37 C 137/2024-42 — Městský soud v Brně

Dne 2. 5. 2024 podala žalobkyně u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala toho, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 37.972,90 Kč s příslušenstvím. Po podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zaplatila žalobkyně soudní poplatek ve výši 1.520 Kč.Návrh žalobkyni byl ke dni 10. 6. 2024 převeden z agendy CEPR do agendy C k posouzení nároku žalobkyně na zaplacení poplatků souvisejících s poskytnutým úvěrem.V uvedeném řízení bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 10. 12. 2024, č. j. , spisová značka, , kdy soud žalobu částečně zamítl a částečně jí vyhověl. Ve výroku IV. předmětného rozsudku soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 379 Kč, a to v návaznosti na to, že ve věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo tedy zapotřebí doplatit soudní poplatek postupem dle položky 2 odst. 2 sazebníku poplatků.Žalobkyně zaplatila doplatek soudního poplatku ve výši 379 Kč dne 15. 1. 2025. Dne 17. 1. 2025 nicméně žalobkyně podala odvolání proti výroku IV. předmětného rozsudku s odůvodněním, že doplatek soudního poplatku byl vypočten nesprávně. Žalobkyně uvedla, že soud do základu poplatku zahrnul kromě dlužné jistiny, smluvní pokuty a poplatku také dlužný úrok, který je svou povahou příslušenstvím. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek ve výroku IV. tak, že žalobkyni uloží povinnost zaplatit doplatek pouze ve výši 336 Kč.V návaznosti na výše uvedené skutečnosti soud postupoval následovně. Dle § 6 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v aktuálním znění (dále jen „zákon o soudních poplatcích), platí, že základem procentního poplatku je cena předmětu řízení vyjádřená peněžní částkou, není-li dále stanoveno jinak. Cena příslušenstvím předmětu řízení tvoří základ poplatku jen v případech, je-li příslušenství samostatným předmětem řízení.Dle § 10 dost. 2 zákona o soudních poplatcích platí, že soud vrátí poplatek z účtu soudu i tomu, kdo jej zaplatil na základě nesprávné výzvy soudu nebo na základě nesprávného rozhodnutí soudu, kterým mu byla tato povinnost uložena.Dle § 210a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění (dále jen „o. s. ř.“) poté platí, že usnesení o povinnosti zaplatit soudní poplatek může k odvolání změnit přímo soud prvního stupně, pokud odvolání v celém rozsahu vyhoví.V předmětném rozsudku byla žalobkyni postupem dle položky 2 odstavce 2 sazebníku poplatků uložena povinnost zaplatit doplatek na soudním poplatku. Doplatek soudního poplatku byl vypočten z částky uvedené v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu jako výše pohledávky, která činila 37.972,90 Kč. Tato částka zahrnovala dlužnou jistinu, smluvní pokutu, poplatek a dále také dlužný úrok ve výši 871,12 Kč. Ačkoliv tedy soud vypočetl soudní poplatek z částky, která byla uvedena jako výše pohledávky, nesprávně byl v této částce zahrnut i dlužný úrok, který je svou povahou příslušenstvím požadovaného nároku. Doplatek soudního poplatku uvedený ve výroku IV. předmětného rozsudku byl tedy vypočtený z nesprávné výše základu poplatku.Jelikož byly v předmětné věci splněny podmínky k postupu dle § 210a o. s. ř., rozhodl soud prvního stupně tak, že odvolání zcela vyhověl. Soud tedy postupem dle § 210a o. s. ř. změnil výrok IV. napadeného rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2024, č. j. , spisová značka, tak, že žalobkyni je uložena povinnost zaplatit doplatek na soudním poplatku ve výši 336 Kč, nikoliv 379 Kč.Jelikož žalobkyně doplatek na soudním poplatku ve výši 379 Kč již z procesní opatrnosti zaplatila, rozhodl soud dále výrokem II. tohoto usnesení, že se žalobkyni vrací přeplatek na soudním poplatku ve výši 43 Kč.