33 C 6/2025-39 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 2. 6. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 27 337,96 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Věřitel na základě této smlouvy žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 34 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Svoje povinnosti však řádně a včas neplnil, splátky ve sjednané výši neplatil a věřitel přistoupil k vyčíslení dluhu. Své pohledávky za žalovaným pak smlouvou o postoupení pohledávek postoupil na žalobce.2. Žalovaný se k nároku žalobce nevyjádřil.3. Z předložených listinných důkazů, a to zákaznické karty ze dne 15. 5. 2021, smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 5. 2021, zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 15. 5. 2021, tabulky umoření, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, včetně příloh, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, informace o zpracování osobních údajů ze dne 29. 9. 2023, výzvy k plnění ze dne 15. 2. 2024, podacího lístku ze dne 15. 2. 2024, podacího lístku ze dne 27. 10. 2023, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97 a výpisu z OR žalobce ze dne 12. 12. 2022, soud zjistil následující skutkový stav:4. Dne 15. 5. 2021 byla mezi společností , právnická osoba, a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla poskytnuta částka ve výši 34 000 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 29 524 Kč s úrokovou sazbou 69 % ročně a poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatkem za komfortní a flexibilní splacení ve výši 7 381 Kč a pojistným ve výši 3 096 Kč, tj. celkem 75 501 Kč, ve 24 měsíčních splátkách ve výši 3 146 Kč. Na dluh ze smlouvy o úvěru žalovaný uhradil 26 042 Kč, jak plyne z tabulky umoření.5. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla dne 15. 5. 2021 vyplněna zákaznická karta žalovaného. Žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá děti, žije v nájmu, je majitel vozidla, má jednu vyživovanou osobu, pracuje jako úklidový pracovník. Měsíční příjem ke dni žádosti o úvěr činil 29 305 Kč a další čisté příjmy domácnosti 32 000 Kč. Měsíční výdaje byly odhadnuty částkou 3 800 Kč a nebyly uvedeny žádné interní splátky. Z karty vyplývá, že údaje uvedené žalovaným byly předchůdcem žalobce ověřeny z pracovní smlouvy a potvrzení příjmu.6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byly pohledávky s účinností k 27. 9. 2023 postoupeny na žalobce. Žalovaný byl o postoupení pohledávek informován přípisem ze dne 29. 9. 2023, kterým byl současně vyzván k zaplacení dluhu do 10 dnů od doručení přípisu.7. Předžalobní upomínkou ze dne 15. 2. 2024 žalobce upozornil žalovaného na výši dluhu a vyzval ho k úhradě nejpozději do 1. 3. 2024. Výzva byla podána k poštovní přepravě dne 15. 2. 2024, jak vyplanulo z podacího lístku ze dne 15. 2. 2024.8. Z ostatních důkazních prostředků nebyly zjištěny žádné další rozhodné skutečnosti.9. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.10. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Dle ust. § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).17. Neplatnost smlouvy jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětných smluv o úvěru.18. Smluvní ujednání mezi účastníky byla svým charakterem spotřebitelskými smlouvou, neboť žalobce, resp. jeho předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.19. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2023, č. j. 33 Cdo 1819/2023, odkazuje na případy, kdy se žalovaný jako dlužník po splacení značné části úvěru či dokonce celého úvěru účelově domáhá vyslovení neplatnosti úvěrové smlouvy pro nezkoumání úvěruschopnosti věřitelem a nikoliv na případy, kdy soud z úřední povinnosti zkoumá, zda byla zkoumána úvěruschopnost dlužníka, který splatil menší část úvěru a došlo k zesplatnění úvěru pro neplacení úvěru. Závěry tohoto rozsudku se tak na daný případ neaplikují.20. V posuzované věci žalovaný sdělil předchůdci žalobce informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ani z žádosti o úvěr a listin předložených žalobcem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany předchůdce žalobce dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny. Žalovaný byl v době žádosti o úvěr zaměstnancem s příjmem 29 305 Kč. Pokud žalovaný uvedl, že jeho domácnost má další příjmy ve výši 30 000 Kč, předchůdce žalobce sdělenou skutečnost žádným způsobem neověřoval. Ohledně výdajů nezjišťoval předchůdce žalobce ničeho (náklady na bydlení, další výdaje žalovaného na osobní potřeby, volnočasové aktivity, pojistné, ceny za telekomunikační služby nebo výdaje, které žalovaný má v souvislosti s vyživovací povinností). Ostatně o tom svědčí i skutečnost, že výdaje žalovaného byly stanoveny na částku 3 800 Kč, tedy částka blížící se životnímu minimu, při příjmech blížících se 60 000 Kč měsíčně.21. Předchůdce žalobce tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěr uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně ověřil jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do žádostí k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prově