18 C 57/2024-32 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 16. 2. 2024 domáhá po žalovaném celkem zaplacením částky 15 320 Kč s příslušenstvím z důvodu, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne 29. 5. 2023, jejímž předmětem byla jistina ve výši 10 000 Kč a smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4 000 Kč, kdy úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, žalovaný měl splácet každý měsíc nejpozději k 10. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, byl informován o zesplatnění úvěru ke dni 13. 9. 2023 a vyzván k úhradě. Pro případ prodlení se účastníci dohodli na smluvní pokutě.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů.4. Ohledně skutkového stavu věci na základě listinných důkazů soud dovodil, že účastníci uzavřeli dne 29. 5. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „předmětná smlouva o úvěru“), na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému na jeho požádání a prospěch peněžní prostředky do výše 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto vrátit a zaplatit úroky ve výši 40 % měsíčně, úvěr byl sjednán na dobu neurčitou s tím, že smlouva trvá do doby úplného splacení jistiny, kdy žalovaný se zavázal splácet každý měsíc nejpozději k 10. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy, dále zde bylo dohodnuto, že úvěr má po dobu tzv. revolvingového úvěru. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že žalobce na účet žalovaného přeposlal částku 5 000 Kč dne 31. 5. 2023 a dne 29. 5. 2023 částku 10 000 Kč. Žalobce dále doložil fotokopii občanského průkazu žalovaného, dále doložil výpisy z běžného účtu žalovaného za únor, březen a duben 2023, ze kterých vyplývá, že žalovaný částky, které byly na účet připsány během měsíce utratil, a to v únoru 2023 byla na účet žalovaného připsána částka 91 453 Kč a odepsána částka 91 668,26 Kč, kdy konečný zůstatek na účtu činil 45,20 Kč; v březnu pak konečný zůstatek 43,80 Kč a připsána částka 43 303,80 Kč a odepsána částka 43 305,20 Kč; v dubnu obdobně připsána na účet částka 41 635 Kč a odepsána 41 678,50 Kč, konečný zůstatek činil 0,30 Kč. Z těchto výpisů tedy jednoznačně vyplývá, že žalovaný se svými finančními prostředky nezvládal dobře hospodařit, pravidelně a hodně sázel (, Anonymizováno, ). Z karty zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr vyplývá, že je žalovaný svobodný, dva členové domácnosti, oba údajně s příjmem, bydlí v pronajatém bytě, je zaměstnaný u zaměstnavatele , právnická osoba, jako , Anonymizováno, s měsíčním příjmem 39 288 Kč, výdaje 5 000 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za únor vyplývá, že od zaměstnavatele měl příjem ve výši 40 217 Kč, z výpisu za duben pak 41 635 Kč, za březen pak 36 012 Kč. Přípisem ze dne 10. 9. 2023 žalobce sděluje žalovanému, že dne 10. 9. 2023 došlo k zesplatnění úvěru, kdy dlužná částka činí 40 440 Kč, a to vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek. Žalobce soudu doložil předžalobní výzvu spolu s dokladem o odeslání. Žalovaný žalobci dlužnou částku neuhradil.5. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.6. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.7. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.8. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.9. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.10. Podle § 1842 odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.17. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 o.z., na základě které poskytl žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný tyto nevrátil žalobci zpět, dostal se do prodlení, proto žalobce úvěr zesplatnil. Tento závazkový vztah podléhá zákonu o spotřebitelském úvěru, kdy se jedná v dané věci o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 zák. o spotřebitelském úvěru, neboť jde o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. S ohledem na výše uvedené soud tuto spotřebitelskou smlouvu hodnotil a posuzoval také dle dalších ustanovení zák. o spotřebitelském úvěru, a to především ust. § 86 a § 87, a dále také § 1810 a násl. o.z.18. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.19. Soud se z výše uvedených důvodů zabýval proto nejprve tím, zda žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, když dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Z listin soud uzavřel, že žalobce si ověřil pouze výpisy z běžného účtu výši příjmu, nicméně výši výdajů vůbec ne, když právě z výpisů z běžného účtu žalovaného jednoznačně vyplývá, že žalovaný má také jiné půjčky a především, že není schopen s finančními prostředky hospodařit s jakoukoliv rezervou. Soud proto uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného byla velmi špatná a žalobce ji posoudil neadekvátně.20. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná dle zák. o spotřebitelském úvěru, neboť žalobce nesplnil řádně svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, tuto posoudil špatně, neprofesionálně, tato smlouva je dále neplatná dle § 580 odstavec 1 o.z. (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet i bez námitky žalovaného. Plnění, které poskytl žalobce žalovanému (částku 10 000 Kč), je třeba proto posuzovat jako