ECLI: ECLI:CZ:MSBR:2025:112.C.33.2025.1 Datum: 2025-04-25 Předmět: 354 988 Kč s příslušenstvím - bezdůvodné obohacení Ustanovení: ["§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 2 vyhl. č. 254/2015 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 745 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1872 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb."] ["bezdůvodné obohacení""smlouva nájemní"]
O co šlo: 354 988 Kč s příslušenstvím - bezdůvodné obohacení (["§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 2 vyhl. č. 254/2015 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 745 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1872 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1970 z. č. 8)
1. Žalobce se žalobou ze dne 6. 11. 2024 po žalovaných domáhá zaplacení částky 354 988,- Kč s příslušenstvím. Žalovaní přesto, že byli povinni byt vyklidit po skončení nájemní smlouvy ke dni 31. 1. 2022, tak neučinili a nadále jej užívali. Žalována je částka za užívání bytu v období od února 2023 do června 2024, kdy byl byt vyklizen. Obvyklé nájemné v této době bylo stanoveno na 13 860,- Kč/měsíc, za měsíc červen v poměrné výši 5 544,- Kč. Dluh za užívání bytu tak činil částku 204 995,- Kč po započtení částečné úhrady ve výši 27 720,- Kč (žalobce zjevně učinil početní chybu v žalobě). Součástí dluhu je nicméně i vyúčtování zálohových plateb za rok 2022 ve zbývající výši 36 251,- Kč a za rok 2023 ve výši 119 153,- Kč. Celkem tak dluh činí žalovanou částku 354 988,- Kč.2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili. S ohledem na souhlas žalobce a absenci vyjádření žalovaný soud postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“), rozhodl ve věci bez jednání pouze na základě listinných důkazů, z nichž zjistil, že žaloba je důvodná.3. Mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva k bytu č. , hodnota, na , adresa, , a to do 31. 1. 2023 (č. l. 5 p. v. až 8), na nájemné byla složena jistota ve výši 27 720,- Kč ve výši dvojnásobku sjednaného nájemného, původně byl nájemcem pouze žalovaný 1), následně byl udělen souhlas se vznikem společného nájmu žalovaného 2) (č. l. 11). Na základě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti z 28. 1. 2022 (č. l. 8 p. v. až 9) byli žalovaní povinni byt vyklidit do 31. 1. 2023 a vyklizený jej k danému datu předat. Byt byl vyklizen k 12. 6. 2024 (č. l. 14 až 16 p. v.). Z výpočtového listu (č. l. 18) bylo zjištěno, že nájemné v bytě by od 1. 2. 2023 činilo 13 860,- Kč/měsíc, a to dle sazby dříve sjednané v nájemní smlouvě. Z vyúčtování služeb za rok 2022 (č. l. 19) soud zjistil, že žalovaným byl vyúčtován nedoplatek ve výši 81 331,68 Kč, za rok 2023 (č. l. 20 p. v. a 21) vznikl žalovaným nedoplatek ve výši 119 153,- Kč. Postupný nárůst dluhu na žalovanou částku soud zjistil též z jednotlivých vyúčtování a výzev k úhradě (č. l. 22 až 44). Celková výše dluhu po započtení složené jistoty a částečné dohodě se žalovanými v intencích sdělení žalobce tak činí žalovanou částku 354 988,- Kč. Ta uhrazena nebyla.4. V projednávané věci soud aplikoval § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), a násl., když mezi stranami neexistoval smluvní základ užívání bytu, který odpadl uplynutím doby, na kterou byl nájemní vztah sjednán. Jednalo se tak na straně žalovaných o bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Výše peněžité náhrady vyplývá z finančního ocenění prospěchu, který obohacenému užíváním cizí věci vznikl a jehož majetkovým vyjádřením je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání takové věci, zpravidla formou nájmu, a kterou by nájemce byl povinen plnit podle platné nájemní smlouvy; náhrada se tady poměřuje s obvyklou hladinou nájemného (rozsudek Nejvyššího soudu 15. 6. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 53, ročník 2000 nebo v systému ASPI pod č. JUD206246CZ, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 33 Odo 412/2005, publikováno v systému ASPI pod č. JUD104211CZ ). Peněžitá náhrada v projednávané věci tedy činí výše předtím sjednaného nájemného a souvisejících plateb. na dlužnou částku bezdůvodného obohacení byla započtena sjednaná jistota, pročež dluh na dané platbě za užívání bytu činil 199 584,- Kč. K dané částce je však třeba přičíst dluh na vyúčtovaných službách za období let 2022 a 2023 v celkové dlužné výši po zohlednění dohody se žalovanými v částce 155 404,- Kč. Celkem tak výše dluhu činí 354 988,- Kč.5. Soud má za to, že u žalovaných bylo jednoznačně prokázáno bezdůvodné obohacení v podobě užívání předmětné bytu bez právního důvodu, za což žalobci náleží peněžitá náhrada v žalované výši. S dlužnými platbami nájemného a souvisejících vyúčtování služeb je pak spojen důsledek prodlení žalovaných podle § 1970 občanského zákoníku v podobě povinnosti platit úrok z prodlení podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud z uvedených důvodů žalobě vyhověl. Lhůtu k plnění přiznanému žalobci výrokem pod bodem I. soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 OSŘ. Solidarita žalovaných plyne z povahy nájmu manželů jako nájmu společného podle § 745 odst. 1 občanského zákoníku a stejného charakteru dluhu vzniklého z takového vztahu podle § 1872 občanského zákoníku. Okamžik prodlení je dán splatností toho kterého vyúčtování, resp. výzvy k plnění bezdůvodného obohacení za dané kalendářní roky.6. Výrok pod bodem II. je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ, kdy úspěšný účastník má právo na náhradu nákladů řízení vůči tomu, kdo neuspěl. Žalobce má právo na paušální náhradu nezastoupeného účastníka ve výši 300,- Kč podle § 1 odst. 1 a 3 písm. a) a § 2 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v celkové výši 600,- Kč a soudní poplatek ve výši 14 200,- Kč. Celkem jsou tak žalovaní povinni opět společně a nerozdílně uhradit žalobci k rukám jeho zástupce částku 14 800,- Kč podle § 149 odst. 1 OSŘ ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ.