18 C 72/2025-22 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 20. 1. 2025 domáhá po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím z důvodu, že mezi společností , právnická osoba, (původně , Anonymizováno, .) jako právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, kterou žalobce není schopen doložit, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému celkem 20 000 Kč. dne 3. 2. 2023 převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný nevrátil ničeho, ničeho neuhradil. Na výzvu nereagoval. Žalobce se na základě postoupení této pohledávky domáhá zaplacení částky jako bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů.4. Ohledně skutkového stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že dne 3. 2. 2023 z účtu společnosti , právnická osoba, , byla zaslána částka 20 000 Kč na účet č. , č. účtu, (potvrzení o provedené platbě ze dne 3. 2. 2023). Žalobce soudu dále doložil smlouvu o spotřebitelském úvěru bez podpisu a bez data mezi společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce žalobce“) a žalovaným, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč se 40% úrokovou sazbou, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného s tím, že tento úvěr měl splácet žalovaný v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný ničeho neuhradil. Žalobce soudu doložil dále oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 9. 2024 od právního předchůdce žalobce, dále předžalobní výzvu k úhradě ze dne 7. 9. 2024 spolu s dokladem o odeslání. Žalovaný ničeho neuhradil.5. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.6. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.7. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.8. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.9. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.10. Podle § 1842 odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.17. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce žalobce zřejmě na základě smlouvy o spotřebitelskému úvěru zaslal na účet žalovaného dne 3. 2. 2023 částku 20 000 Kč. Žalovaný ničeho nevrátil.18. Vzhledem k tomu, že se žalobce domáhal úhrady částky 20 000 Kč jistiny jako bezdůvodného obohacení, kdy žalovaný právnímu předchůdci žalobce ničeho dle smlouvy o spotřebitelském úvěru nevrátil, soud se nezabýval tím, zda a jak právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného z důvodu hospodárnosti. Soud tak uzavřel, že pokud byla žalovanému vyplacena částka 20 000 Kč na základě ať smlouvy neplatné či vůbec neexistující (nepodepsané), pak toto plnění představuje bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o.z.), kdy soud proto žalobě v této části vyhověl. Vyhověno bylo, i pokud jde o požadované příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, neboť toto je navázáno na předžalobní výzvu a od té doby se žalovaný dostal do prodlení (§ 1970 o.z. a vl. nař. č. 351/2013 Sb.).19. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odstavec 1 o.s.ř., kdy úspěšný žalobce má nárok na náhradu nákladů řízení, které u něj spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a v nákladech za právní zastoupení, které sestávají ze dvou úkonů právní služby po 300 Kč (převzetí zastoupení, výzva k plnění), 1 úkon po 400 Kč (žaloba), 3x režijní paušál po 100 Kč dle vyhl. č. 177/96 Sb., 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., celkem 2 373 Kč. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení žalobce k rukám jeho advokáta.