13 C 276/2024-93 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit částku 46 761,65 Kč s příslušenstvím, a to z titulu neuhrazeného závazku ze smlouvy o úvěru. Žalobkyně uvedla, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , číslo, , ve které se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 51 000 Kč s tím, že je žalovaný vrátí spolu s úroky formou 96 měsíčních splátek ve výši 919 Kč, splatných vždy k 19. dni kalendářního měsíce. Žalovaný však svůj závazek řádně splácet úvěr nesplnil, a proto žalobkyně ke dni 19. 3. 2024 neuhrazenou část úvěru zesplatnila. Žalobkyně požadovala zaplacení dosud neuhrazené jistiny úvěru ve výši 46 761,65 Kč, dále úroku z anuitních splátek v kapitalizované výši 6 579,29 Kč, zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 2 024,41 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 46 761,65 Kč od 16. 9. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 46 761,65 Kč od 16. 9. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť lze ve věci rozhodnout jen na základě účastníky předložených důkazů a účastníci s tímto postupem souhlasili (§ 115a o. s. ř.) Zatímco žalobkyně svůj souhlas vyjádřila v podání ze dne 17. 12. 2024 (č. l. 82), žalovaný na příslušnou výzvu soudu, která mu byla doručena dne , datum, (č. l. 84), nereagoval. S odkazem na znění ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. má proto soud za to, že žalovaný s postupem podle § 115a o. s. ř. souhlasil.4. Z předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.):5. Dne , datum, požádal žalovaný žalobkyni prostřednictvím elektronické žádosti ve svém internetovém bankovnictví o poskytnutí úvěru do výše úvěrového limitu 51 000 Kč. V žádosti uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 21 800 Kč, jeho měsíční výdaje bez splátek úvěrů činí 12 000 Kč a jeho splátky úvěrů bez kreditních karet a kontokorentů činí 3 000 Kč. V žádosti taktéž udělil žalobkyni oprávnění k využití dat z jeho běžného platebního účtu týkajících se jeho příjmů a výdajů za účelem vyhodnocení jeho úvěruschopnosti (prokázáno žádostí o poskytnutí úvěru). Žádost žalovaný podepsal elektronickou formou (prostřednictvím SMS klíče) dne , datum, v , Anonymizováno, hodin (prokázáno záznamem o podpisu klienta). Před podpisem žádosti o poskytnutí úvěru (konkrétně dne , datum, v , Anonymizováno, hodin) žalovaný podepsal též dokument formálně označený jako „Předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru,“ který obsahoval podrobnější podmínky úvěrové smlouvy (prokázáno záznamem o podpisu klienta). Na základě uvedené žádosti byla ještě téhož dne mezi žalobkyní a žalobcem uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, , ve které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 51 000 Kč s tím, že je žalovaný vrátí spolu s úroky formou 96 měsíčních splátek ve výši 919 Kč, splatných vždy k 19. dni kalendářního měsíce. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 14,90 % ročně, RPSN pak činilo 15,97 % ročně. Pořadí splácení úvěru bylo v čl. VI. odst. 4 smlouvy o úvěru sjednáno tak, že jako první splácel žalovaný poplatky, dále případné smluvní pokuty, poté úroky, jistinu a na závěr úroky z prodlení. V čl. VIII. odst. 3 smlouvy o úvěru bylo sjednáno právo žalobkyně k zesplatnění úvěru v případě prodlení žalovaného se splácením sjednaných splátek (prokázáno smlouvou o úvěru). Ještě v den uzavření smlouvy o úvěru čerpal žalovaný úvěr ve výši 51 000 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu). Tuto částku si přitom nechal zaslat na svůj běžný účet zřízený u žalobkyně (prokázáno výpisem z běžného účtu žalovaného za období od , Anonymizováno, . do , datum, ). V období od března roku 2022 do května 2023 (tj. 15 kalendářních měsíců) hradil žalovaný sjednané splátky řádně a včas. Výjimku představovala splátka za měsíc listopad roku 2022, kterou však žalovaný žalobkyni uhradil hned v prosinci téhož roku (prokázáno výpisem z úvěrového účtu). Počínaje měsícem červnem roku 2023 se žalovaný dostal se splácením úvěru do prodlení a s výjimkou měsíce září 2023 již neuhradil žádnou ze sjednaných splátek. S ohledem na tuto skutečnost zaslala žalobkyně žalovanému dne 25. 3. 2024 oznámení o zesplatnění úvěru, ve kterém jej vyzvala k úhradě dlužné částky v celkové výši 51 413,72 Kč (prokázáno oznámením o zesplatnění úvěru vč. dodejky). Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu ještě několikrát (prokázáno třemi výzvami k zaplacení dluhu vč. dodejky k poslední z těchto výzev). Dne 4. 9. 2024 zaslala žalobkyně žalovanému prostřednictvím svého právního zástupce též kvalifikovanou předžalobní výzvu se základním skutkovým a právním rozborem věci (prokázáno předžalobní výzvou vč. kopie poštovního podacího archu).6. Právním posouzením dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě byla na účet žalovaného vedený u žalobkyně vyplacena částka ve výši 51 000 Kč. Žalobkyně byla v souladu s § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, povinna před uzavřením úvěrové smlouvy s žalovaným zkoumat, zda je žalovaný schopen požadovaný úvěr splácet. Žalobkyně soudu podrobně popsala svůj postup při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, přičemž zdůraznila, že kromě informací z dostupných registrů využila též informace o příjmech a výdajích žalovaného zjistitelné z jeho běžného účtu. Ohledně úvěruschopnosti žalovaného v době uzavírání smlouvy o úvěru nicméně soud považoval za klíčovou skutečnost, že žalovaný po více než jeden kalendářní rok úvěr řádně a včas splácel. Již samotná tato skutečnost totiž postačuje k učinění závěru ohledně dostatečné úvěruschopnosti žalovaného v době uzavírání smlouvy o úvěru, jak plyne například z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023. Již z tohoto důvodu soud považoval úvěrovou smlouvu za platně uzavřenou, přičemž neshledal důvody, pro které by žalobkyni neměl přiznat též požadované příslušenství. Jeho výše totiž odpovídá výši sjednané ve smlouvě (v případě smluvního úroku dokonce požaduje žalobce 14,75 % ročně namísto sjednaných 14,90 % ročně) a nijak se nevymyká zákonu či dobrým mravům (RPSN ve výši 15,97 % ročně považuje soud v případě spotřebitelského úvěru za standardní).7. Vedle dlužné jistiny ve výši 46 761,65 Kč vznikl žalobkyni též nárok na úhradu sjednaného úroku ve výši 14,75 % ročně z nesplacené jistiny, a v důsledku prodlení též nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení. Jejich výši určil soud v návaznosti na ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úroky přiznal soud žalobkyni zčásti v kapitalizované podobě (úrok z anuitních splátek v kapitalizované výši 6 579,29 Kč a zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 2 024,41 Kč) a v části v podobě narůstajícího úroku do doby jeho zaplacení (smluvní úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 46 761,65 Kč od 16. 9. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 46 761,65 Kč od 16. 9. 2024 do zaplacení).8. Výrok o nákladech řízení soud opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť byla žalobkyně ve věci plně procesně úspěšná. Náklady řízení v celkové výši 13 778 Kč představují:a. uhrazený soudní poplatek ve výši 1 871 Kč [položka 2., odst. 1 písm. c) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb.]b. odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání soudu týkající se věci samé) ve výši 3 x 2 980 Kč [§ 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.]c. náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby ve výši 3 x 300 Kč [§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.]d. 21 % DPH ve výši 2 067 Kč [§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.]9. Lhůtu k plnění stanovil soud ve vztahu ke všem přiznaným nárokům jako třídenní, a to v souladu s § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.