20 C 158/2024-29 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 23. 5. 2024 domáhá po žalovaném zaplacen částky ve výši 19 404 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi společností , právnická osoba, jakožto právním předchůdcem žalobce a žalovaným.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne 23. 6. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , , ve spojení s dodatkem 23. 6. 2023 ke smlouvě č. , hodnota, , ve spojení s dodatkem 23. 6. 2023 ke smlouvě č. , hodnota, a ve spojení s dodatkem 23. 6. 2023 ke smlouvě č. , hodnota, , na základě nichž byla žalovanému poskytnuta částka v celkové výši 16 700 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce spolu s úrokem ve výši 3 721 Kč do 23. 7. 2023. Žalovaný neuhradil žalobci ani jeho právnímu předchůdci ničeho. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2023. Žalobce se po žalovaném domáhá zaplacení jistiny ve výši 16 700 Kč, úroku ve výši 3 721 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 704 Kč, nákladů s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 125,53 Kč a úroku z prodlení z částky ve výši 16 700 Kč od 9. 1. 2024 do zaplacení. Žalobce vyzval prostřednictvím právního zástupce žalovaného předžalobním upomínkou ze dne 29. 4. 2024 k uhrazení dlužné částky (důkaz smlouvou úvěru včetně dodatků, výpisem z účtu, smlouvou o postoupení pohledávek včetně oznámení o postoupení pohledávky žalovanému, předžalobní výzvou).5. Žalobce k výzvě soudu v doplnění žaloby ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného sdělil, že žalobce nedisponuje žádnými důkazy prokazující zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy.6. Podáním ze dne 14. 4. 2025 vzal žalobce žalobu částečně zpět a to ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 821 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 2 704 Kč. Podle ust. § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 věty prvé téhož zákonného ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Na základě výše uvedeného rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí a řízení částečně zastavil.7. S ohledem na datum vzniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen OZ), neboť se jedná o právní poměr vzniklý až po 1. 1. 2014.8. Ve smyslu ust. § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Dle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.14. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).15. Ohledně splnění povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobce nebyl soudu schopen předložit důkazy vážící se k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Jelikož žalobce nebyl schopen soudu ani tvrdit ani předložit žádné doklady či skutečnosti, které by řádné posuzování úvěruschopnosti žalovaného prokazovaly, lze uzavřít, že žalobce jako věřitel, resp. jeho právní předchůdce nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2019, pod sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).16. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 16 700 Kč, a proto jí soud ve výroku II. tohoto rozsudku částečně vyhověl, ve zbytku ji pak jako nedůvodnou zamítl (výrok III.)17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce se domáhal zaplacení částky v celkové výši 19 404 Kč a byl úspěšný ve výši 16 700 Kč, což je 86 % z požadované částky. Neúspěch žalobce je úspěchem žalované, která tedy byla úspěšný v 14 %. Po odečtení neúspěchu žalobce od jeho úspěchu, dospěl soud k závěru, že žalovaný je povinna nahradit žalobkyni 72 % žalobcem vynaložených nákladů řízení (86–14=72). Žalobci vznikly v souvislosti s řízením náklady spočívající v úhradě za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, úhradě 3 úkonů právní pomoci advokáta po 300 Kč podle ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (převzetí a příprava věci, podání žaloby, výzvu k plnění), a v úhradě 3 paušálních částek po 100 Kč podle ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, a uvedená částka byla podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. zvýšena o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, tedy o 21 %. Žalobci tak vznikly náklady ve výši 2 452 Kč. 72 % z této částky pak činí 1 765,44 Kč a tuto částku je žalovaný povinna podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobce.