108 C 202/2024-55 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 12 000 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení s odůvodněním, že na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, žalovaný jí však dosud dlužnou částku nevrátil. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí formou měsíčních splátek ve výši 1 200 Kč společně úroky a poplatky. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 12. 2023. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslal žalobce žalovanému první písemnou upomínku ze dne 20. 12. 2023, kde vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky. Žalovaný k dnešnímu dni neuhradil na jistinu pohledávky ničeho. V návaznosti na shora řečené požaduje žalobkyně v rámci tohoto řízení po žalovaném své nároky, a to konkrétně částku ve výši 12 000 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, náklady na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč za upomínku č. 1 a upomínku č. 2 v souladu čl. V. odst. 5.4. Smlouvy o úvěru, zákonný úrok z prodlení v odpovídající výši z této částky a náhradu nákladů soudního řízení.2. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 4. 9. 2024 č. j. 108 C 202/2024-19, mimo jiné k doplnění skutkových tvrzení, ze kterých konkrétních dokladů vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalované. Podáním ze dne 17. 9. 2024 žalobkyně na výzvu soudu podrobně uvedla všechny podklady, ze kterých při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela, tyto soudu předložila a sdělila které skutečnosti zkoumala a které informace žalovanému sdělila před uzavřením smlouvy o úvěru.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud ve věci provedl důkazy, ze kterých zjistil následující skutkový stav:5. Dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovaným prostřednictvím elektronické komunikace uzavřena Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, který měl být čerpán tak, že částka 12 000 Kč bude vyplacena na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal splatit celkem 12 000 Kč na jistině a 14 400 Kč na úrocích (úroková sazba činila 10 % měsíčně). Žalovaný se zavázal splácet úvěr tak, že bude měsíčně hradit 1 200 Kč, které budou použity na umoření úroku a jistina bude uhrazena s poslední splátkou úroku. Verifikační platbou zaslanou z bankovního účtu žalovaného dne , datum, ve výši 1 Kč (viz Detail pohybu – Okamžitá příchozí platba ze dne , datum, ) byl ukončen kontraktační proces a Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, byla mezi stranami uzavřena.6. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne , datum, , a to v částce 12 000 Kč převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, (viz Detail pohybu – Bezhotovostní platba ze dne , datum, ).7. Z přílohy č. 1 ke smlouvě o úvěru nazvané „Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“ vyplývá, že žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá žádné vyživované dítě a je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, K finanční situaci žalovaného je uvedeno, že má průměrně příjmy 20 966 Kč měsíčně a výdaje 3 000 Kč na bydlení. Dále je uvedeno, že žalovaný nemá žádné pravidelné ani jednorázové závazky, splátka , Anonymizováno, úvěru činí 1 200 Kč a jeho finanční zůstatek činí 16 766 Kč měsíčně. Podkladem pro analýzu měly výplatní pásky žalovaného. V centrální evidenci exekucí nemá žalovaný žádný záznam, stejně tak v AML a AML/CFT, v insolvenčním rejstříku a v databází odcizených dokladů. Dle interní databáze poskytovatele je žalovaný úvěrovatelný. Z hlediska skóringu má žalovaný výsledné skóre „vyšší bonita“ s tím, že lze žalovanému poskytnout úvěr 40 000 Kč se splátkou 1 200 Kč měsíčně.8. Z listin předložených žalobkyní vyplývá, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ověřila totožnost žalovaného dle jeho občanského průkazu a rodného listu. Dále si žalobkyně zajistila výpis z obchodního rejstříku tvrzeného zaměstnavatele žalovaného – , právnická osoba, Žalobkyně dále nahlédla do centrální evidence exekucí a do insolvenčního rejstříku, kde žalovaný žádný záznam neměl. Žalobkyně dále nahlédla do registru SOLUS s výsledkem, že žalovaný nemá záznam v tomto registru. Žalobkyně též provedla lustraci občanského průkazu žalovaného v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra s negativním výsledkem. Dále měla žalobkyně k dispozici výplatní lístek žalovaného za měsíce únor, březen a duben 2023, z nichž plyne výše mzdy žalovaného v těchto měsících ve výši 29 331 Kč, 23 328 Kč a 25 488 Kč.9. Z přehledu splátek úvěru soud zjistil, že žalovaná uhradil dne 13. 6. 2023 částku 1 200 Kč, dne 14. 7. 2023 částku 1 200 Kč, dne 11. 8. 2023 částku 1 200 Kč, dne 13. 9. 2023 částku 1 200 Kč, dne 12. 10. 2023 částku 1 200 Kč a dne 13. 11. 2023 částku 1 200 Kč. Další splátku splatnou dne 15. 12. 2023 již neuhradil. Upomínkami ze dne 20. 12. 2023 a 5. 1. 2024 byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné splátky ve výši 1 200 Kč a nákladů upomínání. Přípisem ze dne 21. 5. 2024 byl úvěr zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné jistiny, úroků, nákladů upomínání a nákladů právního zastoupení, a to ve lhůtě do 4. 6. 2024.10. Z dalších provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění, která by byla relevantní pro posouzení věci tak, jak je uvedeno níže.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaný byl spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.15. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr má poskytovatel úvěru povinnost zkoumat především na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, příp. pokud je to nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).16. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval, „že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník v