19 C 174/2024-31 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 2. 6. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 26.058,17 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 2. 2021.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, , IČO: , IČO, ) uzavřel s žalovaným dne 19. 2. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr výši 30.000 Kč, přičemž převzetí peněžních prostředků žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit v hotovosti formou 78 týdenních splátek ve výši 851 Kč, poslední splátka byla stanovena ne den 19. 8. 2022. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatiti právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 36.303 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 24.177 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,88 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8.286 Kč.5. Z předložené tabulky umoření (přehledu plateb) soud zjistil, že žalovaný uhradil 17 splátek v celkové výši 15.763 Kč, přičemž poslední úhrada byla učiněna dne 6. 5. 2022.6. Z karty zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 19. 2. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl svobodný, žil v nájmu, měl dosažené středoškolské vzdělání a neměl žádnou vyživovací povinnost. Účelem úvěru byly neočekávané výdaje. Pracoval na plný úvazek na pozici dispečer u společnosti , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , s čistým příjmem ve výši 23.708 Kč/měsíčně. Další příjem domácnosti tvořila blíže nespecifikovaná částka ve výši 30.000 Kč. Příjem byl dle zatrhnutých políček ověřen pracovní smlouvou a potvrzením o příjmu. Měsíční výdaje byly uvedeny v částce 4.522 Kč.7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 soud zjistil, že s účinností ke dni 27. 9. 2023 postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku na žalobce. O změně v osobě věřitele byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023, které bylo žalovanému odesláno dle předloženého podacího lístku dne 27. 10. 2023.8. Žalovaný žalobci dlužné částky ze smlouvy nezaplatil ani na základě výzvy k plnění právního zástupce žalobce ze dne 15. 2. 2024, která byla žalovanému dle předloženého podacího lístku odeslána téhož dne.9. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Dle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Dle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Dle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).17. Z doložených listin soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečně neposoudil schopnost žalovaného poskytnuté úvěry splácet. Dle předložené zákaznické karty se právní předchůdce žalobce zabýval pouze příjmovou stránkou žalovaného (pracovní smlouva, potvrzení o výši příjmu). Při zjišťování výdajů žalovaného se právní předchůdce žalobce spokojil s těžko uvěřitelnými tvrzeními (měsíční výdaje 4.522 Kč). Právní předchůdce žalobce měl klást větší důkaz na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Zaměřit se na jeho reálné příjmy a výdaje, skutečný disponibilní zůstatek a schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet po celou dobu trvání smlouvy. Právní předchůdce žalobce mohl pouze ověřit výši tvrzeného příjmu žalovaného, nikoliv další blíže nespecifikovanou částku 30.000 Kč, která měla být dalším příjmem domácnosti žalovaného. Právní předchůdce žalobce nemohl jen z tvrzení žalovaného usuzovat, že jako svobodný a žijící v nájmu, může disponovat dalšími částkami a bude tak schopen po dobu 78 týdnů platit částku ve výši 851 Kč. Jestliže právní předchůdce žalobce bez bližšího zkoumání skutečných finančních možností umožní žalovanému čerpat úvěr v celkové výši 30.000 Kč, jeví se jeho počínání jako lehkomyslné a svědčí o zcela nedostatečném posouzení a ověření schopnosti žalovaného úvěr splácet. Pouhé doplnění čísel do formuláře zákaznické karty, aniž by se právní předchůdce žalobce uvedenými hodnotami vůbec zabýval, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí. S ohledem na uvedené, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí a dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalovaného. Z tohoto důvodu je smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným s odkazem na § 87 odst. 1 ZSÚ a na § 580 ve spojení s § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, přičemž soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C-679/18, ÚS ČR sp. zn. III.ÚS 4129/18).18. Dle § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ spotřebitel vrátí poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Vycházeje z uvedeného ustanovení není možné splatnost nevrácené jistiny odvíjet od výzvy věřitele k plnění, ale vycházet z doby přiměřené možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny