112 C 250/2024-46 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou dne 3. 9. 2024 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 30 600,- Kč s příslušenstvím. Částka tvoří zůstatek kontokorentního úvěru (30 000,- Kč), který byl stranami sjednán 25. 9. 2019. Částka 600,- Kč z uvedeného dluhu je tvořena přečerpáním prostředků na účtu.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Soud příslušný k projednání věci podle čl. 7 odst. 1 nařízení Rady č. 1215/2012 rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a OSŘ, když žalobce s tím souhlasil a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil.3. Z listinných důkazů bylo zjištěno, mezi účastníky došlo 5. 2. 2016 k uzavření rámcové smlouvy, na jejímž základě byl žalovanému zřízen běžný účet s tím, že tento účet bude možné obsluhovat rovněž elektronicky. Toutéž formou v elektronickém bankovnictví mohl žalovaný rovněž uzavírat další smlouvy a sjednávat si služby. Součástí smlouvy bylo i telefonní číslo , tel. číslo, mailová adresa žalovaného pro účely zasílání potvrzovacích sms a hesel klientovi. Nedílnou součástí smlouvy byly i obchodní podmínky a ceník. Dodatkem č. 7 z 25. 9. 2019 došlo ke sjednání kontokorentního úvěru ve výši 30 000,- Kč s úrokem 18,9 % ročně s tím, že musí být uhrazen do jednoho roku od vyčerpání.4. Podle obchodních podmínek byl žalovaný povinen oznámit změny kontaktních údajů žalobci. Dokumenty zasílané žalovanému mohly být zasílány nejen klasicky, ale rovněž elektronickou formou do schránky v elektronickém bankovnictví. Součástí podmínek byla i povinnost platit poplatky dle ceníku a možnost sesplatnit celý dluh, pokud bude ohrožena schopnost klienta splácet, uvedené oprávnění plynulo pro žalobce rovněž z podmínek použití úvěru. Z formuláře úvěru plynuly tytéž okolnosti jako z dodatku samotného a podmínek použití úvěru. Rovněž tak z uvedených dokumentů plyne povinnost platit účelně vynaložené náklady na vymáhání.5. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že kontokorent byl v plném rozsahu vyčerpán 31. 3. 2024 a zaplaceno bylo pouze na úroky do března 2024 a částka 50,6 Kč na úroky za duben 2024, jinak ničeho. Za dobu od 1. 4. 2024 byl k dluhu přičten úrok v kapitalizované podobě ve výši 1 378,55 Kč. Účet se rovněž dostal do záporného zůstatku ve výši 600,- Kč naúčtováním poplatků za vymáhání. Dluh uhrazen nebyl přes výzvu z 2. 7. 2024.6. V rámci prověřování úvěryschopnosti žalobce zohlednil příjem žalovaného v podobě mzdy ve výši 101 000,- Kč. Výdaje činily 20 000,- Kč. Současně z úvěrové zprávy vyplynulo, že žádný závazek v systému BRKI evidován není. Rovněž byl předložen seznam žádostí žalovaného, které byly zamítnuty.7. Na shora zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „ObčZ“), podle něhož ze smlouvy o úvěru vzniká závazek úvěrujícího na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní prostředky a povinnost dotyčného tyto později úvěrujícímu vrátit spolu s úroky. Tomuto ustanovení odpovídá i vzájemné vymezení vztahů mezi žalobcem a žalovaným ve smluvní dokumentaci. Soud má za to, že ze strany žalobce byly učiněny řádné kroky směřující k objasnění podmínek potřebných k platnému sjednání smlouvy o úvěru se spotřebitelem ve smyslu § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v podobě prověření úvěruschopnosti žalovaného. Z výsledků dokazování plyne, že žalovaný s přihlédnutím k výdajům z výpisů patrných a zohlednění údajů sdělených v rámci posuzování úvěryschopnosti při jím dosahovaném příjmu byl v době ujednání se žalobcem schopen svým závazkům dostát, když soud zohlednil, že čerpaná částka závisela na úvaze žalovaného a doba splácení mohla trvat jeden rok.8. Zbývalo tak posoudit, zda úvěr poskytnut byl a na co má žalobce případně nárok. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že úvěr byl poskytnut. Kromě části úroku však nebyl vůbec hrazen, současně byl naúčtován i poplatek související s vymáháním pohledávky za situace, kdy nedošlo k úhradě příslušenství v řádném termínu. Bylo na místě uplatnit možnost úvěr sesplatnit v souladu s rámcovou smlouvou a na ní navazujícími podmínkami použití úvěru a obchodními podmínkami, což také žalobce učinil. Pokud žalovaný neuhradil svůj dluh včas, dostal se do prodlení podle § 1968 ObčZ a je povinen uhradit kromě neuhrazené jistiny, jejíž výše plyne ze splátkového kalendáře a přehledu plateb úvěru a kapitalizovaných úroků, rovněž úrok z prodlení ve výši podle § 1970 ObčZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k zaplacení přiznaných částek soud stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ. Rovněž tak byla přiznána dílčí částka tvořená nepovoleným debetem jako důsledkem porušení povinnosti ze smlouvy o běžném účtu podle § 2662 ObčZ.9. Výrok pod bodem II. je odůvodněn skutečností, že žalobci náleží náhrada nákladů řízení proti účastníkovi řízení, který ve věci úspěch neměl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Výše nákladů u žalobce je pak omezena na částku soudního poplatku ve výši 1 530,- Kč a dále dva úkony nezastoupeného účastníka podle § 1 odst. 1 a 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v celkové výši 200,- Kč. Lhůta k plnění i zde byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.10. Výrok pod bodem III. plyne z položky 2 odst. 2 a položky 1 odst. 1 písm. a) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, za užití § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 zákona. Povinnost poplatek uhradit je současně zohledněna v nákladovém výroku pod bodem II.