104 C 106/2024-39 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 20.5.2024 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 16 630 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 1 047,66 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 14.3.2023.2. Žalobce v návrhu uvedl, že s žalovaným dne 14.3.2023 uzavřel smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 13 000 Kč. Úvěr byl sjednaný na dobu určitou v délce 1 roku, kdy se žalovaný zavázal celkem vrátit částku 16 675 Kč, tj. jistina ve výši 13 000 Kč, poplatek za sjednání úvěru ve výši 3 510 Kč a poplatek za službu „Presto“ ve výši 165 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ke dni podání žaloby žalobce požaduje zaplacení částky 16 630 Kč, tj. jistina ve výši 13 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 465 Kč a poplatek za službu „Presto“ ve výši 165 Kč. Žalobce dále požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 047,66 Kč, tj. 0,1% denně ze zůstatku na úvěru za období od 23.6.2023 do 21.9.2023, kterou odůvodňuje ujednáním v čl. 6.4 všeobecných obchodních podmínek a čl. 3 Sazebníku.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.5. Z úvěrové smlouvy ze dne 14.3.2023 bylo zjištěno, že se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku až do výše 13 000 Kč. Smlouva byla sjednána v délce jednoho roku, kdy byl žalovaný povinen žalobci vrátit celkem částku 16 675 Kč, tj. jistina ve výši 13 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 3 510 Kč a poplatek za službu „Presto“ 165 Kč.6. Ze Sazebníku platného od 1.12.2021 bylo zjištěno, že v čl. 3 byla sjednána smluvní pokuta 0,1% denně pro případ prodlení, a to z celkové dlužné částky po splatnosti až do zaplacení stávajícího dluhu.7. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že dne 14.3.2023 byl z účtu žalobce na účet č. , č. účtu, zaslána částka 13 000 Kč. Dle sdělení , právnická osoba, . ze dne 2.9.2024 bylo zjištěno, že se jedná o účet žalovaného.8. Z kopie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalobce ověřoval totožnost žalovaného prostřednictvím tohoto dokladu.9. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti a výpisů z účtu žalovaného ohledně plateb z protiúčtu vedeného na jméno , jméno FO, za měsíce srpen až prosinec 2022 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl výši čistého měsíčního příjmu 33 000 Kč, jako výše ověřeného příjmu je uvedena částka 42 700 Kč, jako minimální výdaje je pak uvedena částka 4 605 Kč. Z předložených výpisů bylo zjištěno, že žalovaný v měsíci srpnu 2022 obdržel z protiúčtu , jméno FO, částku 17 155 Kč bez bližšího označení a částku 24 628 Kč s označením jako mzda. V měsíci září 2022 obdržel žalovaný z protiúčtu , jméno FO, částku 7 500 Kč a 30 000 Kč bez bližšího označení. V měsíci říjnu 2022 obdržel žalovaný z protiúčtu , jméno FO, částku 40 000 Kč a 5 500 Kč bez bližšího označení. V měsíci listopadu 2022 obdržel žalovaný z protiúčtu , jméno FO, částku 18 000 Kč bez bližšího označení a částku 24 710 Kč jako mzdu. V měsíci prosinci 2022 obdržel žalovaný z protiúčtu , jméno FO, částku 17 000 Kč bez bližšího označení a částku 25 772 Kč jako mzdu.10. Z dopisu ze dne 24.3.2024 bylo zjištěno, že žalobce zasílal žalovanému předžalobní upomínku, kde jej vyzýval k úhradě.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Dle ust. § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.17. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná.18. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 13 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu se sjednanými poplatky. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce v rámci řízení uvedl, že při hodnocení schopnosti žalovaného úvěr splácet vycházel z pravidelných měsíčních výdajů uvedených spotřebitelem při žádosti o úvěr, čistých měsíčních příjmů uvedených spotřebitelem, ověřených příjmů a dále z provedených lustrací v centrální evidenci exekucí, insolvenčního rejstříku, registru neplatných dokladů, registru TelcoScore, registru hledaných osob, registru politicky aktivních osob, katastrálního rejstříku a registru „sankční seznamy“.19. Z provedeného dokazování a předložených listin dospěl soud k závěru, že žalobce sice bonitu žalovaného zkoumal, avšak zcela nedostatečně. Žalobce si ověřil příjmy žalovaného na základě předložených výpisů, pokud jde ale o výdaje, tyto si nijak neověřil. Z posouzení úvěruschopnosti není zřejmé, zda žalovaný bydlí v nájmu či ve vlastním bydlení, není dále zřejmé, zda je svobodný či ženatý, a zda má vyživovací povinnost k dětem či nikoliv. V posouzení je pouze uvedeno, že v domácnosti žijí čtyři členové a z toho dva jsou hospodařící s příjmem. Také pokud jde o uvedené a nijak neověřené výdaje ve výši 4 605 Kč, z těchto si lze jen stěží představit, že by měly pokrýt náklady na bydlení, stravu, dopravu a jiné základní potřeby. Je povinností věřitele získané informace shromáždit, vyhodnotit jejich dostatečnost a rozhodnout, zda a které informace je nezbytné dále ověřovat, příp. jejich znalost prohlubovat. Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. Soud v této souvislosti odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého“…Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využí