20 C 12/2025-15 — Městský soud v Brně

Žalobou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 36 258 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne 22. 6. 2023 v , adresa, na pobočce , právnická osoba, po předložení svého občanského průkazu dostal od pracovnice pošty vyplacenou finanční částku ve výši 36 258 Kč, která byla určena jiné osobě.Žalovaný podal odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu vydaného v předmětné věci, k návrhu žalobce se však nevyjádřil.Soud v této věci rozhodl v souladu s ust. § 115a o.s.ř. bez jednání, když ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů a právní zástupce žalobce i žalovaný s tímto postupem soudu za použití výzvy dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.Z listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.Dne 22. 6. 2023 na pobočce , právnická osoba, v , adresa, po předložení svého občanského průkazu dostal od pracovnice pošty vyplacenou finanční částku ve výši 36 258 Kč, která byla určena jiné osobě. Žalobci vznikla škoda ve výši 36 258 Kč. Žalovaný byl pro výše uvedený skutek uznán vinným trestním příkazem Městského soudě v Brně ze dne 27. 11. 2023, č. j. 12 T 171/2023-29, který nabyl právní moci dne 22. 11. 2023, kterým byl zároveň žalobce odkázán na civilní řízení. Dne 25. 1. 2024 byl žalobce vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný neuhradil ničeho (důkaz kopií poštovní poukázky, trestní příkaz, předžalobní výzva včetně údaje o doručení).Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalovaný je tedy povinen uhradit žalobci částku 36 258 Kč, neboť dle ust. § 2991 OZ se žalovaný na úkor žalobce obohatil bez spravedlivého důvodu, neboť přijal plnění bez právního důvodu. Současně uložil žalovanému v souladu § 1968 občanského zákoníku povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb..O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení představující paušální náklady žalobce dle ustanovení § 151 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 600 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony po 300 Kč dle § 1 odst. 3 této vyhlášky. Celkem tedy náklady žalobce činí 600 Kč.Výrok, kterým je žalovanému uložena povinnost zaplatil soudní poplatek vycházení ze zákona č. 549/1991 Sb., zákon o soudních poplatcích. Žalobce byl § 11 odst. 2 písm. q) zákona o soudních poplatcích osvobozen od hrazení soudního poplatku, neboť se jednalo o navrhovatele v řízení o náhradě škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, který byl pravomocným odsuzujícím rozhodnutím v trestním řízení se svým nárokem nebo v jeho zbytku odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Výše soudního poplatku byla určena v souladu s Položkou 1 Sazebníku soudních poplatků. Na základě výše uvedeného rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.