16 C 256/2024-42 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 17.525 Kč s příslušenstvím, neboť dne 8.11.2023 uzavřel žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu, na základě které byl žalobci poskytnut úvěr ve výši 13.000 Kč na číslo účtu uvedeném ve smlouvě , č. účtu, . Splatnost úvěru nastala 30. dnem od poskytnutí úvěru, kdy poskytnutí úvěru se rozumí den, kdy byla schválena výše úvěru odeslána na účet žalovaného. V daném případě nastala splatnost dne 8.2.2024. Žalovaný v duchu smluvního ujednání prodloužil splatnost úvěru o 30 dní, tzv. korunovým odkladem, za což byl účtován poplatek ve výši 1.287 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, tak tento byl vyzván k úhradě dluhu prostřednictvím SMS a emailu, což neučinil a ke dni sepisu žalobu dluží žalobci na neuhrazené jistině 12.999 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru 429 Kč a poplatku za bezpečnou splátku 297 Kč, na poplatku za SMS servis 147 Kč, na poplatku za prodloužení splatnosti (korunový odklad) 2.573 Kč, na účelně vynaložených nákladech 300 Kč a na smluvní pokutě 780 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Dne 8.11.2023 byla uzavřena úvěrová smlouva mezi účastníky tohoto řízení, na základě které byl žalovanému poskytnut hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 13.000 Kč, při sjednané splatnosti dne 8.12.2023. Poplatek za poskytnutí úvěru byl účastníky sjednán ve výši 429 Kč, při roční procentní sazbě nákladů 48,3%. Úvěr byl poskytnut převodem na bankovní účet č. , č. účtu, . Pro případ prodloužení doby splatnosti byla sjednána účastníky platba ve výši 10% z jistiny, tedy 1.937 Kč a poplatek za 10% odklad ve výši 637 Kč. Poplatek za korunový odklad byl účastníky sjednán ve výši 1.287 Kč a za doplňkovou službu expres , Anonymizováno, ve výši 199 Kč, za doplňkovou službu , Anonymizováno, splátka poplatek ve výši 99 Kč měsíčně a za doplňkovou službu SMS servis 49 Kč měsíčně. Při využití možnosti online platby byl sjednán poplatek ve výši 1% z převáděné finanční částky. , adresa, Kč byla dne 8.11.2023 převedena na účet č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, . Z výpisu čerpání splátek a úhrad soud zjistil, že částka 13.000 Kč byla poskytnuta dne 8.11.2023 a žalovaným uhrazena 1 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 26.4.2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 17.525 Kč, a to do 10.5.2024. Ze sdělení z Air bank ze dne 24.9.2024 soud zjistil, že ke dni 8.11.2023 byl majitelem účtu , č. účtu, žalovaný, kdy na účet byla zaevidována platba ve výši 13.000 Kč od společnosti , Jméno žalobce, .4. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výši spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitel na základě nezbytných, spolehlivých, dostačených a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).5. Podle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěru v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný čerpal finanční prostředky ve výši 13.000 Kč, které řádně nesplácel a na poskytnutý úvěr uhradil toliko 2 Kč, a to dne 8.12.2023 a 8.1.2024 v rámci tzv. korunového odkladu z důvodu prodloužení splatnosti úvěru. Soud uzavřenou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a následující o.z. ve spojení s ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 20 citovaného zákona, kdy se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnost. Naopak žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 citovaného zákona).7. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne úvěr jen tehdy pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C-679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2018 smlouvou o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tomto smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti z věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a z tohoto vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývající ve vnitrostátním právu“. Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobce z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že výsledek posouzení úvěruschopnosti je negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužování, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018 pod sp.zn. 38 Cdo 2178/2018). Ohledně splnění povinnosti dle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobce uvedl, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána důsledným zjišťováním kreditního skóre spotřebitele, tímto byla posouzena spotřebitelova příjmová i výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace např. o věku, vzdělání, zdroji příjmu, rodinného stavu, počtu dětí, způsobu bydlení apod. V daném případě bral žalobce v úvahu následující skutečnosti - příjem klienta ve výši 48.000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti ve výši 20.000 Kč, výdaje na bydlení ve výši 15.000 Kč a životní minimum členů domácnosti 8.510 Kč. Soud dospěl k závěru, že žalobce dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost žalovaného a úvěrová smlouva je tedy z daného pohledu platná. Žalovaný tak byl soudem uznán povinným vrátit žalobci poskytnutý úvěr ve výši 12.999 Kč spolu s neuhrazenými poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 429 Kč, za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, za SMS servis ve výši 147 Kč, za prodloužení splatnosti „korunovým odkladem“ ve výši 2.573 Kč, za účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč a smluvní pokutu ve výši 780 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl shledán osobou, jež je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, vzniklo žalobci právo požadovat po žalovaném vedle zaplacení dlužné jistiny i příslušenství pohledávky, v daném případě úroky z prodlení s odkazem na § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. účinném k prvému dni prodlení. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaný je ve věci zcela pasivní, neprokázal, že by žalobci dlužnou částku zaplatit a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok uplatněný touto žalobou vůči němu je z hlediska hmotněprávního nedůvodný.8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud plně úspěšnému žalobci přiznal účelně vynaložené náklady tohoto řízení, spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč, jakož i v ná