20 C 124/2024-61 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 25 686,70 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, který uzavřel právní předchůdce žalobce , právnická osoba, . a žalovaná dne 28. 2. 2022.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Žalobce vzal podáním ze dne 8. 1. 2025 žalobu částečně zpět a to do částky ve výši 613,03 Kč představující kapitalizovaný úrok z prodlení. Podle ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odstavce 2 téhož zákonného ustanovení, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Na základě výše uvedeného rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.Soud zjistil následující skutkový stavMezi společností , právnická osoba, . a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru na částku 13 000 Kč, která má být splatná v 14 měsíčních splátkách po 1 726 Kč. Dále se žalovaná zavázala uhradit úrok ve výši 659 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 370 Kč, úhradu za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 795 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 340 Kč (důkaz smlouvou o úvěru č. , hodnota, ). Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobce (důkaz smlouvou o postoupení pohledávek). Žalovaná uhradila pouze 5 600 Kč. Žalobce zaslal žalované výzvu k uhrazení dlužné částky (důkaz výzvou včetně údaje o doručení).Po zhodnocení provedených důkazů soud postupoval podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb. občanského zákoníku, kdy úvěrující se zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěru schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i jednání, které odporu zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění i počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil.Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobce, jako věřitel, před uzavřením smlouvy splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, neboť tato úvěrová smlouva je smlouva spotřebitelská. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobce resp. právní předchůdce se zkoumáním majetkových poměrů dostatečně nezabýval, neboť se pouze spolehl na tvrzení žalované a nijak si informace od žalované neověřil. Vzhledem k tomu, že žalovaná v úvěrové smlouvě má postavení spotřebitele, tedy slabší strany, je třeba i přihlédnout k ostatním podmínkám úvěrové smlouvy, soud úvěrovou smlouvu tedy považuje za neplatnou, ale je třeba uvést, že i ostatní úvěrové podmínky jsou v rozporu s dobrými mravy, kdy RPSN neodpovídá běžným zvyklostem a navíc částka, která má být splacena, je téměř dvojnásobná oproti půjčené částce.Soud tedy považoval žalobu za důvodnou jenom ve výši bezdůvodného obohacení vzniklé žalovanou převzetím jistiny, kdy jistinu převzala ve výši 13 000 Kč a uhradila jen 5 600 Kč, je tedy povinna zaplatit žalobci 7 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, kdy výše úroku z prodlení odpovídá vládnímu nařízení číslo 351/2013 Sb. v platném znění. Ve zbytku soud žalobu zamítl.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci, když žalovaná byla převážně úspěšná a náklady řízení neuplatnila, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.