34 C 289/2024-36 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou na soud dne 21. 11. 2024 domáhal po žalovaném zaplacení částky 65 726 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaný na základě nájemní smlouvy ze dne 21. 7. 2020 užíval byt č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v domě na , adresa, , jehož vlastníkem je žalobce. Nájemní vztah byl sjednán na dobu určitou do 31. 5. 2024, nájem činil 8 000 Kč, zálohy na služby 4. 00 Kč. Žalovaný však předmětný byt užíval i po skončení nájemního vztahu. Podanou žalobou se žalobce domáhá úhrady dlužného nájemného za únor až květen 2024 (4x12 500 Kč) a dále vydání bezdůvodného obohacení za užívání bytu bez právního důvodu za červen 2024 (12 500 Kč) a část měsíce července 2024 (1 806 Kč).2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil.3. Cizí prvek v řešené věci spočívá v tom, že žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Pravomoc českých soudů se odvíjí od čl. 24 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012/, právnická osoba, příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, když nemovitost, jež je předmětem nájmu, se nachází na území České republiky (výlučná pravomoc). Účastníci v čl. 7.1 nájemní smlouvy výslovně ujednali, že práva a povinnosti smluvních stran se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem; právem rozhodným je proto podle čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008/ES hmotné právo české.4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaný souhlasil za použití § 101 odst. 4 o. s. ř.5. Mezi účastníky byla dne 21. 7. 2020 uzavřena nájemní smlouva, na základě které žalobce jako vlastník bytové jednotky č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ve 12. podlaží domu č.p. 112 v , Anonymizováno, na adrese , adresa, (dále jen „předmětný byt“), přenechal žalovanému k užívání předmětný byt. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 31. 5. 2024. Podle dodatků č. , hodnota, až 5 činilo nájemné za rok 2024 částku 8 000 Kč a zálohy na služby s užíváním byru částku 4 500 Kč.6. Z dohody uzavřené mezi účastníky dne 8. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný vůči žalobci uznal dluh na nájemném a zálohách na služby ve výši 65 726 Kč. Dluh sestával s dlužného nájemného a služeb za únor, březen, duben a květen 2024 ve výši 4x12 500 Kč, dále dluh za užívání bytu za červen 2024 ve výši 12 500 Kč a dluh za užívání bytu od 1. do 8. 7. 2024 ve výši 3 226 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit dluh v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 000 Kč vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce; první splátka byla splatná 20. 9. 2024.7. Předžalobní upomínkou ze dne 7. 10. 2024 žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu a současně jej upozornil na možnost uplatnění nároku soudní cestou; upomínka byla odeslána žalovanému 8. 10. 2024.8. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, přesto, že byl ze strany žalobce k zaplacení dluhu vyzván. Žalovaný nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, jež by případně prokazovaly, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný.9. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“).10. Podle § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.11. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný v období od 21. 7. 2020 do 31. 5. 2024 užíval předmětný byt na základě nájemní smlouvy, nezaplatil však nájemné a zálohy za služby za únor, březen, duben a květen 2024. Podle nájemní smlouvy činilo nájemné 8 000 Kč a úhrady za služby spojené s užíváním bytu činily 4 500 Kč. Žalovaný v červnu 2024 a od 1. do 8. 7. 2024 užíval předmětný byt i nadále, ačkoliv mu proto nesvědčí žádný právní důvod, a obohatil se tak na úkor žalobce o 11 725 Kč (červen 12 500 Kč, poměrná část července 3 225 Kč). Žalovanému tedy vznikl dluh v celkové výši 65 726 Kč, který žalovaný uznal co do důvodu a výše.12. Jelikož žalovaný na dluh neuhradil ničeho, soud návrhu žalobce v celém rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 65 726 Kč. Správnost žalované částky žalovaný nijak nerozporoval.13. Protože žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplnil, dostal se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobci takto vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.14. Lhůta k plnění byla stanoveno podle 160 odst. 1 o. s. ř.15. O nákladech řízení (výrok II.) soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., a sice podle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě uložil žalované, neboť žalobce měl plný úspěch ve věci. Náklady řízení žalobcem vynaložené činí 17 952,20 Kč a představují:- zaplacený soudní poplatek 3 287 Kč,- náklady právního zastoupení advokátem za tři úkony právní služby po 3 740 Kč dle § 7 společně s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby),- paušální částku náhrad hotových výdajů 900 Kč za tři úkony po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby),- částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 2 545,20 Kč.16. Náklady řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.