62 C 90/2024-43 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 4. 2024 domáhala zaplacení 18.779,49 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 21. 11. 2022 s právním předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, .) online smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poukázala na účet žalovaného č. , č. účtu, částku 9.300 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s poplatkem do 19. 12. 2022. Jelikož žalovaný svůj dluh ani přes opakované upomínky neuhradil, domáhá se žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek, jeho zaplacení spolu s úrokem z prodlení ve výši stanovené příslušným právním předpisem od 20. 12. 2022 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Dne 19. 11. 2022 byla mezi účastníky prostřednictvím služeb komunikace na dálku (na webových stránkách žalobkyně www.credtiportal.cz) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. B0007950114435626, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému 9.300 Kč bezhotovostním převodem na jeho účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem č. , RČ, . Skutečnost, že žalovaný je žadatelem o úvěr byla ověřena unikátním systémově generovaným kódem. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru jednorázovou splátkou do 19. 12. 2022.5. Dle sdělení , právnická osoba, . byl žalovaný vlastníkem účtu č. , č. účtu, ; na označený účet byla dne 21. 11. 2022 připsána platba ve výši 9.300 Kč pod variabilním symbolem , RČ, .6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2024 postoupil právní předchůdce žalobkyně svou pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy o úvěru na žalobkyni; žalovaného o této skutečnosti informovala žalobkyně přípisem ze dne 15. 3. 2024.7. Dopisem ze dne 15. 3. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 36.674,87 Kč ve lhůtě tří dnů; žalovaný byl současně upozorněn na možnost uplatnění pohledávky u soudu. Výzva byla odeslána téhož dne.8. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“).9. Právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.10. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.11. Z předložené smlouvy o úvěru nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobkyně jakkoliv zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutou částku, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného, nevyžádal na žalovaném jediný doklad, ze kterého by plynuly informace o měsíčních příjmech a výdajích žalovaného a ani neprovedl lustraci žalovaného ve veřejně dostupných rejstřících, případně v interních registrech.12. Právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně zcela nesprávně vyhodnotil údaje o příjmech a výdajích žalovaného, řádně tedy neposoudil, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.13. Právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, smlouva o úvěru je proto od počátku absolutně neplatná. Účelem § 87 z.s.ú. je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 z.s.ú. projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny proto nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).14. Ve světle uvedeného proto žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 9.300 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 9.300 Kč. V části nároku žalobkyně na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9.479,49 Kč soud žalobu zamítl, neboť ujednání o poplatku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.15. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k plnění považovat předžalobní upomínku ze dne 15. 3. 2024, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ze smlouvy úvěru ve lhůtě 3 dnů. Oznámení bylo žalovanému zasláno dne 15. 3. 2024, doručeno mu mohlo být nejdříve 3. dne po odeslání, tj. 19. 3. 2024. Dne 20. 3. 2024 žalovanému počala běžet třídenní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne 22. 3. 2024.16. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalovaného, který se ve věci nevyjádřil, neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdil, že doba plnění požadovaná žalobkyní není přiměřená jeho možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobkyně k plnění dluhu bránil námitkou, že není v jeho možnostech dluh splnit, resp. neuvedl, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopen svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě žalobkyně a žalovaný je od 23. 3. 2024 v prodlení.17. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně počínaje dnem 23. 3. 2024 právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 14,75 % ročně. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9.300 Kč od 23. 3. 2024 do zaplacení; ve zbylé části nároku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlen soud žalobu zamítl.18. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.19. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.20. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl téměř totožný, soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.