115 C 117/2024-35 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27.8.2024 domáhala uložení povinnosti žalovanému, aby jí zaplatil částku 12 130 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného příspěvku placeného vlastníkem nebo provozovatelem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.3. S ohledem na absenci vyjádření účastníků /§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“)/ soud podle § 115a OSŘ, ve věci rozhodl bez jednání vycházeje pouze z předložených listinných důkazů, z nichž zjistil, že žaloba je důvodná.4. Žalovaný byl vlastníkem, resp. provozovatelem vozidla reg. zn. , SPZ, objemu válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, které v období 8.8.2023 do 5.2.2024 nebylo pojištěno za škodu způsobenou jeho provozem a žalovaný neuhradil ani žalobkyni příspěvek placený vlastníkem nebo provozovatelem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Uvedené vyplývá z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP, když dlužná částka činí 11 830 Kč a náklady uplatnění pak 300 Kč. Žalovaný byl k úhradě dlužných částek vyzván, jak se z těchto čtyř výzev podává. Ani přes předžalobní výzvu však na svůj dluh ničeho neuhradil.5. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla“). Podle § 4 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Dle ustanovení § 4 odst. 3 a 4 zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalovaný byl v období 8.8.2023 do 5.2.2024 vlastníkem, resp. provozovatelem vozidla, které nebylo pojištěno za škodu způsobenou jeho provozem, tedy 182 dní, když denní sazba za vozidlo o objemu válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 činí dle vyhlášky ministerstva financí č. 205/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů 35 Kč. Protože žalovaný neuhradil v zákonné lhůtě žalobkyni dlužný příspěvek a částku 300 Kč představující náklady na jeho uplatnění, dostal se do prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a je tak povinen podle tohoto ustanovení a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů zaplatit též úroky z prodlení. Žalovanému pak soud uložil povinnost dlužnou částku uhradit ve lhůtě stanovené v souladu s § 160 odst. 1 OSŘ.6. Procesně plně úspěšné žalobkyni soud přiznal dle § 142 odst. 1 OSŘ právo na náhradu nákladů řízení, která je tvořena odměnou ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva) stanovenou podle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „advokátní tarif“), paušální náhradou nákladů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu v celkové výši 300 Kč, náhradou soudního poplatku ve výši 800 Kč a částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 252 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit činí 2 252 Kč. Je tak povinen učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ, dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobkyně. Soud v projednávané věci není toho názoru, že by bylo na místě neaplikovat shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, když žaloba je podána na ustáleném vzoru a ve vztahu k žalovanému nebylo třeba vynaložit více sil, než v jiných případech k tomu, aby byla kompletní a byly v ní uvedeny všechny rozhodné skutečnosti.