108 C 239/2024-24 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 000 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 330 Kč. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 9 000 Kč do sjednaného termínu 24. 12. 2023 žalobkyni nevrátila. Žalobkyně tak požaduje kromě jistiny a sjednaného poplatku rovněž náklady na vymáhání pohledávky, které byly smlouvou sjednány a smluvní pokutu.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Dne , datum, uzavřeli účastníci prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce (dále jen „smlouva“), a to tak, že žalovaná na internetových stránkách žalobkyně , Anonymizováno, vyplnila formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, zadala požadované osobní údaje, potvrdila seznámení se se zněním smlouvy o zápůjčce a zněním všeobecných obchodních podmínek a elektronicky za pomoci PINu, který obdržela na v žádosti uvedené telefonní číslo, smlouvu podepsala. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč. Dle předloženého bankovního výpisu zaslala žalobkyně žalované dne , datum, na bankovní účet č. , č. účtu, částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 9 000 Kč ve třech měsíčních splátkách, kdy poslední měla být uhrazena do 24. 12. 2023. Pro případ prodlení žalované se splacením zápůjčky byla mezi účastníky v článku 2.3. smlouvy ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a zákonný úrok z prodlení. Současně se žalovaná dle téhož článku zavázala zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nevrátila, zaslala žalobkyně žalované dne 20. 11. 2023, dne 1.12. 2023, dne 20.12. 2023 a dne 29.12. 2023, písemné upomínky, které byly zpoplatněny částkou 500 Kč za každou z nich. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě předžalobní upomínky právního zástupkyně žalobkyně ze dne 22. 7. 2024, která byla žalované dle předloženého podacího lístku odeslána dne 22. 7. 2024. Žalobkyně tak požaduje po žalované zaplacení částky ve výši 24 000 Kč (jistina + poplatek), náhrady nákladů za vymáhání ve výši 2 000 Kč (upomínky) a smluvní pokuty ve výši 3 330 Kč za období od 25. 12. 2023 do 3. 8. 2024.5. Žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.6. Žalobkyně v žalobě uvedla pouze obecná a nekonkrétní tvrzení, že žalované poskytla jistinu úvěru po prověření schopnosti žalované úvěr splácet. Soud proto v průběhu řízení usnesením ze dne 14. 10. 2024, č. j. 108 C 239/2024-10, vyzval žalobkyni k upřesní a doložení důkazů, ze kterých bude zřejmé, že ověřovala úvěruschopnost žalované. Na uvedené usnesení žalobkyně reagovala sdělením ze dne 30. 10. 2024, že k prověření úvěruschopnosti žalované nebude doplňovat žádná skutková tvrzení. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně zcela rezignovala na svou povinnost před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně prověřit úvěruschopnost žalované. Z tohoto důvodu je smlouva s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18).7. Jelikož je smlouva absolutně neplatná, je třeba na plnění, které žalobkyně poskytla žalované, hledět jako na bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 o. z.). Žalované byla poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaná v řízení neuvedla, že by dlužnou částku uhradila a ani jinak nárok žalobkyně nerozporovala, soud proto žalobě částečně vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč. Dále soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % ročně od 30. 7. 2024 do zaplacení. Žalobkyni v souladu s § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úrok z prodlení, neboť se žalovaná dostala marným uplynutím lhůty splatnosti do prodlení. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání. V daném případě lze za výzvu k úhradě považovat předžalobní upomínku právní zástupkyně žalobkyně ze dne 22. 7. 2024, ve které byla žalovaná vyzvána k zaplacení do tří dnů. Upomínka byla odeslána dle podacího lístku dne 22. 7. 2024. Nebylo prokázáno doručení předžalobní upomínky žalované, proto se upomínka považuje dle § 573 za použití § 607 občanského zákoníku za doručenou třetí pracovní den po odeslání (dne 25. 7. 2024). Stanovená lhůta tří dnů žalované uplynula dne 29. 7. 2024 a žalovaná je tak od 30. 7. 2024 v prodlení. Výše úroku byla přiznána v žalobkyní požadované výši 15 %. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.8. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 vycházel soud ohledně míry úspěchu ve věci z úspěchu v celém sporu včetně příslušenství. Při určování míry úspěchu vycházel soud ze stavu ke dni vyhlášení rozsudku. Úspěch žalobkyně je v tomto případě představován výrokem I. Naopak úspěch žalované je představován výrokem II. Jelikož procesní úspěch, resp. neúspěch žalobkyně i žalované je v obdobné výši, nepřiznal soud žádnému z účastníků právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.9. Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.