108 C 19/2025-46 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 20 372,04 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, ) a žalovanou. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 17 220,42 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění ve výši 3 151,62 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 560,72 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 2 116,97 Kč, úroků ve výši 25,23 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17 220,42 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17 220,42 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Na své závazky žalovaná uhradila částku 15 130,93 Kč. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovanou před uzavřením smlouvy, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z dokladů předložených žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované. Dále si právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala informace o žalované z dostupných registrů.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. Dne , datum, byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka až do výše 25 000 Kč (viz smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, ). Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet minimálními měsíčními platbami, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které byla žalovaná povinna hradit, byla žalované sdělen každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který byl žalované dostupný online na účtu , Anonymizováno, , Anonymizováno, o vystavení rozpisu plateb byla žalovaná vyrozuměna e-mailem. Minimální měsíční splátky byla žalovaná povinna uhradit vždy do data splatnosti dle rozpisu plateb a dle smlouvy. Sjednaná úroková sazba činila 60 % ročně. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit, činila 34 130,97 Kč. K tvrzenému zkoumání úvěruschopnosti žalované nedoložila žalobkyně žádné důkazy, ačkoliv byla soudem vyzvána. Pouze uvedla, že její právní předchůdkyně zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalované, kterou žalovaná prokázala předložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Toto tvrzení nijak nedoložila.5. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaná čerpala dne , datum, jako úvěr částku 20 000 Kč, dne , datum, částku 2 600 Kč a dne , datum, částku 3 899,39 Kč. Celkem tak od právní předchůdkyně žalobkyně získala částku 26 499,39 Kč. Žalovaná pak právní předchůdkyni žalobkyně uhradila celkem částku 15 130,93 Kč, a to dne 22. 5. 2022 částku 1 715 Kč, dne 15. 6. 2022 částku 1 724,16 Kč, dne 4. 8. 2022 částku 2 161 Kč, dne 30. 8. 2022 částku 2 174 Kč, dne 21. 9. 2022 částku 2 156,77 Kč, dne 21. 1. 2023 částku 2 600 Kč a dne 20. 2. 2023 částku 2 600 Kč.6. Z oznámení o postoupení pohledávky, smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek pak bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.7. Soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou je nutno aplikovat zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se mělo jednat o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové částce 26 499,39 Kč.8. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).9. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Z uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C–679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.“ Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).11. Ohledně splnění povinnosti dle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. žalobkyně odkázala na informace sdělené právní předchůdkyni žalobkyně žalovanou, ze kterých při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela. Žalobkyně však nikterak nedoložila, že by právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti a hodnocení příjmové i výdajové stránky žalované předestřené informace nějak ověřovala. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně měla k dispozici výpis z účtu žalované a nahlédla do dostupných registrů, toto tvrzení však nijak nedoložila. Není tak zřejmé, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala tvrzenou bonitu žalované a udržitelnost jejích příjmů, když vůbec není zřejmé, z jakých podkladů právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při hodnocení úvěruschopnosti žalované.12. Žalobkyně zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalované úvěr splácet, když naprosto nezjišťovala, resp. neověřovala tvrzené majetkové poměry žalované, její reálné příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. A vůbec se n