobci nemají k dispozici.4. Neplatnost předmětné kupní smlouvy žalobci dovozují z její neurčitosti, respektive z neurčitosti vymezení předmětu koupě, když ze smlouvy není zřejmé, jaká část pozemku, respektive tehdejšího pozemku p. č. 169/1, byla předmětem prodeje. Sjednaná kupní cena byla nižší než nejnižší přípustná cena pro vyvlastnění pozemku ve smyslu vyhlášky č. 228/1961 Ú.I., což je (a bylo) v rozporu s obecným zájmem. Při výměře 613 m2 a ceně 1.144 Kčs totiž cena za 1 m2 pozemku činila 1,866 Kčs; nejnižší možná cena náhrady za vyvlastnění ve smyslu citované vyhlášky v rozhodné době činila 2 Kčs za m2. Kupní smlouva byla uzavřena za nápadně nevýhodných podmínek a v tísni, neboť k jejímu uzavření došlo v době nedemokratického komunistického režimu, kdy nebylo možné, aby zůstavitelka odmítla prodej svého pozemku, respektive jeho části, která byla určena pro výstavbu bytových domů. Zůstavitelka sice s výstavbou bytových domů souhlasila, ovšem za podmínek respektujících její pohodlí a užívání jejího rodinného domu. Uzavřením kupní smlouvy (pokud by ji skutečně uzavřela) by však přišla o podstatnou část zahrady a přístup k veřejné komunikaci. Je tedy zřejmé, že byla vyloučena její svobodná vůle při uzavírání předmětné kupní smlouvy.5. I kdyby však byly předmětné pozemky v roce 1961 ve vlastnictví státu, zůstavitelka byla ke dni své smrti dne 12. 5. 2004 opět jejich vlastníkem, neboť je vydržela ke dni 29. 5. 1997. Zůstavitelka totiž byla za svého života ze strany státu opakované ujišťována o tom, že je vlastníkem předmětných pozemků. Poprvé byla takto ujištěna dne 29. 5. 1987, kdy československý stát, zastoupený Dopravně inženýrskou organizací města , jméno FO, , žádal zůstavitelku o převod části jejího pozemku a označil ji jako vlastníka pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, PK o výměře 1.184 m2 v k. ú. , adresa, , přestože část tohoto pozemku měla být právě spornou kupní smlouvou převedena na stát již v roce 1961. Nejpozději 25. 9. 1987 tedy zůstavitelka byla v dobré víře, že je vlastníkem těchto pozemků. Zůstavitelka byla dále ujišťována o svém vlastnictví předmětných pozemků Úřadem městské části , adresa, a ze strany podniku Bytového hospodářství , jméno FO, vykonávajícího správu nad bytovými domy, které stojí na předmětných pozemcích. Rovněž Česká republika, , právnická osoba, , přípisem ze dne 6. 10. 1992 k žádosti zůstavitelky o poskytnutí náhrady za zabrání předmětných pozemků výstavbou, sdělilo zůstavitelce, že vlastnictví těchto pozemků nikdy nepozbyla.6. Žalobci poukazují rovněž na samotné znění předmětné kupní smlouvy, když z razítka, kterým byla smlouva opatřena, vyplývá, že smlouva má nabýt účinnosti až po registraci, a dosud registrována nebyla (vlastnické právo státu nebylo zapsáno v příslušné evidenci), zatímco z textu smlouvy vyplývá, že smlouva registraci nepodléhá. Podle žalobců nemohl žalovaný nabýt vlastnické právo k předmětným pozemkům, respektive nemohlo na něj přejít ve smyslu zákona č. 172/1991 Sb. nejen proto, že stát nebyl vlastníkem těchto pozemků, ale také proto, že nebyly splněny další podmínky pro přechod vlastnického práva, když právo hospodaření s bytovými domy č. p. 2318, 2207 a 2122, které stojí na předmětných pozemcích, svědčilo ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. podniku Bytového hospodářství , jméno FO, , jehož nástupcem je , právnická osoba, .7. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. Byť podle žalovaného není dána překážka věci rozsouzené, otázka platnosti a pravosti kupní smlouvy již byla pravomocně vyřešena v řízení vedeném u Městského soudu v , jméno FO, pod sp. zn. , spisová značka, . Soud se v pravomocném rozhodnutí vypořádal jednak s otázkou pravosti podpisu na předmětné kupní smlouvě, a jednak také s otázkou její platnosti z hlediska určitosti vymezení jejího předmětu. Podle žalovaného není sporu o tom, že předmětem prodeje byl pozemek o výměře 572 m2. Při kupní ceně ve výši 1.144 Kčs za 1 m2 činila kupní cena 2 Kčs za 1 m2, což je cena odpovídající tehdejším cenovým předpisům, byť se jedná o cenu na dolní hranici stanovené vyhláškou č. 228/1961 Ú.I. Otázka tísně či nápadně nevýhodných podmínek při uzavírání kupní smlouvy může být posuzována v rámci restitučních předpisů, nemá však vliv na platnost kupní smlouvy jako takové. K namítanému vydržení vlastnického práva žalovaný uvedl, že existenci dobré víry zůstavitelky vylučovala samotná skutečnost, že zůstavitelka předmětné pozemky kupní smlouvou převedla na československý stát. Pokud žalobci poukazují na text týkající se registrace kupní smlouvy na razítku, kterým je kupní smlouva opatřena, žalovaný namítá, že razítko žádné právní účinky nezakládá a účinnost kupní smlouvy nebyla podle tehdejší právní úpravy závislá na její registraci. Kupní smlouva tedy nabyla právních účinků, aniž byla registrována. Úvahy o rozporu mezi textem v razítku a textem ujednání kupní smlouvy jsou tudíž cela bezpředmětné.8. Soud provedl dokazování listinami.9. Z částečného výpisu z LV č. , hodnota, soud zjistil, že jako vlastník předmětných pozemků je zapsán žalovaný, a to na základě souhlasného prohlášení o nabytí do vlastnictví ze dne 4. 3. 2002.10. Ze spisu vedeného u Městského soudu v , jméno FO, pod sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne 26. 6. 2002 se , jméno FO, domáhala určení svého vlastnického práva k předmětným pozemkům. Po smrti , jméno FO, dne 12. 5. 2004 soud v řízení pokračoval s pozůstalým synem , jméno FO, , Anonymizováno, , narozeným dne 20. 6. 1944, jako jejím procesním nástupcem. Procesní nástupce , jméno FO, navrhl změnu žaloby tak, že předmětem určení mělo být vlastnické právo , jméno FO, ke dni její smrti. Co do důvodů žaloba spočívala na tom, že předmět kupní smlouvy ze dne 20. 4. 1961, kterou měly být předmětné pozemky převedeny na stát, je ve smlouvě vymezen neurčitě a nesrozumitelně, když ze smlouvy není zřejmé, která část původního pozemku p. č. 169/1 měla být touto smlouvou převedena. Převáděná část pozemku se podle smlouvy měla nacházet v k. ú. , jméno FO, , avšak geometrický plán, na nějž je ve smlouvě odkazováno, se týká k. ú. , adresa, tedy katastráln