63 C 254/2024-20 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 2.6.2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 35.964,02 Kč s úrokem za dobu od 13.12.2022 do 27.9.2023 ve výši 6.374,74 Kč a od 28.9.2023 do zaplacení ve výši 22,08% z částky 35.964,02 Kč a s úrokem z prodlení za dobu od 13.12.2022 do 27.9.2023 ve výši 6.397,35 Kč a od 28.9.2023 do zaplacení ve výši 11,75% z částky 35.964,02 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovanou a společností , právnická osoba, byla dne 7.12.2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 49.000,-Kč, s tím, že poskytnutá částka bude splácena spolu s úrokem ve výši 42.549,-Kč, odměnou za zpracování zápůjčky ve výši 1.500,-Kč v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 4.007,-Kč a poslední splátka byla splatná dne 12.12.2022. Avšak v rozporu se smlouvou žalovaná příslušné splátky úvěru nesplácela, když naposled uhradila splátku splatnou dne 1.3.2022, celkem uhradila 43.539,-Kč a ke dni 21.9.2023 činila dlužná jistina 35.964,02 Kč, dlužné úroky 6.374,74 Kč, úroky z prodlení 6.397,35 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 byla shora uvedená pohledávka společnosti , právnická osoba, vůči žalované postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem.2. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti:Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaná požádala dne 7.12.2020 společnost , právnická osoba, o spotřebitelský úvěr ve výši 50.000,-Kč, přičemž v žádosti uvedla, že „žije ve vlastním bydlení“, je vdaná, středoškolského vzdělání, má 2 vyživovací povinnosti, je zaměstnána na plný pracovní úvazek, její čistý měsíční příjem je 34.024,-Kč, celkový příjem domácnosti pak 66.824,-Kč a odhadované měsíční výdaje 5.300,-Kč, nemá kreditní kartu a má zápůjčku u jiné společnosti.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 7.12.2020 mezi žalovanou a společností , právnická osoba, , ve smlouvě se strany dohodly, že žalované bude poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 49.000,-Kč. Poskytnutou částku spolu s „poplatkem“ ve výši 44.049,-Kč, který byl tvořen součtem úroku ve výši 42.549,-Kč a částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1.500,-Kč se žalovaná zavázala splácet v 23 pravidelných měsíčních splátkách po 4.007,-Kč a poslední splátkou ve výši 3.984,-Kč.Z listiny označené „Tabulka umoření“ ze dne 2.10.2023 bylo zjištěno, že dne 7.12.2020 byl žalovanou čerpán úvěr ve výši 49.000,-Kč, v období od 26.2.2021 do 1.3.2022 bylo uhrazeno celkem 43.539,-Kč a ke dni 1.3.2022 byl evidován zůstatek nesplacené jistiny úvěru ve výši 35.964,02 Kč.3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 a oznámení o postoupení pohledávky z 29.9.2023 soud zjistil, že žalovaná byla informována o skutečnosti, že společnost , právnická osoba, , postoupila svoji pohledávku za žalovanou ze smlouvy č. , hodnota, v celkové výši 87.525,52 Kč bez příslušenství na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek z 21.9.2023.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno, že žalovaná uzavřela dne 7.12.2020 s právní předchůdkyni žalobkyně smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 49.000,-Kč, oproti závazku žalované poskytnutou částku spolu se sjednaným úrokem a částkou za zpracování spotřebitelského úvěru zaplatit v 24 měsíčních splátkách. Ve smlouvě tedy bylo dohodnuto, že za půjčení finanční částky 49.000,-Kč uhradí žalovaná úplatu ve formě úroků ve výši 42.549,-Kč (to je 86,83 % z poskytnuté částky), a ve formě poplatků a odměn ve výši dalších 1.500,-Kč, (to je 3,06 % z poskytnuté částky), celkem byl tedy sjednán úrok v sazbě 89,89 % z poskytnuté částky.Soud má za to, že dohoda stran ohledně takto vysoké sazby úroků svým účelem odporuje zákonu a příčí se dobrým mravům. Podle ustanovení § 2395 o. z. se sice úvěrovaný ve smlouvě o úvěru zavazuje vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky a občanský zákoník neobsahuje žádné ustanovení o tom, do jaké výše je možné úroky sjednat, avšak vycházeje z ustanovení § 1802 o.z. neměly by smluvené úroky přesahovat obvyklé úroky, to je v rozmezí cca 2 až 25% z poskytnuté částky. V daném případě byly sjednány úroky ve výši 89,89 % z poskytnuté částky. Takové ujednání stran sazby úroků soud shledal dle ustanovení § 3, § 8, § 547 a § 580 odst. 1 o.z. neplatným, neboť byl sjednán úrok vysoce přesahující úrokovou míru obvyklou v praxi peněžních ústavů.5. S ohledem na závěr o částečné neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy a vzhledem k tomu, že z poskytnuté částky ve výši 49.000,-Kč žalovaná vrátila 43.539,-Kč, jak bylo zjištěno z tabulky umoření, bylo žalobě vyhověno v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5.461,-Kč - coby vydání bezdůvodného obohacení vzniklého přijetím částky 49.000,-Kč z neplatné smlouvy - dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o.z. a ve zbývající části 30.503,02 Kč (35.964,02 – 5.461 = 30.503,02) a požadovaných úroků a úroků z prodlení, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. V souvislosti s ustanovením § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení, pak soud nestanovil žalované povinnost platit žalobkyni úroky z prodlení, neboť tato se v prodlení dosud s nesplacenou jistinou neocitla, a splatnost dlužné částky pak byla stanovena dle § 87 odst. 2 citovaného zákona, ve lhůtě 3 dnů.6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 35.964,02 Kč a byla úspěšná ve výši 5.461,-Kč, což je 15% z požadované částky. Neúspěch žalobkyně je úspěchem žalované, která tedy byla úspěšná v 85 %. Po odečtení neúspěchu žalované od jejího úspěchu, dospěl soud k závěru, že žalobkyně je povinna nahradit žalované 70 % žalovanou vynaložených nákladů řízení (85 - 15 = 70). Vzhledem k tomu, že žalované v souvislosti s podanou žalobou žalované žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.