ECLI: ECLI:CZ:MSBR:2025:21.C.264.2023.1 Datum: 2025-05-21 Předmět: zaplacení 256 697,63 Kč s příslušenstvím - úvěr Ustanovení: ["§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb."] ["postoupení pohledávky""bezdůvodné obohacení""smlouva o úvěru"]
O co šlo: zaplacení 256 697,63 Kč s příslušenstvím - úvěr (["§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb."])
Žalobou z 1.12.2022 ve znění pozdějších podání, domáhala se žalobkyně vůči žalované vydání bezdůvodného obohacení, kterého se žalované dostalo plněním úvěrové jistiny ze strany původního věřitele , právnická osoba, ., ponížené o platby realizované ze strany žalované. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila a bylo proto jednáno v její nepřítomnosti.Z žádosti o úvěr a konsolidaci půjček a z úvěrové smlouvy vzal soud za prokázáno, že dne , datum, žalovaná u , právnická osoba, ., požádala o poskytnutí úvěru za účelem konsolidace půjček. Z žádosti vyplývá, že v době podání žádosti měla žalovaná tři nesplacené úvěry, v nichž splátky činily celkem 5.042,00 Kč. V žádosti žalovaná uvedla svou trvalou adresu , adresa, a korespondenční adresu , adresa, . Dne , datum, uzavřela , právnická osoba, . a žalovaná smlouvu o úvěru s označením konsolidace půjček. Uvedenou smlouvou se banka zavázala poskytnout žalované úvěr do výše 255.000,00 Kč s prvním možným čerpáním 10.1.2020 s tím, že žalovaná se zavázala úvěr splatit v 95 splátkách po 5.013,33 Kč a 96 splátce ve výši 7.059,16 Kč. Splátky byly splatné počínaje měsícem únor 2020 vždy k 20. dni v měsíci. Účastníky smlouvy byla sjednána úroková sazba 14,9 % ročně. V článku III. smlouvy byl sjednán účel úvěru spočívající v úhradě aktuálních závazků žalované s tím, že zbývající část jistiny jí byla poskytnuta neúčelově. V článku IV. bod 10 a 11 bylo sjednáno právo banky v případě prodlení s úhradou závazku žalované úvěr zesplatnit. Banka a žalovaná rovněž sepsaly formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. V rámci prověřování úvěruschopnosti žalovaná doložila svůj čistý měsíční příjem ve výši 20.164,00 Kč potvrzením svého zaměstnavatele z 6.1.2020.Z výpisů z účtu žalované a výpisu z úvěrového účtu vzal soud za prokázáno, že žalovaná úvěr čerpala v den uzavření úvěrové smlouvy, tj. , datum, v plné výši. Na splátkách úvěru uhradila celkem 24.600,20 Kč, přičemž poslední řádná splátka úvěru byla uhrazena 13.5.2021. Z přípisu z 6.8.2021 a dokladu o odeslání vzal soud za prokázáno, že dne 9.8.2021 odeslala banka žalované oznámení o prohlášení úvěru za splatný v důsledku neplnění povinnosti k úhradě sjednaných splátek, přičemž banka úvěr zesplatnila ke dni 4.8.2021. Oznámení o zesplatnění bylo žalované zasláno na adresu trvalého bydliště uvedenou do smlouvy, tj. , adresa, , nikoliv na adresu korespondenční.Smlouvu dne , datum, postoupila banka pohledávku za žalovanou žalobkyni a tuto skutečnost oznamovala žalované přípisem z 28.1.2022, odeslaným 15.2.2022, ovšem rovněž na adresu trvalého bydliště, nikoliv na korespondenční adresu sjednanou v úvěrové smlouvě. Na korespondenční adresu byla žalované dne 4.8.2022 odeslána až předžalobní výzva datovaná 3.8.2022.Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně nárokovala pouze částku odpovídající úvěrové jistině, kterou banka žalované prokazatelně uhradila, ponížené o realizované úhrady ve výši 24.600,20 Kč. Soud proto shledal tento nárok jako důvodný dle § 2991 odst. 1,2 zákona 89/2012 Sb., a to včetně nároku na uplatněný úrok z prodlení (§ 1970 zákona 89/2012 Sb., vládní nařízení 351/2013 Sb. kterým se určuje výše úroků z prodlení), který žalobkyně nárokuje až za dobu odpovídající výzvě k plnění obsažené v přípisu ze dne 3.8.2022, který jako jediná listina obsahující výzvu k plnění byl žalované odeslán na sjednanou korespondenční adresu. V uvedeném přípise byla stanovena lhůta k plnění do 18.8.2022, přičemž žalobkyně nárokuje úrok z prodlení za dobu od 19.8.2022. Soud proto žalobě tak, jak byla omezena částečným zpětvzetím, v plném rozsahu vyhověl, přičemž lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 zákona 99/1963 Sb. o.s.ř.Podle § 142 odst. 1 zákona 99/1963 Sb. byla žalovaná zavázána k úhradě nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku 9.216,00 Kč (vztahujícího se k nárokované částce), a z nákladů právního zastoupení dle vyhlášky 177/1996 Sb. o odměnách advokátů. Náklady právního zastoupení byly přiznány za čtyři úkony (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby a účast u jednání) po 9.260,00 Kč, včetně tří režijních paušálů za prvé tři úkony právních služeb po 300,00 Kč a jeden režijní paušál za účast ujednání po 450,00 Kč. Dále byla přiznána náhrada za ztrátu času, kterou právní zástupkyně žalobkyně nárokovala pouze ve výši jedné třetiny skutečných nákladů, tj. 100,00 Kč (náhrada za ztrátu času činila 2x 150,00 Kč), a náhrada za cestovné, z něhož právní zástupkyni s ohledem na větší počet jednání téhož dne u zdejšího soudu nárokovala rovněž pouze jednu třetinu, kdy náklady cestovného na trase , adresa, a zpět při délce trasy 70 km činí 444,80 Kč, z čehož 1/3 představuje částku 148,30 Kč. K těmto nákladům řízení bylo připočteno DPH ve výši 8.114,04 Kč a celkové náklady řízení tak činí 55.968,34 Kč.Vzhledem k tomu, že usnesením z dne 19.3.2025 bylo řízení částečně zastaveno, avšak bez toho, že by byla vrácena příslušná část soudního poplatku, soud výrokem III. rozhodl dle § 10 odst. 4 zákona 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, o vrácení poměrné části soudního poplatku ve výši 52,00 Kč.