20 C 309/2024-35 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou domáhá po žalovaném uhrazení částky ve výši 27 417,16 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru č. , hodnota, uzavřeného mezi žalovaným a společností , právnická osoba, dne 22. 2. 2022.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků.3. Soud přijal na základě dokazování provedeného při soudním jednání následující skutkový stav.4. Mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena dne 22. 2. 2022 smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 30 000 Kč, která měla být společně s úrokem ve výši 18 704 Kč splatná v 78 týdenních splátkách po 731 Kč (důkaz smlouvou č. , hodnota, ).5. Ze zákaznické karty žalovaného vyšlo najevo, že jeho nejvyšším dosažením vzdělání je vzdělání učňovské, je rozvedený, nevyživuje žádné osoby, nemá auto, pracuje na plný úvazek jako údržbář, v kartě je dále uvedeno, že jeho čistý měsíční příjem je 27 040 Kč, nemá žádné další příjmy, další příjmy jeho domácnosti jsou 21 500 Kč (důkaz Zákaznickou kartou).6. Žalovaný se s úhradou úvěru dostal do prodlení, uhradil pouze částku 8 000 Kč.7. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023 (důkaz smlouvou o postoupení pohledávek, dopisem ze dne 29. 9. 2023 včetně údaje o odeslání).8. Dopisem ze dne 28. 3. 2024 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k zaplacení dlužné částky (důkaz předžalobní výzvou včetně údaje o odeslání).9. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobce domáhal vrácení poskytnutých peněžních prostředků.10. Ve smyslu ust. § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 547 OZ musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobce neověřoval uváděné údaje žalovaného (mj. o příjmech a výdajích) před uzavřením smlouvy. Právní předchůdce žalobce zcela rezignoval na ověření příjmů a výdajů žalovaného, ostatní osob žijících s ním ve společné domácnosti. Právnímu předchůdců žalobce přitom bylo známo, že se jedná o úvěr poskytnutý za účelem refinancování spotřebitelského úvěru (viz smlouva s spotřebitelském úvěru), právní předchůdce žalobce však nikterak nezkoumal, resp. nedoložil, že by zkoumal, jak žalovaný v době předcházející uzavření smlouvy hospodařil s penězi, nezkoumal jeho dluhy, zda si v tehdejší době nebral na sebe další úvěry či zápůjčky, zda nenesl riziko závadného chování jako např. sázení apod.13. Protože právní předchůdce žalobce nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, je uzavřená smlouva neplatná podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSU a podle ustanovení § 588 OZ, neboť též zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. opět shora uvedené nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího soudu, jakož i rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18).14. Žalobce má proto právo dle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSU jen na vrácení jistiny úvěru poníženou o částku, kterou již žalovaná hradila, tedy ve výši 22 000 Kč. V tomto rozsahu je žaloba důvodná (viz výrok I.).15. Žalobce však nemá nárok na zaplacení smluvního úroku, jelikož byl sjednán v absolutně neplatné smlouvě, tudíž z právního hlediska tyto nároky neexistují a nikdy neexistovaly. Proto v této části soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (viz výrok II.).16. Nedůvodný však je i žalobcem požadovaný zákonný úrok z prodlení. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a odst. 2 ZoSU však představuje lex specialis k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upraveném v obecném občanském zákoníku, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Smyslem § 87 ZoSU je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 tohoto zákona výrazem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu § 87 odst. 1 citovaného nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).17. Za situace, kdy mezi účastníky nedošlo k dohodě o splatnosti dosud nezaplacené jistiny úvěru (taková dohoda nebyla ani tvrzena), splatnost nároku na vrácení jistiny úvěru určí (až) soud svým rozhodnutím (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Už z logiky věci (až) soudem určená splatnost nemůže nastat před soudním rozhodnutím a dlužník tak nemůže být v prodlení dříve, než splatnost určil soud svým rozhodnutím. Mezi účastníky nebyla sjednána lhůta splatnosti poskytnutých a dosud nevrácených jistin. Žalovaný je nekontaktní; na výzvy soudu ani žalobce nereaguje a soudu tak nejsou známy jeho majetkové a výdělkové poměry, na jejíchž základě by pak bylo možné stanovit splatnost nevrácených jistin a určit způsob jejich splácení. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci přiznanou jistinu úvěru ve výši 22 000 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí.18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce měl úspěch co do jistiny ve výši 22 000 Kč. Žalovaný měla úspěch co do částky 5 417,16 Kč. Žalobce proto měl úspěch v 80 % z celkového předmětu řízení, žalovaný v 20 %, a proto má žalobce právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 60 %.19. Náklady řízení žalobce činí zaplacený soudní poplatek ve výši 1 097 Kč a náklady právního představující odměnu za 3 úkony právní služby (přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a sepis žaloby) po 300 Kč za úkon právní služby, tj. celkem 900 Kč (viz § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.), a dále paušální náhradu hotových výdajů v celkové výši 300 Kč (tj. 3×100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu) a náhradu DPH ve výši 21 % v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud aplikoval § 14b advokátního tarifu, jelikož mu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává opakovaně v občanském soudním řízení podobné návrhy na zahájení řízení jako v nyní souzené věci, tj. na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž