16 C 309/2024-44 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uznal žalovaného povinným zaplatit žalobci částku 12.400 Kč s příslušenstvím představující nevrácenou poskytnutou zápůjčku v celkové výši 8.000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 2.200 Kč nejpozději do 20.10.2023. Na poskytnutou zápůjčku žalovaný ničeho neuhradil. Žalobce tak požaduje po žalovaném vedle vrácení jistiny a poplatku i zaplacení smluvní pokuty ve výši 2.200 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Dne 20.9.2023 uzavřel žalobce jako věřitel s žalovaným jako s klientem smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl věřitel klientovi zápůjčku ve výši 1.000 Kč, a to prostřednictvím převodu na bankovní účet klienta č. , č. účtu, . Za poskytnutí zápůjčky se klient zavázal uhradit věřiteli poplatek ve výši 325 Kč. Splatnost zápůjčky byla sjednána k 20.10.2023. Dodatkem ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 22.9.2023 zažádal klient o poskytnutí dodatečných peněžních prostředků ve výši 1.000 Kč. Dodatkem ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 26.9.2023 zažádal klient o poskytnutí dodatečných finančních prostředků ve výši 1.000 Kč. Dodatkem ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 29.9.2023 požádal klient o poskytnutí dodatečných peněžních prostředků ve výši 1.000 Kč. Dodatkem ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 1.10.2023 požádal klient o poskytnutí dodatečných peněžních prostředků ve výši 1.000 Kč. Dodatkem ze dne 4.10.2023, 5.10.2023 a 12.10.2023 požádal klient o poskytnutí dodatečných peněžních prostředků, vždy ve výši 1.000 Kč. Splatnost jistiny i poplatku nastala dne 20.10.2023. Upomínkou ze dne 27.10.2023 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 11.175 Kč, upomínkou ze dne 3.11.2023 byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě částky 11.885 Kč, opakovanou výzvou k úhradě ze dne 10.11.2023 byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě částky 12.594 Kč, opakovanou výzvou k úhradě ze dne 19.11.2023 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 13.312 Kč ihned, opakovanou výzvou k úhradě ze dne 4.12.2023 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 13.995 Kč ihned a výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 2.7.2024 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 16.251 Kč včetně nákladů za právní zastoupení ve výši 800 Kč, a to do 3 dnů. Téhož dne byla předžalobní výzva předána poště k doručení, jak vyplývá z podacího lístku č. , Anonymizováno, . Z výpisu z běžného účtu ze dne 31.1.2023 bylo soudem zjištěno, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, , na který byla připsána dne 20.9.2023, dne 23.9.2023, dne 27.9.2023, dne 29.9.2023, dne 1.10.2023, dne 4.10.2023, dne 5.10.2023 a dne 12.10.2023 částka, vždy ve výši 1.000 Kč.4. S ohledem na datum vzniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), neboť se jedná o právní poměr vzniklý až po 1.1.2014.5. Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.6. Dle ust. § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.7. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto usnesení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je po úpravě důvodná, byť z jiného důvodu, než bylo původně žalobcem požadováno. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla dne 20.9.2023 uzavřena smlouva o zápůjčce s navazujícími dodatky ve smyslu ust. § 2390 a následující o.z. ve spojení s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 citovaného zákona, kdy se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 citovaného zákona). V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 8.000 Kč.13. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C-679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: "Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v Článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které s porušením této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu". Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobce z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, pod sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).14. Ohledně splnění povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobce nebyl soudu schopen předložit důkazy vážící se k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopno