34 C 143/2024-40 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 12. 6. 2024 se žalobce domáhal zaplacení 13 119,55 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že dne 23. 2. 2020 uzavřel právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, .) s žalovaným smlouvu o půjčce, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 90 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit dluh v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 1 633 Kč spolu s úrokem ve výši 12,9 % ročně a dalšími poplatky dle smlouvy a obchodních podmínek předchůdce žalobce. Ze strany žalovaného nebylo plněno řádně, právní předchůdce žalobce proto úvěr ke dni 29. 11. 2023 zesplatnil. Předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na přechodného věřitele, společnost , Anonymizováno, a.s., který následně pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce.2. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaný souhlasil za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř.).3. Z předložených listin soud zjistil následující skutkový stav.4. Mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 30. 1. 2017 uzavřena rámcová smlouva o poskytování bankovních a platebních služeb. Původní věřitel se zavázal vést pro žalovaného běžný účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal hradit poplatky spojené s vedením účtu.5. Na základě návrhu ze dne 23. 2. 2020 a akceptace návrhu ze téhož dne byla mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným u zavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, . Původní věřitel poskytl ve prospěch účtu žalovaného č. , č. účtu, finanční prostředky ve výši 90 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem 12,9 % ročně formou 84 pravidelných měsíčních splátek po 1 633 Kč splatných vždy k 23. dni měsíce počínaje 23. 3. 2020; poslední splátka byla splatná 23. 2. 2027.6. Před uzavření smlouvy o úvěru předchůdce žalobce provedl lustraci žalovaného v interních a externích databázích a rejstřících; zjištěny byly negativní výsledky v SOLUS, CBCB, CNCB, BRKI, NRKI Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného předchůdce žalobce porovnával deklarované příjmy a výdaje žalovaného se statistickými daty. Žalovaný deklaroval příjem 24 000 Kč a výdaje ve výši 10 698 Kč (splátky 828 Kč, výdaje na bydlení 5 960 Kč, výdaje na živobytí 3 410 Kč a ostatní výdaje 500 Kč), dále uvedl, že je svobodný a žije v nájmu. Předchůdce žalobce na základě stanovil disponibilní prostředky částkou 13 302 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena fotokopií občanského průkazu.7. Dopisem ze dne 21. 11. 2023 předchůdce žalobce upozornil žalovaného na prodlení s úhradou splátek a vyzval jej k úhradě dluhu ve výši 13 774,58 Kč do 7 kalendářních dnů.8. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, se podává, že žalovaný čerpal úvěr, úhrady na dluh byly prováděny nepravidelně. Podle výpisu z úvěru činila nesplacená jistina 13 119,55 Kč a dlužný úrok 695,99 Kč.9. Z rámcové , datum, /, Anonymizováno, ze dne 27. 2. 2023 soud zjistil, že společnost , Anonymizováno, a.s. postoupila svoji pohledávku za žalovaným na společnost I-, Anonymizováno, a.s., přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 13. 3. 2023; dopis byl odeslán 27. 3. 2023. dne. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2024 společnost I-Xon a.s. postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 15. 4. 2024; dopis byl odeslán žalovanému téhož dne.10. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 4. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě; současně byl upozorněn na možnost uplatnění nároku soudní cestou. Výzva byla odeslána žalovanému dne 15. 4. 2024.11. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný.12. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.13. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).14. Po podřazení skutkového stavu pod příslušná zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.15. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy, neboť tato byla svým charakterem spotřebitelskou smlouvou. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.16. V rámci posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce žalobce žádným konkrétním způsobem nezjišťoval a neposuzoval schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného či jeho osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel předchůdce žalobce z příjmu deklarovaných žalovaným, aniž by si vyžádal doklady prokazující pravdivost jeho tvrzení; výdaje žalovaného nebyly zjišťovány a ověřovány vůbec. Deklarované údaje nadto žalovaný porovnával se statistickými údaji, které však nejsou schopny podat žádné konkrétní informace o žalovaném.17. Předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr bez toho, aniž by se alespoň pokusil ověřit jeho příjmy a výdaje, před uzavřením smlouvy o úvěru tak nepostupoval s odbornou péčí. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).18. Předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).19. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastní