115 C 73/2024-48 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 29. 8. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 15 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 863,56 Kč. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce (, Anonymizováno, .) a žalovaným byla dne 24. 2. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému bezhotovostním převodem na účet žalovaného částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 589 Kč jednorázovou splátkou nejpozději do 26. 3. 2023. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu byla sjednána povinnost žalovaného hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Smlouvou sjednané povinnosti žalovaný neplnil řádně a včas; na svůj dluh neuhradil ničeho. S účinností ke dni 22. 4. 2024 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce.2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.3. Podáním ze dne 18. 11. 2024 vzal žalobce žalobu ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 12 489 Kč a smluvní pokuty ve výši 863,56 Kč částečně zpět. Soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil v souladu s § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.“) výrokem pod bodem I tohoto rozsudku. Souhlasu žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby nebylo třeba, neboť k částečnému zpětvzetí došlo dříve, než začal soud jednat.4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř.; žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaný souhlasil za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř.5. Dne 24. 2. 2023 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným elektronicky na webových stránkách uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které předchůdce žalobce dne 24. 2. 2023 poskytl žalovanému částku 15 000 Kč převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, /, Anonymizováno, , jak také plyne z potvrzení o platbě. Smlouva byla žalovaným podepsána pomocí tzv. autorizačního kódu vygenerovaného předchůdcem žalobce. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 589 Kč jednorázovou úhradou splatnou dne 26. 3. 2023. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu byla mezi smluvními stranami ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný na dluh neuhradil ničeho.6. Žalovaný byl ze strany předchůdce žalobce opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, a to dopisem ze dne 31. 3. 2024, 5. 4. 2023, 15. 4. 2023 a 25. 4. 2023.7. Rámcovou smlouvou o postupování pohledávek ze dne 18. 7. 2022 právní předchůdce žalobce jako postupitel a žalobce jako postupník ujednali, že na základě dílčích smluv o postoupení pohledávek budou postupovány jednotlivé pohledávky právního předchůdce žalobce jako věřitele za dlužníky na žalobce. Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 4. 2024 byla s účinností k témuž dni pohledávka za žalovaným postoupena z právního předchůdce žalobce na žalobce.8. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 26. 4. 2024. Žalovaný byl současně vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů po obdržení dopisu; žalovanému byl dle podacího lístku dopis odeslán 29. 4. 2024.9. Předžalobní upomínkou ze dne 12. 8. 2024 žalobce upozornil žalovaného na výši dluhu a vyzval jej k úhradě; upomínka byla odeslána dne 14. 8. 2024.10. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem14. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.15. Podle § 547 občanského zákoníku, musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.16. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětných smluv o úvěru.18. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce, resp. jeho předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.19. Z předložené smlouvy o úvěru nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobce řádně a s odbornou péčí zabýval posouzením schopnosti žalovaného splácet poskytnutou částku. Žalobce v reakci na výzvu soudu nadto uvedl, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného řádně splácet úvěr nedisponuje a v důsledku této skutečnosti vzal žalobu částečné zpět, jak je uvedeno výše.20. Předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).21. Předchůdce žalobce dostatečně neověřil příjmy a výdaje žalovaného, nemohl proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen jednorázovou splátkou uhradit celou poskytnutou jistinu ve výši 15 000 Kč včetně poplatku za poskytnutí úvěru 6 589 Kč. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.22. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitel