14 C 227/2024-29 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 970 Kč s příslušenstvím a částky 2 500 Kč jakožto nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to vše z titulu vrácení zápůjčky dle smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, .2. Žalobkyně uvedla, že uzavřela dne , datum, s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 7 200 Kč. Jistina a poplatek byly splatné ve 3 měsíčních splátkách s datem poslední splátky dne 29. 4. 2023. Žalovaný však své smluvní závazky řádně a včas neuhradil. Ke dni podání žaloby uhradil žalovaný na svůj dluh celkem částku ve výši 910 Kč, kterou žalobkyně započetla na smluvní pokutu.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.5. Soud z předložených listinných důkazů zjistil a vzal za prokázáno, že žalobkyně uzavřela dne , datum, s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 7 200 Kč. Jistina a poplatek byly splatné ve 3 měsíčních splátkách s datem poslední splátky dne 29. 4. 2023. Žalovaný však své smluvní závazky řádně a včas nesplnil. Ke dni podání žaloby uhradil žalovaný na svůj dluh celkem částku ve výši 910 Kč. Žalovaný při žádosti o poskytnutí zápůjčky uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 30 000 Kč a jeho zaměstnavatelem je , právnická osoba, . Žalobkyně předložila k tvrzení ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného výplatní pásky žalovaného, ze kterých soud zjistil a vzal za prokázáno, že v listopadu 2022 měl žalovaný čistou mzdu ve výši 25 710 Kč, v prosinci 2022 ve výši 25 695 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný jí při sjednání zápůjčky sdělil, že je svobodný, nemá nezletilé děti, je zaměstnaný, bydlí v podnájmu a že jeho měsíční výdaje činí 12 500 Kč, avšak tyto údaje nebyly nijak doloženy.6. Soud zhodnotil předložené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.7. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“).8. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám11. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.13. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.18. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi úvěrující společností bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.19. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval žalobce pouze informace týkající se příjmu žalovaného. Z těchto bylo zjištěno, že příjem žalovaného tvoří mzda v průměrné výši 25 702 Kč, kterou měl pobírat dle pracovní smlouvy, jenž nebyla doložena a výše mzdy byla zjištěna ze dvou výplatních lístků za listopad a prosinec 2022, které byly doloženy. Výdajová stránka žalovaného byla tvořena měsíčními náklady ve výši 12 500 Kč. Žalobkyně pak zcela rezignovala na ověření pravdivosti tvrzených výdajů a spokojila se s pouhým tvrzením žalovaného ohledně těchto výdajů, aniž by je jakýmkoliv způsobem ověřovala, ačkoliv na první pohled výdajové stránky žalovaného budí nemalé pochybnosti. Při obecné známosti nákladů spojených s užíváním bytu či domu (voda, elektřina, úklid, případně pak nájem a další služby) lze deklarovanou částku nákladů ve výši 12 500 Kč, z nichž část připadá i na bydlení, považovat za až neuvěřitelně nízkou. Stejně tak se jeví jako zcela nepravděpodobné, že by celkové měsíční výdaje obsahující i položku výdajů za bydlení, činily pouze 12 500 Kč. Soudu se tato částka jeví jako zcela nedostačující, což také svědčí o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně, už vůbec pak ne o její odbornosti. Pokud žalobkyně řádně neověřila položku, která připadá na výdaje žalovaného, tak před uzavřením smlouvy nepostupovala s odbornou péčí.20. Žalobkyně tedy postupovala zcela formálně, aniž by se alespoň pokusila ověřit skutečné výdaje žalovaného, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Není zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje o výdajích žalovaného získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Žalobkyně před uzavřením smlouvy nepostupovala s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřovala údaje uvedené žalovaným o jeho výdajích. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn 33 Cdo 2178/2018).21. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr v rozporu s ust. § 86 z.s.ú. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení z