32 C 102/2023-69 — Městský soud v Brně

1. Návrhem ze dne 19. 4. 2023 se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 77 028,92 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaný není od 9. 3. 2020 pojištěn na území České republiky a není od této doby ani pojištěncem žalobce. Žalovaný poté neoprávněně čerpal zdravotní služby na území České republiky, přičemž se prokázal průkazem pojištěnce, který však měl vrátit žalobci z důvodu zániku účasti na zdravotním pojištění. Regionální pobočka žalobce v Brně uhradila zdravotní péči na základě požadavku zdravotnického orgánu. Vzhledem k neoprávněnosti užití průkazu pojištěnce tak žalobci vznikla škoda. Žalovanému byla z důvodu neznámého pobytu ustanoven opatrovník, který navrhoval zamítnutí žaloby.2. Cizí prvek je v řešené věci dán tím, že žalovaný je slovenským státním příslušníkem. Pravomoc českých soudů a příslušnost zdejšího soudu je dána tím, že zde vznikla škoda, neboť předmětná částka byla uhrazena účtárnou, nacházející se v brněnské pobočce žalobce, tedy dle čl. 7odst. 2 nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). K otázce deliktní a kvazideliktní odpovědnosti lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 1. 2013 sp. zn. , spisová značka, . Soud aplikoval ustanovení nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II). Vzhledem k ustanovení článku 4 odst. 1 uvedeného nařízení se užije českého práva, neboť ke škodě došlo vynaložením prostředků na území ČR.3. Dle ustanovení § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.4. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že za žalovaného bylo žalobcem uhrazeno za úkony za dobu od ledna 2021 do prosince 2021 uhrazeno 30 673,94 Kč a za dobu od ledna 2022 do září 2022 46 354,98 Kč (přehled uhrazené zdravotní péče). Žalovaný byl žalobcem vyzván k úhradě za neoprávněné čerpání zdravotní služby (výzva k úhradě nákladů za neoprávněné čerpání ze dne 12. 12. 2022 + výzva k úhradě nákladů za neoprávněné čerpání ze dne 23. 1. 2023 + kopie dodejek).5. Po provedení všech důkazů, jejich zhodnocení a právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je plně důvodná. Žalovaný se při čerpání zdravotní péče prokázal neplatným zdravotním průkazem, ačkoli tento byl v souladu s ustanovením § 2 odst. 1, § 12 písm. j) zákona č. 48/1997 Sb. vrátit žalobci. Žalovaný tedy porušil svou zákonnou povinnost a tím žalobci způsobil majetkovou škodu, spočívají ve vyplacení částky 77 028,92 Kč. Žalobce totiž musel přistoupit k úhradě v souladu s Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a v návaznosti na čl. 3 rozhodnutí č. S9 správní komise pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení ze dne 20. června 2013 o postupech poskytování náhrad za účelem provádění článků 35 a 41strany polského zdravotnického zařízení.6. Jak již bylo uvedeno, žalobce nebyl oprávněn přezkoumávat, zda předmětné zdravotnické úkony byla provedeny a byl povinen přistoupit k úhradě. Nejde přitom o postup nelogický, neboť zdravotní péče je takto proplácena pouze je-li poskytnuta v zařízení, které je placeno z veřejných prostředků, nikoli v zařízení soukromém. Takovýto postup je v souladu též se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (ES) 2011/24/EU ze dne 9. března 2011 o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči.7. Pokud jde o úrok z prodlení, tento je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je žalovaný povinen zaplatit žalobci též úroky z prodlení v zákonné výši dle splatnosti faktury, která mu byla vystavena.8. Žalovanému by svědčila povinnost zaplatit soudní poplatek z podané žaloby dle ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění, neboť žalovaný v daném případě byl plně neúspěšný a žalobce byl v daném případě od platby soudního poplatku ze zákona osvobozen, avšak soud naznal, že i u žalovaného jsou dány podmínky pro osvobození od soudních poplatků, a proto mu tato povinnost nebyla uložena.9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud plně úspěšnému žalobci přiznal účelně vynaložené náklady tohoto řízení spočívající ve dvou paušálních náhradách po 300 Kč, ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., tedy celkem 600 Kč. O nákladech opatrovnice bude rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci rozsudku.