2115 C 5/2024-87 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 6. 9. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 49.555 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 10.762,07 Kč. Uvedla, že mezi účastníky byla 13. 9. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s ujednaným úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 76,05 % ročně vrátit formou 48 pravidelných měsíčních splátek po 3.049 Kč. Ze strany žalovaného nebylo plněno řádně, žalobkyně proto 21. 1. 2024 úvěr zesplatnila. Do zesplatnění úvěru uhradil žalovaný částku 3.049 Kč, po zesplatnění neuhradil ničeho. Žalobkyně se proto podanou žalobou domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 49.555 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy o úvěru ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6. 2. smlouvy o úvěru ve výši 400 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6. 5. smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % ročně z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení ve výši 10.762,07 Kč a příslušenství v podobě úroku a úroku z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.3. Soud provedl dokazování listinami, ze kterých zjistil tento skutkový stav:4. Na základě žádosti žalovaného ze dne 13. 9. 2023 a akceptace návrhu žalobkyně ze dne 14. 9. 2023 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 40.000 Kč; žalovaný byl povinen vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 76,04 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.049 Kč splatných vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce dle splátkového kalendáře; podle přílohy 1 smlouvy o úvěru bylo součástí splátky i pojistné ve výši 374 Kč (žalovaný se přihlásil do skupinového pojištění, jehož předmětem bylo pojištění schopnosti splácet). Celkem se žalovaný zavázal zaplatit 146.352 Kč. V bodu 6.1 smlouvy o úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části ve výši 499 Kč, se kterou byl žalovaný v prodlení o délce 30 dní (max. činil souhrn smluvních pokut 2 999 Kč za kalendářní rok). V bodu 6.2 smlouvy o úvěru byla sjednána náhrada nákladů účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného delším než 15 dní u jednotlivé splátky ve výši 200 Kč. Podle bodu 6.3 smlouvy o úvěru mělo dojít k zesplatnění celého úvěru vč. příslušenství úvěru v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dní. Dle bodu 6.4 smlouvy o úvěru ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nesplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky z poskytnutého úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru. V bodu 6.5 smlouvy o úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po zesplatnění až do úplného zaplacení.5. Dne 13. 9. 2023 převedla žalobkyně na účet žalovaného č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, částku 40.000 Kč pod variabilním symbolem č. , var. symbol, .6. Dopisem ze dne 14. 9. 2023 žalobkyně oznámila žalovanému schválení úvěru k úvěrové smlouvě č. , hodnota, .7. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o úvěru byla 13. 9. 2023 vyplněna karta hodnocení klienta. Žalovaný uvedl, že je svobodný, žije u rodičů, je zaměstnaný a nemá dítě nebo vyživovací povinnost. Pravidelný čistý měsíční příjem činil 25.780 Kč, výdaje činily 9.950 Kč (stanovené životní minimum 4.860 Kč, výdaje na bydlení 5.090 Kč). Příjmy žalovaného byly ověřeny výpisem z účtu č. , č. účtu, ; v období od 9. 9. 2022 do 8. 9. 2023 byla žalovanému pravidelně připisována na účet mzda v rozmezí od 21.694 Kč do 26.597 Kč měsíčně.8. Žalovaný byl lustrována registru SOLUS s negativním výsledkem a dále v registru NRKI, kde byl zařazen do segmentu klientů, u kterých je dáno nízké až střední riziko nesplácení úvěru. Totožnost žalovaného byla ověřena předložením kopie občanského průkazu.9. Výzvou ze dne 18. 12. 2023, 15. 1. 2024 žalobkyně upozornila žalovaného na možnost zesplatnění úvěru pro případ, že žalovaný neuhradí dlužné splátky listopad 2023 až leden 2024.10. Dopisem ze dne 21. 1. 2024 žalobkyně prohlásila úvěr za okamžitě splatný, neboť žalovaný ani přes opakované výzvy nehradil předepsané splátky. Současně byl žalovaný vyzván k úhradě celého zbylého dluhu do 10 dnů od data odeslání oznámení.11. Z karty klienta se podává, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou již první splátky o 8 dnů. Žalovaný uhradil první splátku ve výši 3.049 Kč, dále na dluh neuhradil ničeho.12. Předžalobní výzvou ze dne 8. 7. 2024 žalobkyně upozornila žalovaného na výši dluhu a vyzvala jej k úhradě nejpozději do 15 dnů od odeslání výzvy. Dle poštovního podacího archu byla výzva odeslána téhož dne.13. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.18. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.19. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.20. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na účet č. 05976608002/5500 finanční prostředky ve výši 40.000 Kč. Žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.21. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.22. V