116 C 253/2024-24 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 31. 5. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 34 329,71 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě smluv o spotřebitelském úvěru ze dne 6. 5. 2021 a ze dne 4. 6. 2021.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, , IČO: , IČO, ) uzavřel s žalovaným dne 6. 5. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva č. , hodnota, “). Na základě smlouvy č. , hodnota, byl žalovanému poskytnut úvěr výši 10 000 Kč, přičemž převzetí peněžních prostředků žalovaný stvrdil podpisem smlouvy č. , hodnota, . Žalovaný se zavázal vrátit v hotovosti formou 65 týdenních splátek ve výši 309 Kč, poslední ve výši 283 Kč, celkovou částku ve výši 20 059 Kč. , adresa, 059 Kč byla tvořena úvěrem ve výši 10 000 Kč, úrokem ve výši 6 375 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatkem za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 184 Kč.5. Z předložené tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil pouze 7 splátek v celkové výši 1 858 Kč, přičemž poslední úhrada byla učiněna dne 16. 7. 2021.6. Z karty zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 6. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl svobodný, žil v nájmu, měl dosažené učňovské vzdělání a neměl žádnou vyživovací povinnost. Účelem úvěru bylo vybavení domácnosti. Příjem představoval invalidní důchod ve výši 9 101 Kč. Další příjem domácnosti tvořila blíže nespecifikovaná částka ve výši 32 000 Kč. Příjem byl dle zatrhnutých políček ověřen ústřižky za měsíce únor až duben 2021. Měsíční výdaje byly uvedeny v částce 2 500 Kč.7. Dne 4. 6. 2021 uzavřel právní předchůdce žalobce s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, (dále jen „smlouva č. , hodnota, “). Na základě smlouvy č. , hodnota, byl žalovanému poskytnut úvěr výši 25 000 Kč, přičemž převzetí peněžních prostředků žalovaný stvrdil podpisem smlouvy č. , hodnota, . Žalovaný se zavázal vrátit v hotovosti formou 21 měsíčních splátek ve výši 2 658 Kč, poslední ve výši 2 649 Kč, celkovou částku ve výši 55 809 Kč. Částka 55 809 Kč byla tvořena úvěrem ve výši 25 000 Kč, úrokem ve výši 14 103 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatkem za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 206 Kč.8. Z předložené tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný neuhradil ničeho.9. Z karty zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 4. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl svobodný, žil v nájmu, měl dosažené učňovské vzdělání a neměl žádnou vyživovací povinnost. Účelem úvěru byla pomoc dceři. Příjem představoval invalidní důchod ve výši 9 101 Kč. Další příjem domácnosti tvořila blíže nespecifikovaná částka ve výši 15 000 Kč. Příjem byl dle zatrhnutých políček ověřen ústřižky za měsíce únor duben a květen 2021. Měsíční výdaje byly uvedeny v částce 1 500 Kč společně se splátkou ve výši 1 360 Kč.10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 soud zjistil, že s účinností ke dni 27. 9. 2023 postoupil právní předchůdce žalobce obě pohledávky na žalobce. O změně v osobě věřitele byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2023, které bylo žalovanému odesláno dle předloženého podacího lístku dne 27. 10. 2023.11. Žalovaný žalobci dlužné částky z obou smluv nezaplatil ani na základě výzvy k plnění právního zástupce žalobce ze dne 15. 2. 2024, která byla žalovanému dle předloženého podacího lístku odeslána téhož dne.12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Dle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Dle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.17. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.18. Dle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.19. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).20. Z doložených listin soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečně neposoudil schopnost žalovaného poskytnuté úvěry splácet. Dle předložených zákaznických karet se právní předchůdce žalobce zabýval pouze příjmovou stránkou žalovaného (ústřižky), kdy příjem žalovaného z invalidního důchodu byl pouze 9 101 Kč. Při zjišťování výdajů žalovaného se právní předchůdce žalobce spokojil s těžko uvěřitelnými tvrzeními (měsíční výdaje 2 500 Kč, resp. 2 860 Kč). V situaci, kdy žalovaný o úvěry žádal v krátkém časovém rozmezí (jeden měsíc), měl právní předchůdce žalobce klást větší důkaz na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Zaměřit se na jeho reálné příjmy a výdaje, skutečný disponibilní zůstatek a schopnost žalovaného poskytnuté úvěry splácet po celou dobu trvání smluv. Právní předchůdce žalobce mohl pouze ověřit výši tvrzeného příjmu žalovaného v částce 9 101 Kč, nikoliv další blíže nespecifikovanou částku 32 000 Kč (smlouva č. , hodnota, ), resp. částku 15 000 Kč (smlouva č. , hodnota, ), která měla být dalším příjmem domácnosti žalovaného. Právní předchůdce žalobce nemohl jen z tvrzení žalovaného usuzovat, že jako svobodný a žijící v nájmu, může disponovat dalšími částkami a bude tak schopen po dobu 65 týdnů platit částku ve výši 309 Kč, resp. po dobu 21 měsíců částku 2 658 Kč. Jestliže právní předchůdce žalobce bez bližšího zkoumání skutečných finančních možností umožní žalovanému během měsíce čerpat úvěry v celkové výši 35 000 Kč, jeví se jeho počínání jako lehkomyslné a svědčí o zcela nedostatečném posouzení a ověření schopnosti žalovaného úvěr splácet. Pouhé doplnění čísel do formuláře zákaznické karty, aniž by se právní