34 C 292/2024-37 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 2. 6. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 86 926,89 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , byla dne 23. 6. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 29 000 Kč za úplatu v podobě úroku ve výši 25 182 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za komfortní splácení ve výši 6 296 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a celkové náklady ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 2 583 Kč nejpozději do 23. 6. 2023. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil, na dluh uhradil 9 200 Kč. S účinností ke dni 27. 9. 2023 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Po postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho.2. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla dále dne 27. 11. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 90 000 Kč za úplatu v podobě úroku ve výši 35 831 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za komfortní splácení ve výši 11 097 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a celkové náklady ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 5 768 Kč nejpozději do 27. 11. 2022. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil, na dluh uhradil 57 600 Kč. S účinností ke dni 27. 9. 2023 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Po postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho.3. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil.4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. (žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaný souhlasil za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř.).5. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:6. Ze smlouvy ze dne 23. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 29 000 Kč za celkové náklady ve výši 32 978 Kč sestávající z úroku ve výši 25 182 Kč s úrokovou sazbou 20,94 % ročně, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za komfortní splácení ve výši 6 296 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splácet ve 24 měsíčních splátkách po 2 583 Kč nejpozději do 23. 6. 2023.7. Z karty zákazníka ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 23. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaný v době žádosti o poskytnutí zápůjčky bydlel ve vlastní nemovitosti, byl ženatý a neměl vyživovací povinnosti. V době žádosti o poskytnutí úvěru byl žalovaný osobou samostatně výdělečně činnou. Měsíční příjem žalovaného činil 38 000 Kč a další příjmy domácnosti žalovaného činily 60 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činily 2 900, žalovaný dále hradil splátky ve výši 5 768 Kč. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byla ověřena výše příjmu žalovaného předložením pracovní smlouvy, daňového přiznání a blíže nespecifikované faktury.8. Z přehledu plateb ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, (tabulka umoření) se podává, že žalovaný uhradil celkem 9 200 Kč, a to dne 10. 9. 2021 částku 3 000 kč, dne 29. 9. 2021 částku 1 000 Kč, a dne 18. 10. 2021 a 4. 2. 2022 částku vždy po 2 600 Kč.9. Ze smlouvy ze dne 27. 11. 2020 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 90 000 Kč za celkové náklady ve výši 48 428 Kč sestávající z úroku ve výši 35 831 Kč s úrokovou sazbou 23,28 % ročně, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za komfortní splácení ve výši 11 097 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splácet ve 24 měsíčních splátkách po 5 768 Kč nejpozději do 27. 11. 2022.10. Z karty zákazníka ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 11. 2020 soud zjistil, že žalovaný v době žádosti o poskytnutí zápůjčky bydlel ve vlastní nemovitosti, byl ženatý a neměl vyživovací povinnosti. V době žádosti o poskytnutí úvěru byl žalovaný osobou samostatně výdělečně činnou. Měsíční příjem žalovaného činil 38 000 Kč a další příjmy domácnosti žalovaného činily 30 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činily 5 000, žalovaný dále hradil splátky ve výši 3 000 Kč. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byla ověřena výše příjmu žalovaného předložením pracovní smlouvy.11. Z přehledu plateb ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, (tabulka umoření) se podává, že žalovaný uhradil celkem 57 600 Kč, a to dne 4. 1. 2021, 3. 2. 2021, 1. 3. 2021, 29. 3. 2021, 26. 4. 2021, 1. 6. 2021 a 23. 6. 2021 částku vždy po 6 000 Kč, a dále dne 10. 9. 2021 částku 3 000 Kč, dne 29. 9. 2021 částku 1 000 Kč, a dne 18. 10. 2021 a 4. 2. 2022 částku vždy po 5 800 Kč.12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 soud zjistil, že s účinností ke dni 27. 9. 2023 právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , postoupil své pohledávky za žalovaným ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, a smlouvy o úvěru č. , hodnota, na žalobce. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023; dopis byl odeslán 27. 10. 2023.13. Z předžalobní upomínky ze dne 28. 3. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl ze strany žalobce na existenci dluhů z obou smluv o úvěru upozorněn a byl vyzván k jejich úhradě; upomínka byla odeslána dne 2. 4. 2024.14. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.15. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).16. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru. Smluvní ujednání mezi účastníky byla17. charakterem spotřebitelskými smlouvami, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.18. V případě smlouvy o úvěru č. , hodnota, i smlouvy o úvěru č. , hodnota, právní předchůdce žalobce zjišťoval údaje týkající se příjmů žalovaného z pracovní smlouvy a daňového přiznání, žádným způsobem se však nezajímal o ostatní výdaje domácnosti; nezajímal se jaký je zdroj ostatních příjmu a zda dosahují tvrzené výše. Výdaje žalovaného poté nebyly ověřovány vůbec. Právní předchůdce žalobce neověřoval, jaké jsou reálné výdaje žalovaného, výdaje byly stanoveny pouze odhadem s tím, že není vůbec zjevné, zda se jedná o náklady na bydlení, osobní potřeby, apod. Nadto výše tvrzených výdajů se s ohledem na obecnou známost cen bydlení a potravin jeví jako vysoce nepravděpodobná. Právní předchůdce žalobce nadto žalovanému poskytl oba úvěry i při vědomí, že žalovaný již hradí další dluhy. Na tomto místě tak měl předchůdce žalobce o to pečlivěji zkoumat reálné výdaje žalovaného a nespokojit se s pouhým tvrzením ohledně jejich výše.19. Předchůdce žalobce tedy postupoval formálně a do obou žádostí o úvěry uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně hodnotil příjmy a výdaje žalovaného, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Právě dostatečné zjištění a ověření převisu příjmů nad výdaji úvěrované osoby je nutné pro určení schopnosti řádně hradit dluh. Pouhé doplnění čísel do formuláře, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá