ECLI: ECLI:CZ:MSBR:2025:108.C.256.2024.1 Datum: 2025-03-25 Předmět: zaplacení 46 209,84 Kč s příslušenstvím - úvěr Ustanovení: ["§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 573 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 86 z. č. 257/2016 Sb."] ["postoupení pohledávky""bezdůvodné obohacení""smlouva o úvěru"]
O co šlo: zaplacení 46 209,84 Kč s příslušenstvím - úvěr (["§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 573 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 86 z. č. 257/2016 S)
Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 46 209,84 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 16. 4. 2024 do zaplacení. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, (dříve , právnická osoba, ) a společností , právnická osoba, . Žalobkyně požaduje žalovanou částku z titulu vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 46 209,84 Kč. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, ) a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Původní věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 46 209,84 Kč a to na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni nevrátil. Žalovaný byl žalobkyní několikrát vyzýván k úhradě dlužné částky.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.Soud věc projednal a rozhodl v souladu s ust. § 115a o. s. ř., kdy účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas, a to konkludentní formou.Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Z přehledu transakcí a dokladů o provedených platbách bylo zjištěno, že dne , datum, čerpal žalovaný částku 5 000 Kč, dne , datum, částku 10 000 Kč a částku 15 000 Kč. Z přehledu plateb dále vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně účtovala žalovanému poplatky ve výši 250 Kč, 500 Kč a 750 Kč. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ve věci Platebních informací soud zjistil, že žalovanému vyčíslila úhradu po splatnosti v celkové výši 46 451,40 Kč, kdy do této částky byly zahrnuty jednat výběry ze dne , datum, v celkové výši 30 000 Kč a dále úroky ve výši 15 701,40 Kč a náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč. Dopisem ze dne 13. 5. 2024 pak byl žalovaný vyzván k navrácení částky 46 209,84 Kč do tří dnů. Současně byl žalovaný vyrozuměn o tom, že pohledávka z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru č. , Anonymizováno, v celkové výši 46 209,84 Kč (skládající se z neuhrazené jistiny, poplatku za zápůjčku, smluvní pokuty, úroku z prodlení a nákladů na vymáhání) byla postoupena na žalobkyni. Z podacího lístku bylo zjištěno, že dopis byl podán na poště dne 13. 5. 2024.Podle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, celkovou částku 30 000 Kč, a to bez řádně uzavřené smlouvy, kdy smlouva nebyla žalobkyní soudu předložena. Doloženy byly pouze doklady prokazující poskytnutí uvedených částek, standartní informace o spotřebitelském úvěru a standartní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Ani jedna z těchto listin nebyla podepsána žalovaným a není tak doloženo, že by mezi účastníky byla uzavřena nějaká smlouva. Navíc nebylo ani doloženo, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného dl e§ 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však doložila, že žalovanému dne , datum, poskytla celkovou částku 30 000 Kč (v platbách ve výši 5 000 Kč, 10 000 Kč a 15 000 Kč).Žalobkyně tak má právo dle ust. § 2993 o. z. požadovat po žalované vrácení částky 30 000 Kč, kterou žalovanému plnila její právní předchůdkyně, aniž by tu byl platný závazek. Žalovaný je pak povinen vrátit žalobkyni tuto částku, když dle ust. § 2991 o. z. se na úkor žalobkyně obohatil bez spravedlivého důvodu, neboť přijal plnění bez právního důvodu. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě částky 30 000 Kč žalobkyni, když žalovaný nikterak netvrdil ani neprokázal, že by dlužnou částku byť z části uhradil.Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru, žalobkyni tak nevzniklo a nelze jí přiznat právo na zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty či jiných finančních plnění a sjednaných poplatků ze smlouvy. Poplatky, či úrok, které si žalobkyně účtuje nebyla platně sjednány, když nebylo doloženo, že by mezi účastníky byla uzavřena jakákoli smlouva. Soud proto žalobu zamítl, pokud se žalobkyně domáhala částky 16 209,84 Kč, když z provedených důkazů vyplývá, že se jedná o účtované úroky a poplatky za vymáhání pohledávky, které však nebyly platně sjednány.Soud přiznal žalobkyni i právo na úhradu úroků z prodlení dle ust. § 1970 o. z. v zákonné výši, neboť žalovaný byl povinna vrátit žalobkyni poskytnutou částku 30 000 Kč, pokud tak neučinil, dostal se do prodlení a žalobkyně má právo na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky výzvou obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 5. 2024, která byla dle poštovního podacího lístku podána k poštovní přepravě dne 13. 5. 2024. Dle § 573 občanského zákoníku výzva došla žalované tři dny po jejím odeslání, tedy 16. 5. 2024. Vzhledem k tomu, že si žalobkyně určila 3denní splatnost ode dne obdržení dopisu, dostal se žalovaný do prodlení dne 21. 5. 2024, protože žalovaná částka se stala splatnou třetím dnem po doručení výzvy k úhradě. Pokud tedy žalobkyně požadovala úroky z prodlení již od data 16. 4. 2024 soud tento její požadavek rovněž zamítla přiznal žalobkyni úroky z prodlení až od 21. 5. 2024.Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 vycházel soud ohledně míry úspěchu ve věci z úspěchu v celém sporu včetně příslušenství. Při určování míry úspěchu vycházel soud ze stavu ke dni vyhlášení rozsudku. Úspěch žalobkyně je v tomto případě představován výrokem I. Naopak úspěch žalované je představován výrokem II. Soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč, přičemž tato částka představuje 29,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,9 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35,1 %, když soud vzal v úvahu požadované, úroky a úroky z prodlení k datu vyhlášení rozhodnutí). Tyto náklady (v celkové výši 4 027 Kč) sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 849 Kč a odměně za tři úkony právní služby po 500 Kč a tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., a DPH ve výši 21 % z odměny a hotových výdajů.Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.