29 C 151/2024-36 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 13 240 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla skutečnosti, ze kterých mělo vyplynout, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného nebo z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele anebo z jiných zdrojů, zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, a že z výsledků posouzení proto vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, nastaly, když co se týká konkrétně výdajů žalovaného, žalovaný jí sdělil, že jeho výdaje měsíčně jsou 9 000 Kč, žalobkyně to ověřila tak, že nahlédla do státem publikovaných údajů o životním a existenčním minimu obyvatelstva. Poté dne , datum, žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředku komunikace na dálku – internetových stránek , Anonymizováno, a SMS smlouvu o zápůjčce, kdy žalobkyně jednala jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, jejíž nedílnou součástí si ujednali Všeobecné obchodní podmínky společnosti žalobkyně (dále jen „podmínky“), které byly ke smlouvě připojeny nebo stranám známy, a touto žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, aby jich užil podle libosti, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky 2 275 Kč ve lhůtě do 7. 6. 2023. Dále si strany ujednaly ve smlouvě, že v případě poskytnutí služeb souvisejících s úvěrem se žalovaný zavazuje zaplatit ceny v ujednané výši. Dále si strany ujednaly ve smlouvě, že v případě prodlení s plněním se žalovaný zavazuje zaplatit účelně vynaložené náklady v ujednané výši 500 Kč za každou upomínku a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Dále si strany ujednaly ve smlouvě, jak bude plnění žalovaného použito na dlužnou částku ze smlouvy. Žalovaný nezaplatil řádně a včas, když do dne splatnosti nezaplatil celou částku. Do dne rozhodnutí soudu v této věci nakonec plnil celkem 1 475 Kč. Plnění žalovaného použila žalobkyně na dlužnou částku dle smlouvy. Žalobkyně upomenula žalovaného upomínkou dne 14. 6. 2023, 21. 6. 2023, 28. 6. 2023 a 7. 7. 2023 o plnění a požadovala tak účelně vynaložené náklady za každou upomínku ve výši 500 Kč, tj. celkem 2 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, jak je uvedeno výše, požadovala také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ode dne 8. 6. 2023 do 7. 2. 2024, tj. dne vyhotovení žaloby, tj. celkem 965 Kč. Žalovaný však nezaplatil ani tyto. Žalovaný byl vyzván před podáním žaloby k zaplacení peněžních prostředků výzvou z 23. 1. 2024, která byla podána na , právnická osoba, . dne , datum, .Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.K projednání věci soud nenařídil jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastnící s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o. s. ř.).Soud na základě účastníky předložených listinných důkazů výpisu z obchodního rejstříku, výplatního pásku, náhledů do rejstříků, kopie občanského průkazu, smlouvy z , datum, , Všeobecných obchodních podmínek společnosti žalobkyně, výpisu z běžného účtu z , datum, a upomínek, včetně výstupu označeného „, Anonymizováno, ...“ zjistil, že skutečnosti tvrzené žalobkyní, ze kterých mělo vyplynout, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného nebo z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele anebo z jiných zdrojů, zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, a že z výsledků posouzení proto vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, nenastaly, resp. ne všechny, když co se týká konkrétně výdajů žalovaného, žalovaný mu sice možná sdělil, že jeho výdaje měsíčně jsou 9 000 Kč, žalobkyně to však ověřila pouze tak, že nahlédla do státem publikovaných údajů o životním a existenčním minimu obyvatelstva, což nestačí. Přesto poté dne , datum, žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředku komunikace na dálku – internetových stránek , Anonymizováno, a SMS smlouvu, kdy žalobkyně jednala jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, jejíž nedílnou součástí si ujednali podmínky, které byly ke smlouvě připojeny nebo stranám známy, a touto žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, aby jich užil podle libosti, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky 2 275 Kč ve lhůtě do 7. 6. 2023. Žalovaný do dne rozhodnutí soudu v této věci zaplatil žalobkyni na dlužnou částku ze smlouvy celkem 1 475 Kč. Jak je uvedeno v právním posouzení níže, smlouva však byla a je neplatná a žalobkyni tím vůči žalovanému vzniklo právo (pouze) na vrácení peněžních prostředků jako jistiny, a to v době přiměřené možnostem žalovaného. Z výzvy z 23. 1. 2024, včetně podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení peněžních prostředků, kdy lze poprvé dle obsahu dovodit, že se dozvěděl, že a v jaké výši má vrátit jistinu, resp. její zbytek, výzvou z 23. 1. 2024, která byla podána na , právnická osoba, . dne , datum, , a má se tak za to ze zákona, že došla žalovanému třetím pracovním dnem od odeslání, tj. dne , datum, . Soud má za to, že pokud žalobkyně peněžní prostředky jako jistinu žalovanému skutečně přenechala ve výši 10 000 Kč a žalovaný zaplatil právnímu předchůdci žalobkyně celkem 1 475 Kč, byl povinen vrátit jistinu, resp. její zbytek, ve výši 8 525 Kč. Doba přiměřená možnostem žalovaného pro vrácení tak byla 3 měsíce (když soud uvažoval tak, že žalovaný mohl mít volně k dispozici měsíčně maximálně cca 3 000 Kč). Žalovaný ji však nevrátil. Žalovaný se tím dostal do prodlení s plněním. Žalovaný ani úrok z prodlení však nezaplatil.Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soud právně posoudil, že před uzavřením smlouvy žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného a ani z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele a ani z jiných zdrojů, zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, tedy ne tak, jak vyžaduje výslovně zákon, tj. ne řádně, a že z výsledku posouzení proto nevyplynulo, ve smyslu, že ani tedy nemohlo vyplynout, že před uzavřením smlouvy o úvěru nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet, když skutečnosti tvrzené žalobkyní, ze kterých to mělo vyplynout, nenastaly, resp. ne všechny, tak jak je uvedeno ve zjištění soudu výše (§ 86 odst. 1 a 2 a contrario zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně proto v té