119 C 145/2024-41 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 13.322,15 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že pohledávku za žalovanou nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020 od právního předchůdce , Anonymizováno, c. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou dne 21.9.2022 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaná čerpala úvěr ve výši 36.322,15 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději do 21.9.2023. Žalovaná úvěr čerpala, nicméně finanční prostředky právnímu předchůdci žalobce nevrátila. Smlouva o úvěru byla uzavřena pomocí prostředku komunikace na dálku na webových stránkách právního předchůdce žalobce www., Anonymizováno, .cz. Právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru žalované zkoumal její schopnost úvěr splácet s tím, že byla ponechána rezerva ve výši 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji žalované, která se musí rovnat minimálně životnímu minimu ve výši 3.410 Kč. Úvěr žalovaná čerpala na bankovní účet č. , č. účtu, . Přes řadu upomínek včetně předžalobní upomínky odeslané právním zástupcem žalobce dne 15.10.2023, žalovaná dosud žalobci celou částku neuhradila. Podanou žalobou se žalobce domáhá po zohlednění dílčích plateb částky ve výši 13.322,15 Kč. Podáním ze dne 28.8.2024 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do zaplacení částky 7.926 Kč s příslušenstvím, a to představovaným úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od 9.8.2024, neboť žalovaná na dluh částečně plnila. Současně na výzvu soudu žalobce uvedl, že žalovaná čerpala dne 21.9.2022 částku 25.000 Kč, dne 1.3.2023 částku 5.210 Kč, tedy celkem částku 30.210 Kč a naopak žalovaná zaplatila částku 27.735 Kč a dále žalovaná zaplatila částku 23.000 Kč. Následně po podání žaloby dne 9.8.2024 žalovaná zaplatila částku ve výši 7.926 Kč.2. Žalovaná se při jednání soudu dne 10.2.2025 vyjádřila tak, že nárok žalobce zcela neuznává, smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena s ohledem na skutečnost, že se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalovaná žalobci zaplatila více peněžních prostředků než kolik čerpala.3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:Z úvěrové smlouvy ze dne 21.9.2022 uzavřené pomocí prostředku komunikace na dálku se podává, že touto smlouva byla uzavřena smlouva o úvěru s maximálním úvěrovým limitem 25.000 Kč s denním úrokem 0,4026 % mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27.1.2020 uzavřeného dne 18.11.2021 se podává, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15.10.2023 se podává, že právní předchůdce žalobce oznámil postoupení pohledávky žalované. Z předžalobní výzvy ze dne 15.10.2023 se podává, že zástupce žalobce vyzval žalovanou k zaplacením dlužné částky před podáním žaloby. Z poštovního podacího lístku ze dne 15.10.2023 se podává, že tyto listiny byly žalované odeslány. Z platební informace se podává, že žalobce evidoval za žalovanou dluh v celkové výši 36.453,69 Kč. Z přehledu čerpání se podává, že žalovaná čerpala jistinu v jednotlivých menších částkách. Ze zprávy , právnická osoba, ze dne 12.8.2024 se podává, že majitelem účtu č. , č. účtu, byla v rozhodném období žalovaná. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 21.9.2022 se podává, že tohoto dne žalovaná čerpala částku ve výši 25.000 Kč.4. Soud neprovedl k důkazu listiny na č.l. 9, 11, 19, 31, neboť tyto listiny jsou v jazyce anglickém, nebyl soudu předložen jejich úřední překlad, jednacím jazykem soudu je jazyk český.5. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná v celém rozsahu. Podáním ze dne 28.8.2024 vzal žalobce žalobu ohledně zaplacení částky ve výši 7.926 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 9.8.2024 zpět. Žalobce vzal žalobu zpět před zahájením řízení ve věci samé, soud proto řízení v této části dle ust. § 96 odst. 1, 4 o.s.ř. zastavil tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.6. V řízení bylo prokázáno, že dne 21.9.2022 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku (dále jen Občanský zákoník). Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované dne 21.9.2022 částku 25.000 Kč a dne 1.3.2023 částku 5.210 Kč. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitelka. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením Smluv posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018). Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce reálně nějak, natož pak s odbornou péčí, schopnost žalované úvěr splácet posoudil, kdy tvrzení žalobce obsažená v návrhu na zahájení řízení o vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované a o jejich ověřování nejsou žádným způsobem doložena. Za této situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že právní předchůdce žalobce jakožto poskytovatel úvěru své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí nedostál a pokud této povinnosti nedostál, je Smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatné, neboť jde o smlouvy, které svým účelem odporují zákonu (k tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).7. V posuzovaném vztahu vystupoval právní předchůdce žalobce jako podnikatel, jeho povinností bylo posuzovat úvěryschopnost s odbornou péčí. Této jeho povinnosti ho nezbavuje ani povinnost žalované poskytovat pravdivé a relevantní informace. Je vždy na odbornosti a zkušenostech právního předchůdce žalobce relevantně zhodnotit schopnosti žalované.8. Soud dospěl k závěru, že přestože neklade na právního předchůdce žalobce a žalobce nároky, aby zkoumal bezúčelový úvěr stejně důkladně jako hypotéku, již při prvotním zhodnocení finanční situace žalované je patrné, že závěr žalobce o její schopnosti úvěr ve výši 30.210 Kč splácet je dostatečně nepodložený a předčasný.9. Absolutní neplatnost právního jednání působí přímo ze zákona, a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat následky předvídané smluvními stranami. Pokud žalovaná na základě této neplatné smlouvy její předmět převzala, tj. čerpala dne 21.9.2022 částku 25.000 Kč a dne 1.3.2023 částku 5.210 Kč, je povinna takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci jako bezdůvodné obohacení. Pokud bylo v tomto směru prokázáno, že žalovaná zaplatila žalobci částku 27.735 Kč a dále částku 23.000 Kč a dále dne 9.8.2024 částku 7.926 Kč, není žalobou uplatněný nárok ve zbývající části tedy ve výši 5.396,15 Kč důvodný, neboť co do rozdílu mezi částkou čerpanou a částkou zaplacenou žalovaná dosud žalobci zaplatila více než kolik čerpala. S ohledem na shora uvedené soud tedy žalobě v této části nevyhověl a zamítl ji tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.10. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. plně úspěšná žalovaná dle vyhlášky č. 254/2015 má nárok na jeden úkon nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč, a to účast na jednání dne 10.2.2025.11. Výrok III. tohoto rozsudku je odůvodněn ustanoveními § 2 odst. 1 písm. a), § 4 odst. 1 písm. j) a § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen jako „zákon o soudních poplatcích“), podle nichž je žalobce povinen zaplatit soudní poplatek ve výši stanovené v Sazebníku soudních poplatků. Řízení v projednávané věci bylo zahájeno na základě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalobce za tento návrh uhradil soudní poplatek ve výši 800 Kč (Položka 2 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků). Soud platební rozkaz nevydal a dle