119 C 193/2024-140 — Městský soud v Brně

Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 16 190 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že uzavřel s žalovaným dne 18.4.2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Úvěr byl žalovanému poslán na bankovní účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Spolu s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal právnímu předchůdci uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 440 Kč. Celkem se tedy žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci částku ve výši 14 440 Kč. Žalovaný se zavázal, že výši úvěru i s poplatky splatí nejpozději dne 16.5.2023, doba na splacení úvěru byla 28 dní. Smlouva byla uzavřena na základě žádosti o úvěr žalovaného, kde žalovaný uvedl základní údaje o své osobě a finanční situace, zaměstnání, finančních závazcích apod. Žalovaný neplnil své povinnosti řádně a včas. Podanou žalobou se žalobce domáhá úhrady nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč a poplatků ve výši 4 440 Kč za poskytnutí úvěru.Žalovaný se ve věci nevyjádřil.Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.Ze smlouvy o úvěru ze dne 18.4.2023 č. , hodnota, soud zjistil, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč na bankovní účet žalovaného č.ú. , č. účtu, v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr ve výši 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 440 Kč, celkem tedy 14 440 Kč a to do 16.5.2023. Strany dne 1.6.2023 uzavřely dodatek ke smlouvě č. , hodnota, a prodloužili splatnost úvěru do 7.6.2023. Dle výpisu z obchodního rejstříku žalobce, tento je společností s ručením omezeným, mezi jehož předmět podnikání mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Ze žádosti o poskytnutí úvěru 311661 a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaný uvedl, že je svobodný nemá žádné děti a jeho příjmy činní 80 000 Kč, dále uvedl své výdaje ve výši 15 000 Kč, 8 000 Kč na bydlení a 1 500 Kč na splátku úvěrů celkem tedy 24 500 Kč. Strany si mezi sebou ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,1% z částky za každý den prodlení. Žalobce žalovaného vyzval k zaplacení částky ve výši 21 537,54 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku ve výši 4 440 Kč smluvní pokuty ve výši 1 600 Kč a náhradu hotových výdaj§ ve výši 4 840 Kč.Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že dne 18.4.2023 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen smlouva) ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému dne 14.8.2021 peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobce před uzavřením Smluv posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by žalobce reálně nějak, natož pak s odbornou péčí, schopnost žalovaného úvěr splácet posoudil, kdy tvrzení žalobce obsažená v návrhu na zahájení řízení o vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a o jejich ověřování nejsou žádným způsobem doložena. Za této situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že žalobce jakožto poskytovatel úvěru své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí nedostál a pokud této povinnosti nedostál, jsou Smlouvy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatné, neboť jde o smlouvy, které svým účelem odporují zákonu (k tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).Absolutní neplatnost právního jednání působí přímo ze zákona, a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat následky předvídané smluvními stranami. Právním předchůdci žalobce tak právo na zaplacení požadovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku nevzniklo a nelze je žalobci přiznat. Pokud však žalovaný na základě této neplatné smlouvy jejich předmět převzal, tj. čerpal dne 18.4.2023 ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, je povinen takto vyčerpané peněžní prostředky žalobci vrátit jakožto bezdůvodné obohacení.Ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru v účinném znění však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnosti spotřebitele vrátit poskytnutou dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídajícího možnostem.Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté dosud nevrácené jistiny, žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje, soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného na základě, kterých by bylo možno stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejích splácení. Ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud proto určil lhůtu k plnění do 30 dnů od právní moci rozsudku s odkazem na ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Z důvodů shora uvedených soud žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, ve zbytku žalobu zamítl, a to ve výroku II.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu právo. Úspěch žalobce je v tomto případě představován částkou 10 000 Kč, ohledně které bylo žalobci vyhověno. Naopak úspěch žalovaného je představován částkou 6 190 Kč, neboť ohledně této částky byla žaloba zamítnuta. Žalobce byl proto úspěšný v 62% předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 38% předmětu řízení a po vzájemném zápočtu úspěchu žalobce vůči úspěchu žalovaného, má žalobce vůči žalovanému právo na 24% (62% minus 38% = 24%) účelně vynaložených nákladů.Náklady vynaložené žalobcem v daném případě sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, 3 úkonů právní služby po 1 780 Kč, podle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), 3 režijních paušálů po 300 Kč (převzetí a příprava věci, písemné podání soudu, výzva k plnění) ve smyslu ustanovení § 14 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., DPH ve výši 1 310,40 Kč. Celkem tedy částka 8 350,40 Kč.Žalobce vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení ve výši 8 350,40 Kč. Vzhledem k poměru úspěchu žalobce vůči úspěchu žalovaného má žalobce vůči žalovanému právo na náhradu 24% účelně vynaložených nákladů, tj. na částku 1188 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit k rukám zást. žalobce (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.) ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.