112 C 276/2024-31 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou dne 26. 11. 2024 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 32 430,91 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu podle smlouvy o úvěru souvisejícím s poskytnutím kreditní karty dle smlouvy z 28. 2. 2019. Žalovanému byl poskytnut úvěrový limit ve výši 28 000,- Kč s úrokem ve výši 19,9 % ročně. Protože žalovaný neplnil svoje povinnosti, byl dluh sesplatněn k 20. 11. 2023. Dluh je tvořen částkou jistiny ve výši 32 430,91 Kč a dále kapitalizovaným příslušenstvím.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Mezi účastníky došlo 25. 2. 2019 k uzavření smlouvy o úvěru, na jejímž základě mohl žalovaný čerpat úvěr do částky 28 000,- Kč, a to na základě poskytnutí kreditní karty ze strany žalobce k žádosti žalovaného (k předání karty též došlo). Ke dni uzavření smlouvy činil úrok 19,9 % ročně. Sjednána byla možnost, aby v případě, že nebude hrazeno včas, byla dlužná částka sesplatněna (bod VI smlouvy). K tomu došlo k 20. 11. 2023 a oznámeno to bylo žalovanému dopisem z 22. 11. 2023, poté, co byl marně k úhradě vyzýván dopisy z 31. 7. 2023 a z května a června téhož roku na adresu, kterou po uzavření smlouvy žalobci sám sdělil. Splátka měla činit 5 % z čerpané jistiny nejméně však 500,- Kč (bod II smlouvy). Znovu byl žalovaný vyzván k zaplacení dopisem ze 5. 11. 2024. Z historie úvěrového účtu soud zjistil, že dluh na jistině činí částku 32 430,91 Kč, když vedle toho nabíhalo kapitalizované příslušenství v podobě úroku z prodlení a úroku. V rámci prověření úvěryschopnosti bylo počítáno s příjmem žalovaného ve výši 17 500,- Kč. Žalovaný uvedl výdaje ve výši 5 000,- Kč a splátku ve výši 500,- Kč, žalobce ovšem počítal s výdaji ve výši 15 582,- Kč a splátkou 2 616,- Kč. Ze zbylé částky rozdílu mezi takto počítaným výdajem a příjmem dospěl k závěru, že žalovaný je schopen hradit splátku v předepsané výši při maximálním čerpání – 1 400,- Kč. Žádné negativní informace o žalované nebyly zjištěny ani po lustraci v příslušných databázích (též výpis CBCB).4. Na shora zjištěný skutkový stav soud podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, když práva a povinnosti účastníků odpovídají vymezení úvěrové smlouvy. Na požádání žalovaného byl žalobce zaváván poskytnut peněžní prostředky, když žalovaný se zavázal je vrátit s úroky. Tuto povinnost dle předložených důkazů nesplnil, když čerpání bylo prokazováno výpisy z úvěrového účtu. Smlouva současně umožnila žalobci, aby dluh sesplatnil v případě, že nebude řádně hrazen. Pokud žalovaný dluh nehradil ve stanovených lhůtách a následně došlo k sesplatnění celého dluhu, dostal se neuhrazením ani v dodatečné lhůtě do prodlení podle § 1968 občanského zákoníku a byl povinen zaplatit též úroky z prodlení ve výši podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobci byla přiznána nejen částka jistiny, ale i kapitalizovaný úrok a úrok z prodlení a rovněž obě příslušenství v procentní výši do zaplacení. Lhůta k plnění byla uložena podle § 160 odst. 1 OSŘ.5. Soud dospěl k závěru, že žalobce splnil svoje povinnosti plynoucí z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když se nespokojil s deklarovanými výdaji, ale tyto navýšil tak, aby se přiblížily, pokud zcela neodpovídaly realitě. Je zřejmé, že výdaje ve výši 5 000,- Kč nemohly stačit k pokrytí osobních potřeb žalovaného, byť by bydlel na ubytovně. Takto navýšené výdaje ve spojení s příjmem umožnily, aby z rozdílu byla hrazena minimální částka k hrazení předepsaná i při celkovém vyčerpání limitu na kreditní kartě. Smlouvu o úvěru tak soud považoval za platnou.6. Výrok pod bodem II. je odůvodněn skutečností, že žalobci náleží náhrada nákladů řízení proti účastníkovi řízení, který ve věci úspěch neměl, podle § 142 odst. 1 OSŘ. Náhrada nákladů řízení tvoří odměna za zastoupení ve výši 2 420,- Kč/úkon podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále paušální náhrada výdajů ve výši 300,- Kč za každý z úkonů právní služby podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, jimiž jsou převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a h) advokátního tarifu v celkové výši 900,- Kč. Dále má žalobce nárok na náhradu částky soudního poplatku ve výši 1 622,- Kč (včetně doplatku). Mezi náklady též patří daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, jejímž je zástupce žalobce plátcem, ve výši 1 713,60 Kč podle § 137 odst. 3 OSŘ. Celkem tvořila náhrada nákladů řízení částku 11 495,60 Kč, a tu je povinen žalovaný uhradit k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 OSŘ ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ.7. Výrok pod bodem III. je odůvodněn položkami 2 odst. 2 a položkou 1 odst. 1 písm. b) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, když ve věci nebyl vydán platební rozkaz. Bylo na místě poplatek doměřit, tak se stalo konečným rozhodnutím ve věci podle § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 zákona o soudních poplatcích.