104 C 69/2024-49 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 16.11.2023 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky ve výši 47 484,23 Kč, která představuje neuhrazenou jistinu vyplývající ze smlouvy o službě , Anonymizováno, ze dne 9.9.2021, smlouvy o splátkovém limitu ze dne 30.3.2021 a smlouvy o splátkovém limitu ze dne 4.5.2022 uzavřené mezi žalobcem a žalovaným. Žalobce v rámci svých služeb nabízí zákazníkům možnost u vybraných e-shopů zaplatit za zboží kupní cenu až po jeho vyzkoušení, kdy žalovanému takto zřídil službu , Anonymizováno, s možností limitu odložených plateb až do 20 000 Kč. Na základě smlouvy o splátkovém limitu ze dne 4.5.2022 pak došlo k navýšení limitu odložených plateb až do 60 000 Kč. Žalobce uvedl, že žalovaný využil služeb v celkové výši 81 268,18 Kč, kdy celkem uhradil částku 46 243,48 Kč, která byla částečně započtena na poplatky a částečně na jistinu. K úhradě tak zbývá na jistině částka 47 484,23 Kč. Dopisem ze dne 21.8.2023 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní.3. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného.4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, ze kterých zjistil následující skutečnosti.5. Ze smlouvy o poskytování služeb , Anonymizováno, účet ze dne 9.9.2021 bylo zjištěno, že společnost , Jméno žalobce, . uzavřela s žalovaným za použití prostředků komunikace na dálku smlouvu k službě , Anonymizováno, účet, na základě které se zavázala zřídit žalovanému , Anonymizováno, účet, prostřednictvím něhož byl žalovaný oprávněn realizovat platby za zboží nebo služby, kdy dle č.l 1.2 smlouvy činil limit odložených plateb žalovaného až 22 000 Kč.6. Ze smlouvy o splátkovém limitu ze dne 30.3.2021 bylo zjištěno, že žalobce na základě této smlouvy umožnil žalovanému čerpat úvěrový limit do výše 20 000 Kč, kdy tento limit mohl žalovaný hradit ve splátkách, přičemž žalobce na základě čerpání žalovanému bude zasílat měsíční vyúčtování.7. Ze smlouvy o splátkovém limitu ze dne 4.5.2022 bylo zjištěno, že na základě této smlouvy byl úvěrový limit pro odložené platby navýšen až na částku 60 000 Kč.8. Z vyúčtování za měsíce červen 2022, červenec 2022, srpen 2022, září 2022, říjen 2022, listopad 2022, prosinec 2022, leden 2023, únor 2023, březen 2023 a květen 2023 bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal celkem částku 81 267,87 Kč, celkem uhradil částku 46 243,48 Kč, na smluvních pokutách mu byla účtována částka 4 707,12 Kč, na poplatcích za službu částka 653,53 Kč, na poplatcích za odložení částka 5 161 Kč a na poplatcích za prodlení částka 11 806 Kč.9. Protože byl žalovaný v prodlení, zesplatnil žalobce zbývající splátky, a to v rámci vyúčtování za měsíc květen 2023. Dopisem ze dne 21.8.2023 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Dle ust. § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.16. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná.17. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, spočívající ve skutečnost, že žalobce zřídí žalovanému účet , Anonymizováno, , kde může úvěr čerpat do výše sjednaného úvěrového limitu, a to tak že může v rámci úvěrového limitu hradit své nákupy uskutečněné on-line ve vybraných e-shopech nebo provádět nákupy , Anonymizováno, kartou. Mezi stranami byl sjednán úvěrový limit ve výši 20 000 Kč, který byl následně navýšen na 60 000 Kč. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl posouzen jako spotřebitelská smlouva. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce v rámci řízení uvedl, že při hodnocení schopnosti žalovaného úvěr splácet vycházel informací, které uvedl žalovaný před uzavřením smlouvy, tedy, že jeho příjem činil 25 000 Kč, výdaje 10 000 Kč, splátky 5 000 Kč. Dále žalovaný uvedl, že je zaměstnaný, má jedno dítě a žije v partnerském vztahu. Žalobce dále provedl kontrolu insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, registru SOLUS a dále provedl scoring žalovaného jako žadatele. Pokud jde o žalovaným uvedené příjmy a výdaje, žalobce v rámci svých tvrzení nijak nedoložil, že tyto byly jakkoliv ověřovány. Žalobce sice uvedl, že údaje získané od žalovaného porovnával se scoringovými modely, které posuzují žadatele o úvěr také pomocí socio-demografických dat z interaktivních interních a externích zdrojů, avšak pokud měl žalobce pouze strohé údaje o příjmech a výdajích, které neměl ani nijak doloženy, není možné udělat si komplexní představu o úvěruschopnosti žalovaného. Z žalovaným uvedených informací není zřejmé, zda bydlí v nájmu nebo ve vlastním domě či v bytě. Zda je zaměstnán na dobu určitou či neurčitou. Z takových informací by se pak dalo usuzovat, zda částka 10 000 Kč měsíčně představující výdaje je schopna pokrýt případný nájem, náklady na služby, stravu, dopravu, a další nezbytné výdaje. Je třeba zohlednit i skutečnost, že pokud má žadatel dítě, je nutné počítat se zvýšenými výdaji i v tomto ohledu, kdy je naprosto iluzorní, že by částka 10 000 Kč měla pokrýt jak náklady na bydlení, služby, dopravu, tak stravu pro žadatele i jeho dítě. Pokud pak jde o zaměstnání, není zde uvedeno, zda se jedná o pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou, tedy zda lze takový příjem očekávat v dlouhodobějším horizontu či nikoliv. S ohledem na skutečnost, že se jednalo o úvěrovou smlouvu s limitem až do 60 000 Kč, kdy se nejedná o částku nepatrnou, přičemž smlouva o úvěru byla sjednána na dobu neurčitou, je naopak v zájmu žalobce jako řádného hospodáře si ověřit, že poskytuje finanční prostředky osobě, která bude schopna tyto dlouhodobě splácet.18. Z provedeného dokazování a předložených listin tedy dospěl soud k závěru, že žalobce sice bonitu žalovaného zkoumal, avšak zcela povrchně, kdy se spokojil pouze s tvrzením žalovaného v rámci žádosti, přičemž nad rámec uvedeného provedl lustrace žalovaného v dostupných registrech. Soud má tedy za to, že žalobce nesplnil svou povinnost, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet. Je povinností věřitele získané informace shromáždit, vyhodnotit jejich dostatečnost a rozhodnout, zda a které informace je nezbytné dále ověřovat, příp. jejich znalost prohlubovat. Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopno