ECLI: ECLI:CZ:MSBR:2025:37.C.159.2024.1 Datum: 2025-02-27 Předmět: zaplacení 42 410 Kč s příslušenstvím - faktura Ustanovení: ["§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 1 z. č. 182/2006 Sb.", "§ 2 z. č. 182/2006 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb."] ["smlouva o sdružení""dodávky energie"]
O co šlo: zaplacení 42 410 Kč s příslušenstvím - faktura (["§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 1 z. č. 182/2006 Sb.", "§ 2 z. č. 182/2006 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb."])
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 2. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 42 410 Kč s příslušenstvím. Částka ve výši 7 145 Kč představuje neuhrazenou cenu plynu dodávaného žalovanému na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu uzavřené dne 29. 4. 2022, a to za období od 20. 6. 2022 do 17. 1. 2023, a ve výši 25 265 Kč cenu elektřiny dodávaného žalovanému na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené dne 29. 4. 2022, a to za v období od 15. 6. 2022 do 29. 3. 2023. Předmětem žaloby je také nesplacená smluvní pokuta za předčasné ukončení smlouvy, vyúčtovaná fakturou ze dne 14. 4. 2023 č. , hodnota, na částku 10 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. Oddlužení žalovaného na projednávané řízení nemá vliv, neboť dluh vznikl, až po uplynutí lhůty k uplatnění pohledávek v insolvenčním řízení, jak se podává z insolvenčního rejstříku.3. Po provedeném dokazování soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 29. 4. 2022 smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, na základě které byl plyn dodáván žalovanému do odběrného místa na adrese , adresa, , jak se podává z této smlouvy. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobkyně a její ceník. Žalobkyně žalovanému do tohoto odběrného místa dodávala plyn od 20. 6. 2022, jak se podává z jejího přípisu ze dne 13. 7. 2022. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému fakturou č. , hodnota, dne 26. 7. 2022 nedoplatek ve výši 1 421 Kč se splatností 12. 8. 2022 představující dlužnou cenu za plyn dodaný v období 20. 6. 2022 až 22. 7. 2022, jak je zřejmé z této faktury. Fakturou č. , hodnota, žalobkyně žalovanému vyúčtovala dne 27. 1. 2023 nedoplatek ve výši 5 724 Kč se splatností 13. 2. 2023 představující dlužnou cenu za plyn dodaný v období 23. 7. 2022 až 17. 1. 2023, jak je zřejmé z této faktury.4. Žalobkyně též uzavřela se žalovaným dne 29. 4. 2022 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které byla elektřina dodávána žalovanému do odběrného místa na adrese , adresa, , jak se podává z této smlouvy. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobkyně a její ceník. Žalobkyně žalovanému do tohoto odběrného místa dodávala elektřinu od 15. 6. 2022, jak se podává z jejího přípisu ze dne 13. 7. 2022. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému fakturou č. , hodnota, dne 4. 1. 2023 nedoplatek ve výši 31 626 Kč se splatností 23. 1. 2023 představující dlužnou cenu za elektřinu dodanou v období 15. 6. 2022 až 29. 12. 2022, jak je zřejmé z této faktury. Žalobkyně dále vyúčtovala žalovanému fakturou č. , hodnota, dne 14. 4. 2023 nedoplatek ve výši 3 639 Kč se splatností 2. 5. 2023 představující dlužnou cenu za elektřinu dodanou v období 30. 12. 2022 až 29. 3. 2023 a smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč za předčasné ukončení smlouvy, jak je zřejmé z této faktury. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 10 000 Kč, jak soud zjistil z tvrzení žalobkyně, kterému neměl důvod nevěřit. Žalobkyně přestala žalovanému dodávat elektřinu dne 29. 3. 2023, jak se podává z náhledu , Anonymizováno, . Žalovaný přes opakovanou předžalobní výzvu na svůj dluh ničeho dalšího neuhradil, jak se z těchto výzev podává., právnická osoba, nadbytečnost soud k důkazu neprováděl přehled období, po které žalobkyně žalovanému měla dodávat předmětné komodity, když tato byla zřejmá z provedených faktur, a soud o nich neměl pochyb.6. V projednávané věci soud aplikoval zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon”). Dle § 72 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky plynu, podle které žalobkyně řádně dodávala žalovanému plyn do odběrného místa, žalovaný naproti tomu nesplnil svoji základní povinnost vyplývající ze smluvního vztahu a neuhradil cenu plynu ani služeb souvisejících.7. Dle § 50 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, podle které žalobkyně řádně dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa, žalovaný naproti tomu nesplnil svoji základní povinnost vyplývající ze smluvního vztahu a neuhradil cenu elektřiny ani služeb souvisejících. S ohledem na uvedené soud žalobě této části vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím, tedy s úroky z prodlení v zákonné výši dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil ve smyslu § 160 odst. 1 OSŘ třídenní.8. Žalobkyně též požadovala po žalovaném zaplacení částky vyúčtované jako smluvní pokuta v celkové výši 10 000 Kč, neboť ke dni 29. 3. 2023 došlo k ukončení dodávky elektřiny z důvodu změny dodavatele. Tato částka však žalobkyni přiznána nebyla, když soud v této části nepovažuje žalobu za důvodnou. Soud vycházel ze skutečnosti, že ujednání o smluvní pokutě v požadované výši není jako celek dohodnuta ve smlouvě, podmínky vzniku nároku na smluvní pokutu jsou upraveny v jiném dokumentu – obchodních podmínkách žalobkyně, a vyžadují tedy ze strany spotřebitele další dohledávání, daná povinnost je koncipována formou předtištěného vzoru, jenž neumožňoval žalovanému jakoukoliv smluvní modifikaci, nebyla s žalovaným sjednána individuálně. Předmětná strana smlouvy je přitom psána velmi malým písmem, neobsahuje žádné údaje za součinnosti zákazníka, ujednání o smluvní pokutě není v textu smlouvy nijak zvýrazněno a daná část smlouvy tak jako celek vzbuzuje dojem nepodstatného charakteru. Není přitom pochyb, že žalovaný vystupoval v daném případě jako spotřebitel a jedná se o závazek ze spotřebitelské smlouvy. Parametry smluvních podmínek uzavřené smlouvy jsou proto v části požadované smluvní pokuty v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 588 občanského zákoníku, když zakládají významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch žalovaného a naplňují ve směrodatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/1 současně s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013. Smluvní pokuty stanoveny pro případ porušení smlouvy ze strany žalovaného jako spotřebitele v případě, kdy by chtěl změnit dodavatele energie, jsou nepřiměřené, když žalobkyně nemá žádné povinnosti sankcionované smluvní pokutou. I z uvedeného je patrná nevyváženost smluvních ujednání, která jsou jednoznačně ve prospěch žalobkyně, a to navíc za situace, kdy žalovaný jako spotřebitel je slabší stranou uvedeného právního vztahu. I s ohledem na skutečnost, že smluvní pokuta slouží mimo jiné též k náhradě škody, je třeba zdůraznit, že uvedený způsob sjednání značně zvýhodňuje žalobkyni, neboť oproti situaci, kdy by musela v případě uplatnění nároku na náhradu škody prokazovat všechny čtyři předpoklady k náhradě škody (tedy porušení povinnosti, vznik škody, příčinnou souvislost a zavinění), v případě paušalizované náhrady škody, jak o smluvní pokutě žalobkyně hovoří, ji netíží žádné povinnosti ve vztahu k tvrzení a prokázání skutečností ohledně škody. V této souvislosti nelze přehlédnout též to, že žalovaný jako spotřebitel se v uvedené smlouvě nezavázal k žádné minimální spotřebě, a tudíž nelze vyloučit, že by po určitou část existence smluvního vztahu žádnou elektřinu ani nemusel odebírat. Lze tedy uzavřít, že soud takové ujednání o smluvní pokutě považuje za neplatné, není možno k němu přihlížet a žalobu tedy v části uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl. Obdobně soud rozhodl ve věci sp. zn. , spisová značka, , ve které byl tento závěr potvrzen odvolacím soudem, nebo ve věci sp. zn. , spisová značka, .9. Procesně částečně úspěšné žalobkyni soud dle § 142 odst. 2 OSŘ přiznal právo na náhradu 52 % (76 % - 24 %) nákladů řízení, když žalobkyně měla úspěch co do částky 41 294 Kč (76 %) - počítáno ke dni vyhlášení rozsudku, z celkové částky 54 035 Kč – počítáno ke dni vyhlášení rozsudku. Náklady řízení sestávají z paušální náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 OSŘ ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Ve smyslu § 1 a § 2 cit. vyhlášky soud žalobkyni přiznal paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč, a to za 3 úkony dle § 1 odst. 3 cit. vyhlášky, spočívající v návrhu ve věci samé, výzvě k plnění, účast při jednání soudu. Po